Malý Honzík (+5) mohl žít! Kdyby ho nezapřela tato žena...
Na povrch v kauze Honzík Rokos vyšla neuvěřitelná skutečnost. Malý Honzík mohl žít, kdyby ho jeho prateta nezapřela sociálce
Neuvěřitelné! Malý Honzík Rokos (+5), kterého zavraždila jeho matka Antonie Stašková (38) spolu se svým milencem Pavlem Greplem (49), možná mohl žít! Stašková se totiž ještě před vraždou nějaký čas ukrývala u své tety Anny Nyčové (62). A ta ji nejen neudala na policii, ale navíc ji podle všeho zapřela i před sociálními pracovnicemi, které Honzíka hledaly! "Tonka byla moje nejmilejší neteř," přiznává Nyčová, která žije v Ústí nad Labem. Možná i proto Staškové v době, kdy byla na útěku s malým Honzíkem, poskytla azyl. Dnes se tuto svou "službičku" pokouší zoufale vysvětlit. "Neschovávala jsem je. Když přijeli, tak jsem je tu jen nechala," tvrdila včera Nyčová. O tom, že by po Staškové s Greplem pátrala policie i sociálka, údajně nevěděla. Jenže otec Honzíka Roman Rokos (29) dává Nyčové za vinu i to, že nemluvila pravdu, když ji kvůli pohřešovanému dítěti kontaktovala sociální pracovnice. Nyčová prý zapřela, že dvojice s dítětem pobývá u ní. "Sociálce stačilo, že jim řekla, že tam v tu chvíli nejsou. Zdržovali se tam," tvrdil Rokos na základě vlastního pátrání. Anna Nyčová (62) tvrdí, že čin hororové dvojice nemůže pochopit. Svoji neteř už prý nechce nikdy v životě vidět. "Nesmí mi přes práh," řekla. Má za to, že na cestě do pekla její neteři Staškové pomohl milenec Pavel Grepl, který se prolíná všemi jejími vztahy s jinými muži od devadesátých let. Právě s Greplem žila Stašková dlouhých osm let předtím, než se seznámila s Rokosem.
Roman Rokos: Grepl byl nemyslící tvor Zdrcený otec zavražděného Honzíka Roman Rokos viní ze smrti synka rovným dílem Antonii Staškovou i jejího přítele Pavla Grepla. "Je úplně jedno, kdo nakonec bodal. Je zřejmé, že to měli domluvené a naplánované. Chci pro ně ten nejpřísnější trest," řekl Nedělnímu Blesku Rokos. Nešťastný otec hrůzné jednání dvojice stále nemůže pochopit. "Kromě msty a beznaděje jsem nenašel žádné rozumné vysvětlení. Honzík jim už mohl překážet, asi se mu nelíbilo být bez domova a neustále jezdit autem sem a tam. Navíc jsme mu už byli na stopě." Spolu s partnerkou Jitkou Procházkovou až do poslední chvíle věřili v Honzíkův šťastný návrat. Dokonce jemu a Nikolce (8), dceři Rokosovy přítelkyně, přestavovali dětský pokoj. Variantě, že by mohl vraždit Grepl, ale Rokos nevěří. "Nezdá se mi to. Dokonce i přesto, co mi kdysi řekla. Že když mu řekne, aby skočil z okna, tak skočí. Doslova ho popsala jako samostatně nemyslícího tvora."
