Hvězda nového Artuše exkluzivně pro Blesk: Kariéra u filmu pro mě byla únikem od reality
To, že právě britský svalouš Charlie Hunnam (37) hraje legendárního Artuše v novém filmu režiséra Guye Ritchieho (48), není žádná náhoda. Postavu zbožňoval už jako dítě. Proč se tolik chtěl stát hercem, prozradil v osobní zpovědi exkluzivně Blesku.
Sám režisér přiznal, že Hunnam ho doslova otravoval tak dlouho, až roli dostal. A vyplatilo se. Nejen, že je herec idolem ženských srdcí a mužská část publika k němu vzhlíží jako k nové akční hvězdě, ale především tuto postavu zvládl dokonale. Také na ní hodně pracoval. Ačkoliv je rodilý Angličan, musel se například naučit používat správný dialekt. To ale není nic proti fyzickým nárokům na ztvárnění postavy.
Dosud byl Hunnam nejvíc známý coby gay Nathan Maloney z kultovní minisérie Queer As Folk (1999 až 2000). U nás však spíš filmovými rolemi, jako byl například Bosie v oscarovém Návrat do Could Mountain (2003), Pete Dunham v Hooligans (2005) či Raleigh Becket ve sci-fi režiséra Guillerma del Toro (52) Pacific Rim - Útok na Zemi (2013).
Co přivedlo Charlieho Hunnama k herecké práci? Na londýnské premiéře filmu se exkluzivně svěřil Blesku. „Vyrůstal jsem ve městě Newcastle na severu Anglie a už jako kluk jsem si uvědomoval, že lidé zde téměř bojovali o přežití. Díky tomu nikdo neměl prostor jen tak přemýšlet nad tím, po čem touží a jaký by chtěl mít život,“ vzpomínal Hunnam. „Jako dítě jsem tím byl deprimován, takže už v útlém věku jsem se rozhodl, že si nedovolím spadnout do stejné pasti a budu každý den bojovat, abych dosáhl svých snů a mohl žít svůj život naplno. Byl jsem skoro až divné dítě. Často jsme se stěhovali, což pro mě bylo náročné. Kvůli tomu jsem se na chvíli od všeho izoloval a stal se posedlý filmem. Sloužil jako forma mého útěku od reality. Takže myšlenka něčeho dosáhnout se spojila s posedlostí filmem. Tohle utvořilo moji vizi: pracovat ve filmovém průmyslu a stát se hercem.“
Video s Charliem Hunnamem a ukázka z filmu:
Přání se mu splnilo, nyní tedy bojuje coby Artuš o přízeň diváků i v českých kinech. „K téhle roli mě vlastně přivedly dvě věci. Na artušovských legendách jsem vyrůstal, v mém životě měly důležité místo,“ řekl Hunnam v dalším z rozhovorů k filmu. „Když jsem přemýšlel, že bych mohl být hercem, Excalibur byl jeden z těch filmů, které jsem sledoval pořád dokola. Studoval jsem ho, podněcoval moji představivost. Bylo mi nějakých šest, sedm, možná osm let. Chtěl jsem být Artuš i Merlin a pořád jsem bratra nutil do šermířských soubojů. Za druhé jsem už dávno velkým fanouškem Guye Ritchieho.“
Jaký je podle vás Artuš v nové verzi?
„Je to prostě mladý cool floutek. Taková rockn’rollová verze legendy. Přitom se snaží najít své místo, zjistit, jakou lidskou bytostí vlastně je. Musí se vypořádat se všemi svými osobními démony a hlasy, které mu říkají, že není tím pravým, kdo by mohl vytáhnout meč z kamene. Ten jeho pochybovačný pocit méněcennosti je něco, co asi všichni trochu známe.“
Jak jste se připravoval na tu spoustu akčních a fyzických výkonů?
„Věděl jsem, že některé dny budou opravdu hodně dlouhé. A že se ode mně bude čekat možná více než šermířské nebo technické dovednosti hlavně fyzická odolnost a vytrvalost. Já si věřím, že v podstatě mám kondici profesionálního sportovce. Tady jsem ale musel bojovat s mečem i 14 hodin denně 5 dní v kuse. Někdy bojuji pěstmi, takže jsem chvíli trénoval box, chvíli kardio, aby moje fyzička odpovídala tomu, co mě čeká.“
Prý jste musel zapracovat i na svém dialektu...
„Ano, byl jsem totiž docela dlouho v Americe, kde jsem obrovské množství času a energie vložil do učení jejich dialektu. Když jsem se vrátil, musel jsem najmout jazykového trenéra, který mi pomohl vrátit se ke správnému rytmu britské řeči. Ale také proto, že jsem ze severu a film se odehrává v Londýně, na jihu. Ta dvě místa mají velmi odlišné dialekty.“
Proč by si diváci neměli snímek Král Artuš: Legenda o meči nechat ujít?
„V první řadě myslím, že ten film je ideální způsob, jak utéct stresu každodenního života. Myslím, že je zábavný, poutavý, prostě dvě hodiny prožité příjemným způsobem. Navíc obsahuje poselství: pokud jste ochotni snažit se a víc sami sobě naslouchat, můžeme něčeho dosáhnout. Nestavějme si sami zdi z iluzí představ, co jsme nebo nejsme schopni zvládnout. Nikdy nevíte, co všechno dokážete, dokud to nezkusíte.“
Je na něm vidět, že nikdy není pozdě - být hvězdou v 37 letech je tak tak