To je ona!

IMGDB(38316)--> Popsat tu ženu není příliš těžké - krátké, trochu roztřepané blond vlasy, postava spíše plnoštíhlejší, s viditelnou nadváhou. Pleť mírně zašlá, při podrobnějším pohledu jakoby popelavá, zejména v obličeji. Stopy pobytu ve vězení se z ní budou stírat asi ještě dlouho. Irena Meierová (48), původně odsouzená k dvanácti letům odnětí svobody, jich nakonec odseděla v pardubické ženské káznici pět. 10.července 2002 byla za příkladné chování podmíněně propuštěna se zkušební lhůtou sedmi let. Na to, že si svůj trest vysloužila žádostí o zavraždění svého manžela dalšími členy gangu "orlických vrahů", je podle názoru zasvěcených venku až moc brzo. Nehledě na to, že v případu celé bandy nejznámějších českých vrahů a tím i v případu Ireny Meierové není dosud ani zdaleka ve všem jasno. Pět mrtvých za necelé tři roky. To je oficiální "bilance činnosti" pětičlenného gangu zabijáků, kterým se později začalo říkat orličtí. Podle způsobu likvidace těl obětí. Zabalené v drátěném pletivu nebo zavařené v barelech s kyselinou je házeli na dno přehrady Orlík. To všechno jsou dnes už známá fakta, umocněná i úspěšným filmem režiséra Jiřího Svobody Sametoví vrazi. Ne vše je vysvětleno Něco z činnosti gangu ale zůstává až dosud zahaleno rouškou tajemství a mnohdy i záhad. Pravda je, že všechny vraždy, spáchané Karlem Kopáčem, Ludvíkem Černým a Vladimírem Kunou (za podílnictví nebo spolupachatelství Petra Chodounského a Ireny Meierové) objasněny byly. Našly se oběti i vražedné zbraně, byl objasněn motiv i způsob likvidace nic netušících lidí. Jenomže gang ne vždy zabíjel, vydíral anebo se uchyloval »jen« k fyzickému násilí (po brutálním zmlácení změkne většina lidí a udělá, co se od nich chce) tak říkajíc sám od sebe. V mnoha - ne-li většině - případů to byla "práce" na zakázku, objednaná a zaplacená lidmi, o kterých se i dnes můžeme jen dohadovat. Ti potrestání unikli i když je nepochybné, že členové gangu je znají. Ti, kteří stále ještě sedí ve svých celách, ale s velkou pravděpodobností i Irena Meireová. Ta už je na svobodě a pokouší se začít nový život. "Brácho, zbav mě ho...." Vyučená servírka Irena Meierová bydlí stále ve vesnici Rudná poblíž Prahy. Stále žije v tomtéž rodinném domku, kam jí bratr a hlava gangu Karel Kopáč poslal zabijáka Ludvíka Černého se samopalem Škorpion odstranit manžela Jaroslava. Švagr mrtvého prý pak prohodil: "Takhle rychlý rozvod by sis Irenko nikdy nedokázala zařídit..." Irena Meierová na ty chvíle vzpomíná naprosto nevzrušeně a bez emocí. Při schůzce s reportérem Nedělního Blesku v kavárně Zanzibar, na rozdíl od dvou předešlých setkání hovořila ochotněji. Ale bylo zřejmé, že si stanovila mantinely, které překročit nechtěla. Bylo třeba číst a dešifrovat nejen její slova, ale i gesta a mimiku. "No a co. Prostě jsem zašla za bratrem a řekla mu, ať mě ho zbaví. Už jsem s ním nechtěla žít," řekla na přímou otázku, proč nechala svého muže zabít. "Jen tak jste přišla a poprosila bratra? Čili jste věděla, že se vraždami živí?" (pozn. aut. - Meierová před soudem tvrdila, že o činnosti gangu nic nevěděla). Z následného vzrušenějšího monologu paní Ireny vyplynulo, že nevidí nic divného na tom, když sestra poprosí staršího bratra o zabití svého manžela. "Byl to sprosťák, chlastal, ani se pořádně nemyl. To bylo utrpení a ne život," uklouzlo jí nakonec. "Ale nemyslete si, já o tom, co brácha doopravdy dělá, vůbec nic nevěděla. Ani soud mi to nemohl přišít, jinak bych ještě seděla." Pak se zamyslí a výhružně dodá: "A vůbec, jestli o mě ve