Dnes je to 65 let od atentátu! Takhle zemřel tyran Heydrich

Už je to 65 let! Bylo něco po jedenácté dopoledne 27. května 1942, když v pravotočivé zatáčce u pražské Vychovatelny, kousek od nemocnice Bulovka, zazněla exploze. Parašutista Jan Kubiš tam zastoupil svého přítele Jozefa Gabčíka, kterému selhal samopal. Luxusní mercedes říšského vládce protektorátu Böhmen und Mähren Reinharda Heydricha se zastavil. Jeho vysoce postavený pán měl už v té chvíli v zádech a břišní dutině podle pozdějšího pitevního protokolu nejméně patnáct ocelových střepin různé velikosti. Smrt generála zbraní SS a policie fašistického Německa ale samotné střepiny nezpůsobily. Rozhodující byla otrava krve, vzniklá kvůli koňským žíním z vycpávky sedadel. Výbuch je vmetl do Heydrichova těla, kde způsobily sepsi. Atentát na zastupujícího říšského protektora připravila tehdejší exilová československá vláda v Londýně. Přesněji řečeno - její zpravodajská služba v čele s proslulým plukovníkem Moravcem. Situace v okupovaném Československu si podle dobových dokumentů vyžadovala rázný čin odporu. Domácí odboj byl natolik konsolidovaný, že se v Londýně mohlo začít uvažovat o razantní protiněmecké akci. Život na pokraji smrti Půdu pro samotné atentátníky a jejich činnost zajišťovaly další zvláštní výsadky československých parašutistů. Silver A, Silver B, Out Distance. Ti i další spolupracovali s Kubišem a Gabčíkem, kteří v rámci skupiny Antropoid seskočili do protektorátu 29. prosince 1941. Jejich úkol byl jediný - zabít Heydricha. Přestože byl při vykonání ortelu Kubiš lehce zraněn střepinou vrženého granátu, podařilo se mu stejně jako Gabčíkovi z místa uprchnout. Lidé, kteří poskytli parašutistům úkryt, tehdy balancovali doslova a do písmene na pokraji smrti. Německé okupační úřady vyhlásily civilní stanné právo a zákaz nočního vycházení. Ještě v den atentátu byla Praha uzavřena německými jednotkami a odříznuta od zbytku země. Vlaky nejezdily. V noci na 28. května začaly razie. Dvanáct tisíc Němců - vojáků, policistů a příslušníků pomocných složek - prohledalo na 40 000 bytů ve všech částech Prahy. Kolem šesti set lidí bylo zatčeno. Na hlavy střelců, jakož i na jakoukoliv informaci, která povede k jejich zatčení, vypsali Němci odměnu 10 milionů protektorátních korun. Vesnice Lidice byla 10. června pro výstrahu zničena, 173 mužů zavražděno, ženy a děti dopraveny do koncentračních táborů k likvidaci. "Heydrichiáda" byla krvavější, než si kdokoliv dokázal představit. Zrádce se našel Zradil jeden z parašutistů, Karel Čurda. 16. června se přihlásil na gestapu, kde prozradil adresu rodiny Moravcových, hlavní stan členů odbojových skupin, vysazených z Londýna. Pak Němci zjistili i úkryt většiny parašutistů - kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Dobývalo ho přes sedm stovek německých vojáků déle než tři hodiny. Asi třicet jich bylo v boji zabito, osm desítek raněno. Obklíčení si nechali poslední náboj pro sebe... Fašistický teror za heydrichiády si vyžádal na pět tisíc obětí, včetně spisovatele Vladislava Vančury nebo předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše. I přes pochybovačné hlasy o účelnosti atentátu na Reinharda Heydricha, množící se zejména v poslední době, byla jeho poprava spravedlivá a potřebná. Zařadila Československo po bok bojujících zemí. I díky statečnému sebeobětování parašutistů byla po válce obnovena státnost demokratického Československa a suverenita naší země v plném rozsahu. Proto mají všichni mrtví parašutisté své pevné místo v dějinách Československa.

---

Jan Kubiš Narozen 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích u Třebíče. Pocházel z osmi dětí. Po škole pracoval jako kočí a potom jako cihlářský dělník. Vojenskou službu vykonával ve Znojmě, v armádě zůstal. Po okupaci v roce 1939 přešel tajně hranice a dostal se nejprve do Polska a pak do Francie. Výcvik prodělával v severní Africe. Po porážce Francie byl převelen do Anglie. Po válce odhalili Janu Kubišovi a ostatním obětem fašismu v Dolních Vilémovicích pamětní desku . Rotmistr Jan Kubiš byl povýšen in memoriam na kapitána a bylo mu uděleno nejvyšší čs. vojenské vyznamenání - Řád bílého lva za vítězství. Jozef Gabčík Nar. 8. dubna 1912 ve vesnici Poluvsie na Slovensku, (dnes Stránské, okres Žilina) v početné rodině dělníka a malého rolníka. Vyučil se zámečníkem. Od dubna 1932 do října 1938 sloužil v československé armádě. Po odvolání mobilizace pracoval jako skladník ve vojenské chemičce. Po okupaci utekl do Polska. Těsně před vypuknutím války byl s dalšími muži evakuován do Francie. Po porážce Francie v červnu roku 1940 vstoupil do československého vojska v Anglii, kde absolvoval kurs výsadkářů- zpravodajců a dosáhl hodnosti rotmistra. Zemřel 18. června 1942. Jozef Gabčík byl za svůj čin po osvobození povýšen in memoriam do hodnosti kapitána a slovenská obec Beš byla přejmenována v roce 1948 na Gabčíkovo.