Kdo další má černé svědomí? Brutalita a bezcitnost, s jakou Antonie Stašková (38) a její druh Pavel Grepl (49) připravili o život pětiletého Honzíka, bere dech. Tato tragédie ale zároveň ukázala na pasivitu části české policie a soudů. Chlapec totiž ve skutečnosti zemřít nemusel. Kdyby policejní vyšetřovatelé dělali svoji práci, kdyby soudy byly rychlejší..., tak by pětiletý hoch nemusel mít tento pátek v Táboře pohřeb. Jednou z adres, na níž Stašková s Greplem i uneseným chlapcem žili, byl panelák v obci Dolní Žandov poblíž Mariánských Lázní. Oba tu bydleli už před únosem, ve společnosti jisté blondýnky a jejího partnera. Čtveřice žila ve společném bytě a společně také pracovala. Dojížděli autem kamsi na Tachovsko, kde pytlovali uhlí a vázali do balíků brikety. Ty pak prodávali u benzinových čerpadel. "Dokonce i ke mně chodili čas od času černí od mouru," vzpomíná nájemce žandovské restaurace Pod kostelem Radek Vojtaššák. "Moc toho neutratili, ale vášnivě hráli šipky." Stašková prý byla trochu jako leklá ryba, chladná až odpudivá v chování, s nikým se nepřátelila. Pan Vojtaššák je přesvědčen, že oba dva i s Honzíkem žili v Dolním Žandově ještě koncem června. K únosu přitom došlo už 25. května. "Určitě jsem je v restauraci v červnu ještě několikrát viděl. Jenomže nikdo nevěděl, že toho malého unesli, že k nim vlastně nepatří," dodává. Policie naopak v Dolním Žandově nepátrala vůbec. Marná snaha otce Únosci i jejich oběť se pak skrývali u příbuzných nejprve v Ústí nad Labem, pak v Mariánských Lázních a pak zřejmě znovu v Dolním Žandově, kde koncem července začali rozprodávat vybavení bytu. Celou tu dobu musel chlapec neuvěřitelně trpět, vždyť všichni často přespávali v autě, neměli kde se umýt, kam jít na WC, kde se převléci... "O Honzíka se jeho matka nestarala ani dřív. Trajdala bůhvíkde a jeho nechala u Pavla Grepla a sama ho viděla třeba jednou za tři týdny. Neměl ani vlastní postel, natož knížky pohádek," vzpomíná chlapcův otec Roman Rokos. O tom, že Staškové dříve umřely už dvě děti a třetí týrala, tehdy nevěděl. Po únosu svého syna hledal každý víkend. Najel přes půl milionu kilometrů, byl všude, kde se ukázala dvojice únosců. Ve Stříbře dokonce jejich vůz potkal a ohlásil to policii v Chebu. Totéž udělal i v Kynžvartě a Mariánských Lázních, snažil se dosáhnout toho, aby policie zasáhla. Zbytečně. Vždy se našly důvody, proč nezasáhnout. "Jednou to bylo soudní rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Jindy, že to musí řešit sociálka. Pak se zase policie spokojila s vysvětlením Staškové, že Honzíkovi nic nehrozí a mé obavy jsou neopodstatněné," popsal Rokos. Tragický konec Příběh nakonec skončil tragicky, 9. prosince Honzíka jeden z únosců ubodal. První hrob mu Stašková s Greplem našli ve Žďárku u Ústí nad Labem. Po dvou dnech ho vyhrabali, protože se báli, že mrtvolka neleží dost hluboko. Od té doby s tělíčkem, zabaleným do deky a položeným na zadním sedadle, jezdili po severních Čechách. 28. prosince je v Českých Zlatníkách objevili mostečtí strážníci. Na zadním sedadle našli i Honzíka. Náhoda tak uzavřela případ, který nemá v dějinách české kriminalistiky obdoby.
Proč matka vraždila? Joža Spurný, psycholog a profesor Policejní akademie v Praze, Nedělnímu Blesku řekl: "Při podobných tragédiích se vždy zkoumá osobnost rodiče - vraha. Většinou se zjistí psychopatologické rysy v kombinaci s osobnostními předpoklady dopustit se podobného jednání. Roli může hrát nenávist k partnerovi a snaha poškodit jej i za takovou hrůznou cenu. Výrazným faktorem je i stres a ne-schopnost zvládnout zátěž, pocit nekompetence matky a situační vlivy prostředí, ve kterém se nachází. To vše vytváří vražednou kombinaci. Okolí si přitom nemusí vůbec ničeho všimnout."
