Tyto děti se už nikdy neobejmou

Je to příběh o strašné hrůze! Dva zmařené lidské životy, z toho jeden dětský! Během několika málo chvil se drasticky změnil život čtyřčlenné rodiny, jejich blízkých i celé Střední zahradnické školy v Brně-Bohunicích. Už nikdy to nebude takové jako předtím! Ve školním domku uhořel pobodaný učitel Ivo Jochman a jeho brutálně zavražděný tříletý syn Mareček. Těžce zraněná manželka Jana z vražedného pekla z posledních sil utekla a zachránila tak sobě i pětileté dcerce Anetce život. Co se vlastně stalo? Kdo je vrahem, který dokázal nemilosrdně zabít tříleté dítě? Šlechtěnou zahradou kolem starobylé školní budovy v brněnské čtvrti Bohunice se nese pach spáleniště s příchutí smrti. Tak tragickou událost škola během staleté existence ještě nezažila, ani během smutných válečných časů, kdy ze zákopů za plotem školy vysílali němečtí vojáci smrtonosné kulky. Až teď, v pondělí časně ráno... Muž se synem uhořel. Těžce zraněná manželka ještě dokázala vzít dceru do náručí a zachránit se. Když šel dvaadevadesátiletý školník Antonín Dobrovolný odemknout vstupní bránu do školy, zarazilo ho podivné světlo v oknech kantorova bytu - zřejmě začínající požár, který někdo úmyslně založil, aby zakryl stopy hrůzného činu. V tu chvíli však bylo už prakticky po všem. Učitel sadovnictví a květinářství Ivo Jochman (33) ležel s krvavými ranami v zádech na zemi a umíral. Tříletý syn Mareček, kterého čepel nože zasáhla hned několikrát, byl už po smrti. Z hororového pekla unikla jen manželka Jana (32) s pětiletou dcerou Anetkou. I přes těžkou bodnou ránu v zádech dokázala před rychle postupujícími plameny seběhnout po schodech a vydat se pro pomoc. V šoku, se zbytkem sil a s dítětem v náručí však musela uběhnout ještě několik set metrů, než se jí konečně dostalo záchrany. Až pak byla v těžkém stavu převezena do nemocnice a její dcerka svěřena do rukou psychologů... První hasičské vozy byly na místě několik minut po ohlášení požáru. Přesto trvalo dlouhých pár chvil, než se ohnivý živel podařilo zdolat. Policisté měli v té době plné ruce práce - na místě činu i na chodníku ke škole totiž bylo mnoho krvavých stop, které tam zřejmě na útěku zanechala zoufalá žena. Škola se mu stala osudem. Tady se zamiloval, tady našel smrt. V budově školy teď panuje pochmurná atmosféra. Vždyť Ivo i Jana Jochmanovi zde před lety maturovali a právě tady propukla jejich velká láska. Když se sem Ivo po letech vrátil jako učitel, byli všichni rádi. Nikdo nevěří jedné z verzí, podle které šílený pedagog s nožem v ruce zavraždil vlastního synka, bodl manželku a pak založil požár. "Vyšetřovatelé mi zakázali spekulovat o motivech činu, ale samozřejmě si myslím svoje. Nevěřím, že by byl Ivo něčeho takového schopen," říká ředitel střední zahranické školy Oldřich Stávek. Mluví se mu těžce - klepe se mu hlas a v očích se lesknou slzy. Vždyť Ivo Jochmana i jeho ženu vyučoval a v posledních letech se s ním velmi přátelil. "Skvěle jsme si rozuměli. Seděl vedle mě v kabinetu, byli jsme v denním kontaktu. Ve škole udělal strašnou spoustu práce, prakticky všechny stromy v zahradě prošly jeho péčí. Všichni ho tu měli rádi." Kabinet mrtvého pedagoga je vizitkou zaneprázdněného muže. Na stole se válejí šanony, tiskopisy, vizitky a také velká fotografie učitelových dětí, Marečka a Anetky. "Děti měl opravdu rád. Vodil je do parku, hrál si s nimi, miloval je. Často jsme si o dětech povídali - já o svých vnoučatech, on o