Recenze: Atomové bomby, Stalin i Osvětim aneb když autor objevuje již objevené
Šokující válečná témata promíchaná s méně známými výstřelky vědy, to celé zahuštěné několika příběhy slavných osob. Karel Pacner si zřejmě na svou knihu Neobyčejné okamžiky historie vzal takový recept, aby svůj výtvor fakt prodal. Ale místo dobroty z něho vznikl fujtajbl.
Už když se začte do prvních kapitol, tak si člověk aspoň trochu znalý historie (pokud na dějepise zrovna nespal) říká, že její název je poněkud nepřesný. A jestli si čtenář ještě k tomu všiml zadní strany, kde je Pacner vychvalován, že objevil příběhy unikající pozornosti historiků, tak si připadá jako blázen.
Navíc když se pak člověk začte do přerývaných článků bez jakéhokoliv systému, pomyslí si, že musel být autor, editor i korektor pod vlivem. To, že ani jeden z nich neví, že lepra a malomocenství je totéž, budiž. Ale když se pletou i letopočty a sem tam fakta, opravdu už se pak knize nedá věřit.
Moc rád bych na ní našel pozitivum jako třeba opravdu neznámé příběhy. Ale ve skutečnosti jde o několik vybrakovaných knížek. A pokud i tohle dokáže čtenář překousnout, pak ho spolehlivě zabije poslední kapitola alternativní budoucnosti.
Ve stejně alternativním světě zřejmě žil i autor, když si myslel, že jím popisované okamžiky nikdo nezná. Škoda. Další zbytečná kniha, která jen odradí lidi od historie.
Karel Pacner
Neobyčejné okamžiky historie
nakladatelství Plus, 2017
320 stran
Hodnocení: 20 %
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.