Když se rodiče perou o dítě
Fotografie, která vyhrála v soutěži Czech Press Photo 2007, zachycuje vyhrocené emoce mezi nejbližšími. Jaký příběh stojí v jejím pozadí?
Proč právě tahle fotografie získala hlavní cenu Křišťálové oko v soutěži Czech Press Photo 2007, jejíž výsledky byly vyhlášeny tento týden? Zachycuje vyhrocené emoce mezi nejbližšími - válku v rodině a to bolí už napohled. Jejím autorem je fotoreportér deníku MF Dnes Dan Materna. Jaký příběh se za touto fotografií ukrývá? Ten hrozný den měl datum 12. ledna 2007. Natálie Baraová, matka šestileté Sáry, měla svou dceru předat jejímu otci, Portugalci, aby si ji po rozvodu odvezl s sebou "domů". Malá Sára však maminku nechtěla opustit za nic na světě - není divu, tátu neviděla tři roky - a stejně na tom byla i její matka. Před soudem pro Prahu 5 došlo na křik, pláč a tahanice a všechno sledovaly i televizní kamery. Na rozdíl od jiných podobných příběhů tenhle skončil ´happyendem´. Co tomu ale předcházelo? Se svým manželem Portugalcem Jorgem Baraou se Natálie seznámila v roce 2000 v Praze. Zpočátku to bylo jako v pohádce. Zamilovali se do sebe, vzali se a narodila se jim dcera Sára. "Byla jsem mladá a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by náš vztah nevydržel. Proto by mě ani nenapadlo, že bude nějaký problém kvůli tomu, že můj manžel je cizinec," řekla zoufalá matka, když vítězně dobojovala svůj boj o to, aby se dcera Sára mohla zase z Portugalska vrátit s ní do Prahy. To, co si obě prožily, nazývá peklem. Dítě v exekuci Firma, v níž Jorge v Praze pracoval, po roce a půl zkrachovala, a proto jako hlava rodiny rozhodl, že se přestěhují do Lisabonu. Tam ale nemohl najít práci a rodinu živili jeho rodiče a sestra, s nimiž i bydleli. Už tenkrát prý Natálii její manžel několikrát uhodil pěstí do hlavy. Po roce a půl jela rodina na návštěvu do Čech, ovšem zpátky do Portugalska už cestoval pouze Jorge. Jeho manželka a dcera ho měly následovat, jenže mezitím se Natálie rozhodla, že požádá o rozvod a do Lisabonu se Sárou už nepojede. Netušila, co tím způsobí. Její manžel se totiž obrátil na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, který ho zastupoval i při soudních jednáních v Praze. Na základě toho pak soud vynesl rozsudek, podle nějž bylo dítě z Portugalska uneseno, a proto se tam musí vrátit zpět. Protože matka dceru vydat nechtěla, soud nařídil její exekuci, a proto se obě skrývaly. Další kolo bitvy Začalo osudného 12. ledna, kdy se Natálie Baraová rozhodla, že dceru dobrovolně vydá, aby zabránila exekuci. Když však mělo k předání holčičky dojít, otec se na ni vrhl a začal ji od matky tahat násilím, zatímco obě plakaly a křičely. Potřebné doklady pro vycestování Sáře během dalších hodin vystavili na portugalském velvyslanectví a odtud si Jorge dceru odvážel rovnou na letiště. Natálie neváhala a také se obrátila o pomoc na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, ale marně. Proto se rozhodla, že si pomůže sama. Sára u otce pouze plakala a odmítala jíst, a tak nebylo na co čekat. Za dcerou odjela už za dva dny. Její bývalý manžel s tím svolil, protože ho prý obměkčily dceřiny slzy. Konečně s mámou Sára byla šťastná, když matku uviděla a ta jí hned uvařila něco dobrého. Ukázalo se, že Jorge českým úřadům lhal. Na adrese, kterou udal, už nebydlel a pobýval u své nové přítelkyně a o Sáru se v podstatě neměl kdo starat. Natálie tu kvůli Sáře zůstala měsíc, ovšem mezitím se stal zázrak, v nějž už nedoufala. Nejprve se obrátila na české velvyslanectví a záhy na portugalskou justici, která rozhodla o navrácení holčičky do péče matky. Otec s tím souhlasil, pokud bude jasně stanoveno, kdy bude dceru vídat a sám uznal, že se o ni starat nemůže. Když maminka Sáře balila kufry, dcera jí řekla, že je to její nejšťastnější den. "S tátou byla Sára měsíc o letních prázdninách a znovu ho uvidí o vánočních svátcích a pak na Velikonoce," řekla Nedělnímu Blesku Natálie Baraová.
Šťastný precedens Kdyby Natálie Baraová spoléhala pouze na české úřady, je možné, že by svou dceru už nikdy neviděla. Skutečnost, že jí pomohla justice v cizí zemi, vyvolala veřejnou debatu, proč český úřad nepomáhá českým dětem, ale jejich rodičům-cizincům. Jeho ředitel Rostislav Záleský se odvolával na Haagskou úmluvu o únosech, nicméně pak se svého úřadu vzdal, neboť jeho postup se nelíbil ani ministrovi práce a sociálních věcí Petru Nečasovi. Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí to celé označila za týrání dítěte systémem na jeho ochranu, protože české soudy dosud nehleděly na to, jakou újmu svým rozhodnutím způsobí dítěti. A pokud se odvolávají na Haagskou úmluvu, zapomínají prý na ustanovení, že dítě se nemá vydávat, pokud mu hrozí psychická újma. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už připravil novelu zákona, podle níž by soudy v těchto případech měly rozhodnout do šesti týdnů a zájmy dětí budou u soudu hájit speciálně vyškolení pracovníci.