synkovi a dcerce. Víte, já už jsem toho zažil hodně, ale tohle je nejstrašnější událost v mém životě. A musím s ní žít," dodává Oldřich Stávek. "Byl to kliďas, nesnášel pohled na krev a děti miloval. Neuvěříme, že by byl šíleným vrahem," tvrdí studenti. Samá chvála srší na adresu pedagoga i z úst studentů. "Byl to úžasný chlap - kliďas, nikdy na nikoho nezvyšoval hlas, s každým se domluvil. Nikdo ve škole nevěří tomu, že by na někoho dokázal vzít nůž. A už vůbec ne na své děti, vždyť je tolik miloval. Chodil s nimi úplně všude, do obchodu, do zoologické zahrady, hrál si s nimi na školní zahradě. Chlapečka vždy chránil, aby ho nešlehla větev do obličeje," vzpomíná na svého učitele student čtvrtého ročníku Milan Bajza. Studentka z vedlejší třídy jeho slova potvrzuje. "Měli jsme ho dva roky jako třídního. V hodinách nám vyprávěl, jak byl u porodu a jak to byl nejkrásnější zážitek v jeho životě. Proto si neumím představit, že by spáchal tak strašný zločin. Navíc nesnášel pohled na krev. Jednou jsem se při roubování řízla do prstu a on hned řekl, ať si to jdu ošetřit, protože se mu z krve dělá špatně." Mnohem méně toho žáci vědí o Janě Jochmanové. "Moc jsme ji nevídali, protože byla na mateřské dovolené a stále s dětmi. Ale byla hodná a dobře se o ně starala. Dohromady vypadali jako šťastná rodina. Vždyť ještě v sobotu spolu byli na zahradnickém plese. Pan učitel byl jako Jura, jako patnáctiletý kluk. Zpíval, výskal, pořád byl v jednom kole, a přitom vůbec nebyl opilý. Prostě správný chlap." Prožité chvíle hrůzy způsobily, že pětiletá Anetka začala koktat. Teď je v péči dětských psychologů. Tým policistů, který záhadný případ vyšetřuje, má v tuto chvíli na stole těžký úkol. Jednu z prvních verzí, podle které šílený kantor zaútočil na své děti a manželku a pak založil požár, už policie prakticky smetla ze stolu. Ivo Jochman, jeho žena Jana i syn Mareček totiž měli bodné rány pouze v zádech. Pokud by byl šílencem skutečně pedagog, nemohl by si taková zranění rozhodně přivodit sám. Stejně je tomu v případě, že by útočníkem byla Jana Jochmanová. Proto je nejpravděpodobnější, že v bytě časně ráno propukla nebývale prudká manželská hádka, při níž oba manželé vzali nůž do ruky. Podle některých informací policie zvažovala i možnost, že vraždil někdo úplně jiný, i když oficiálně tuto variantu spíše vylučuje. V případu je totiž mnoho záhad a nejasností. Jednou z nich je údajně to, že krvavé stopy vedly od bytu Jochmanových ke dveřím školy, ale ne zpátky. Zraněná manželka pedagoga přitom utíkala pro pomoc k silnici. I to jsou důvody toho, proč vyšetřovatelé drží informace o případu přísně pod palcem. Zraněná žena ležela celý týden v péči lékařů v nemocnici, kde byla stále obklopena policisty v bílých pláštích. Vyšetřovatelé drželi nonstop služby a s nahrávacím zařízením v ruce čekali na chvíli, kdy zdravotní stav ženy umožní první významnější výslech. To se stalo ve středu, kdy byla zraněná žena poprvé vyslechnuta. "K její výpovědi se zatím nebudeme vyjadřovat. Čekáme na posudky, které odpovědí na naše podezření, že požár někdo úmyslně založil," uvedla policejní mluvčí Dagmar Bartoníková. Pětiletá Anetka je v současné době v péči dětských psychologů. Ačkoliv z krvavého pekla vyvázla jako jediná bez fyzického zranění, je ve velmi vážném stavu. Chvíle hrůzy se na ní podepsaly i tak, že dívenka údajně začala znenadání koktat. Je to smutný a hrůzný příběh zároveň. Těžko se bude hledat pravda...