Zjednodušeně napsáno: existují jenom dva typy lidí. Ti, kteří si myslí, že k Vánocům patří Život je krásný, a ti, kteří ví, že se během svátků má sledovat Smrtonosná past. V prvním ze dvou článků vám doporučíme několik vánočních klasik, na které se u nás neprávem pozapomíná.
Panuje přesvědčení, že k Vánocům patří pohádky. Alespoň v České republice tomu tak stále je. V civilizovanějších zemích světa ovšem sledují filmy, které jsou jednak zasazeny do svátečních dnů, jednak zdůrazňují pozitivní hodnoty, které jsou s daným obdobím spojovány. Ukázkovým příkladem je výše zmiňovaný ŽIVOT JE KRÁSNÝ Franka Capry, který je ve Spojených státech amerických považován za klasiku, bez které se svátky neobejdou. Snímek, který měl premiéru na Vánoce roku 1946, si pozici klasiky získával postupně. Kritická odezva nebyla nadšená, diváků a divaček moc nechodilo a z pěti nominací na Oscary (film, režie, střih, zvuk a herec v hlavní roli pro Jamese Stewarta) nebyl proměněn ani jeden. Napomohlo až časté uvádění v televizi, a to i díky tomu, že od roku 1974 je titul následkem neobnovení práv ve veřejném vlastnictví.
James Stewart hraje George Baileyho, muže s vážnou depresí, kterého až anděl druhé kategorie přesvědčí, že jeho život má smysl. Pomůže, když mu ukáže, co by bylo (s bližními, s městem), kdyby nebyl. Co může být vánočnějšího, než vyznění, že se nemáte zabíjet? Pokud je vám shrnutí povědomé, nejspíš je to dáno tím, že film byl v průběhu let paradován v řadě jiných děl. Anebo vám něco říká, protože připomíná Vánoční koledu spisovatele Charlese Dickense, ve které lakomému lichváři ukáže Duch minulých Vánoc, Temný stín a Duch Vánoc budoucích, jaký byl, jaký může být a co se stane, pokud se nezmění.
VÁNOČNÍ KOLEDA je nesčetněkrát adaptovanou klasikou, na které se vyřádili i loutkoví Muppeti (1992). V posledních letech jsou nejvýraznější animované verze. Nejnovějši je od Netflixu, odlišujícící se od ostatních muzikálovým pojetím (Vánoční koleda: Muzikál), které ale není až tak výlučné (viz hraná britská muzikálová verze z roku 1970). Poslední výrazná trojrozměrná byla od Roberta Zemeckise, ve které postavu sobce Scrooge nadaboval a díky technologii motion-capture (zachycující výkon pomocí speciálního obleku snímajícího projev a pohyby) ztvárnil Jim Carrey.
Česká televize na Štědrý den v dopoledních hodinách pŕipomene hranou, málo známou televizní verzi (1999), ve které si zahrál Patrick Stewart, dokazující tak, že není pouze Xavier z x-menovské a Pickard ze startrekovské série. Pokud k dickensovské adaptaci nutně nepotřebujete viktoriánskou Anglii, divácky nejvděčnější, i proto nejoblíbenější, je Scrooged (u nás uváděné jako Strašidelné Vánoce). Aktualizovaná verze, přenášející dění do osmdesátých let, vyniká díky kreaci Billa Murrayho, a tudíž posunu ke komedii. Reinterpretací je tři roky stará seriálová verze stanice FX od scenáristy showunnera Stevena Knighta, který Dickensovu předlohu zbavuje sentimentality a ústřední postavu přetváří z věšáku na špatné vlastnosti do pragmatika-cynika, který nemusí nutně projít vývojem. Co může být vánočnějšího, než vyznění, že nemáte být sebestřední škrti? Platí aspoň pro většinu dickensovských adaptací (s výjimkou poslední zmíněné).
V předchozích odstavcích byl několikrát zmíněn muzikál. Zatímco alternativci budou pravidelně sjíždět Ukradené Vánoce Tima Burtona (Nightmare Before Christmas), BÍLÉ VÁNOCE jsou - byť spíše ve Státech - muzikálovou klasikou. Snímek - nazvaný podle slavné písně, kterou Bing Crosby zpíval již v Holiday Inn (1942) - až tolik vánoční není. Určující je totiž jednak romance dvou ústředních postav, kabaretních umělců, jednak jejich snaha pomoci bývalému veliteli, s nímž se poznali během druhé světové války. Pomoc vypadá tak, že uspořádají benefiční koncert, na kterém nesmí chybět titulní White Christmas s okázale kýčovitém podání se santovskými kostýmy a velkým stromkem. Co může být vánočnějšího, než je pomoc bližnímu svému… a kýč, spousta kýče?
Nejvýdělečnější titul roku 1954 do svého vysílání naprogramovala i Česká televize, a to na druhý kanál (před Štědrým dnem a opakování o dva dny později v ranních hodinách), ale je otázkou, jestli ořez nezničí pečlivou práci s obrazovou kompozicí zkušeného režiséra Michaela Curtize (Casablanca). Snímek byl totiž prvním, který byl natočený ve formátu VistaVision v poměru stran 1,85:1. Nevystačíte-li si s tanečním, pěveckým a hereckým uměním dvojice Bing Crosby a Denny Kaye, Judy Garlandovou v SETKÁME SE V ST. LOUIS (1944) nemůžete pohrdnout.
Zápletka - o čtyřech dcerách (a zvlášť jedné zamilované do nového souseda), které se mají stěhovat z titulního města, protože jejich matka získala lepší práce v New Yorku - je podružná. Podstatná je jednak přebujelá výprava, zavádějící nás na počátek 20. století, jednak písně, z nichž Have yourself a Merry little Christmas zde zní v optimističtější verzi s “Let your heart be light” místo původního “It may be your last” (“mohou být tvé poslední”). Důvodem změny bylo, že Judy Garlandová nechtěla nezletilé herečce zpívat původní pochmurnou variantu.
A ano, trochu zde podvádíme, protože se Setkáme se v St. Louis odehrává během jednoho roku, přičemž z něj vybírá šest dnů (vč. tří letních a Halloweenu), ale podstatná část dění, rovnou dva dny, je situována na do dvou vánočních dnů. V zahraničí mají dokonce tradici spočívající v tom, že když si film pustíte osm minut před půl jedenáctou, při scéně žádosti o ruku odbijí zvony přesně o půlnoci, a tak ohlásí Štědrý den.
Některé filmy nejsou ještě dostatečně “staré”, aby jim mohl být přiřknut status klasiky. I tak by ale ve výčtu nemusely chybět, protože z toho množství vánočních titulů posledních zhruba dvou dekád vyčnívají. Výše se psalo o ověřených klasikách, které bývají v Americe pravidelně uváděny v televizi, ale streamovací služby změnily způsob sledování. V množství tamního obsahu by neměla zapadnout netflixácká dvojice VÁNOČNÍ KRONIKA, která si je vědoma tradic vánočních děl, a tak je nápaditě parafrázuj - a přidává Kurta Russela jako Santu. Mezi povedené patří i taktéž netflixovský animák KLAUS o tom, co stojí za santa-klausovskou legendou. Pro Netflix šlo o úspěch i proto, že snímek byl nominován na Oscara za nejlepší animovaný počin, ale v konkurenci Toy Story 4 neobstál.
A když už budete v těch santovských snímcích, dejte si i VÁNOČNÍ JÍZDU, jejíž původní název ARTHUR CHRISTMAS vystihuje lépe, o kom se vypráví: o Arthurovi, nejmladším Santově synovi, který chce napravit pochybení svého otce a doručit jeden pozapomenutý dárek. 3D animovaný počin od studia Aardman sice nedosahuje kvalit slavného britského studia (zaostává za Slepičím úletem i Wallacem a Gromitem), i tak ale schopností vyprávět a budovat promyšlený svět příběhu za sebou nechává ostatní rodinné vánoční filmy.
Na HBO MAX je dostupné i pokračování NOVÝ VÁNOČNÍ PŘÍBĚH (2022), které navazuje na kultovní VÁNOČNÍ PŘÍBĚH (1984) o chlapci, který chce jako dárek pušku komiksového superhrdiny Červeného jezdce. Jelikož americko-kanadský film napsal a natočil Bob Clark, tvůrce vánoční vyvražďovačky Black Christmas, je jasné, že o tak úplně běžnou záležitost nepůjde. Minimálně už tím, jak je Vánoční příběh epizodický, jak se zaměřuje spíš na běžné příhody provázané snahou dostat pod stromeček zbraň (!), i jak je oproštěn sentimentality a patosu příznačné pro americké vánoční fláky. Co je vánočnějšího, než dětská deziluze z nesplněných přání?
OTEC RODINY (2000) s Nicolasem Cagem, který zvládá střídat své mininalistické i expresivní herectví, je další obdobou Vánoční koledy/Život je krásný: úspěšný, ale nezadaný byznysmen se na Vánoce probouzí a zjišťuje, že má rodinu, děti a ne tak výdělečné zaměstnání. Co může být vánočnějšího, než je oslava tradičních, středostavovských hodnot? Pokud oslava (malo)měšťáctví není nic pro vás, zkuste z komedií, které jsou postavené na komikovi v hlavní roli, ELFa (VÁNOČNÍHO SKŘÍTKA) s Willem Ferrelem, 8BITOVÉ VÁNOCE s Neilem Patrickem Harrisem či GRINCHE v podání Jima Carreyho. V prvním filmu Ferrell hraje přerostlého “elfa”, který zjišťuje, že je člověk, a tak hledá skutečného otce. Minimálně v zámoří si snímek získal status kultu. Druhý titul, ve kterém je Harris vypravěč, se nostalgicky ohlíží do osmdesátých let a na počátek tolik žádaných herních konzolí. A v posledním je víc než omšelý a dobře známý příběh o napravení škarohlídka důležitější Carreyho kreace, která nezaniká ani pod spoustou make-upu. Co je vánočnějšího, než mrzení a touha po zboží?
P. S. BYT (1960), oceněný pěti Oscary, se taktéž odehrává během vánočních svátků, a tak by zde měl být alespoň zmíněn. Málokdo si ale tuto posmutnělou dramedii Billyho Wildera o úředníkovi půjčujícím svůj byt kolegům a šéfovi z práce pro milenecké románky spojí se svátky. Nejsou totiž příliš zdůrazňovány.
8°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.