vašich novinách vyjdou nějaké lži, dostanete všichni přes držku. Zase mi kazíte život, jako mi ho zkazil ten můj starej." Dlouhé stíny starých hříchů Sousedi z ulice v Rudné viděli Jaroslava Meiera v jiném světle. Pravda, nebyl to žádný pěstěný intelektuál, ale to se od asfaltéra ani nežádá. Zato se uměl postavit k práci, na domku i zahradě dělal všechno sám a rodina nouzí nebo nedostatkem peněz nikdy netrpěla. "On tak dopadl kvůli ní," svěřila se starší paní, "když přičuchla k velkému světu, co jí bratříček ukázal, chtěla mít víc. Tady už spokojená nebyla." Pravdou je, že servírka Irena se s bratrem Karlem a dalšími členy gangu (ač to dodnes popírá) dostala do společnosti, o které dřív asi jen slyšela. Peněz tam měl každý jako šlupek, luxusní auta byla samozřejmostí stejně jako vybraná strava a exkluzivní ošacení. Vládlo heslo Není důležité co děláš, ale kolik vyděláš. A smrt konkurenta se dala zpeněžit velmi výhodně. Podle policejních zdrojů je silně pravděpodobné, že Kopáč svoji sestru dovedně používal k navazování kontaktů s užitečnými lidmi a že ona se tomu nebránila. "Ani omylem, to je ..........." sklouzla v rozhovoru k vulgaritě paní Meirová. "Kurvu a matraci pro všechny ze mě udělal až ten režisér Svoboda ve svém filmu, nic z toho není pravda." "To si s sebou vezmu do hrobu..." Karel Kopáč ještě před svým zatčením ochrnul, autonehoda z něj udělala mrzáka na vozíčku. Bývalý policista ze zásahové jednotky, sportovec, návštěvník posiloven byl najednou jakoby všem na obtíž. Začal se i bát, že ho dosavadní společníci zastřelí.... Proč se nespojil s policií? Proč s tím vším nepřestal? Ve vězení o tom řekl: "Jenomže jak bych se pak mohl podívat do očí našim? Když by zjistili, že v tom jede i má sestra?" Tahle slova výmluvně vyvracejí tvrzení Marie Meierové, že o činnosti gangu obecně a svého bratra zvlášť nic nevěděla. Je proto víc než pravděpodobné, že by mohla poskytnout informace, které by osvětlily dosud nejasné věci. Je jich řada, především - kdo byli zákazníci gangu? Na čí popud a za čí peníze jeho členové zabíjeli, vydírali nebo týrali lidi? Kam zmizela zlatá pečetidla ze sbírky zavražděného starožitníka Vlastimila Hodra, v tehdejší ceně zhruba 6 000 000 korun? Do jaké hloubky šly kontakty člena gangu Ludvíka Černého a fotbalového bosse, majitele Sparty Praha Petra Macha? Byli »orličtí vrazi« zapojeni do obchodních aktivit i jiných známých podnikatelů té doby? Podobných otazníků je případ stále ještě plný. Možná i proto byla Irena Meirová v rozhovorech velmi, velmi zdrženlivá. "To si vezmu s sebou do hrobu," nechala se slyšet opakovaně. Chce začít nový život, našla si práci v jedné pražské takřka vegetariánské kavárně a v přípravně pokrmů tam krájí a míchá zeleninu na zdravé a odtučňovací saláty. "Na place už jsem dělat nechtěla, přestalo mě bavit lítat od rána do večera mezi stoly a tahat jídlo a pití," vysvětlila. Práce si váží, věří, že je stupněm k tomu, aby opravdu žila jinak. Možná, že bude brzy ženit syna. Svůj čas dělí mezi něj, zaměstnání a mrňavého psíka Artíka, který jí dělá doma společnost. Stejně jako vzpomínky, kterých by se ráda zbavila, ale které jí budou doprovázet až do konce života. Tečku udělal soud Případ orlických vrahů projednával Krajský soud v Praze. Po devíti jednáních odsoudil 19. dubna 1997 Karla Kopáče k 21 letům vězení. Ludvík Černý a Vladimír Kuna dostali doživotí, další člen gangu Petr Chodounský 14 let vězení. Irena Meierová, Kopáčova sestra, byla odsouzena ke 12 letům odnětí svobody. Všichni se odvolali. V listopadu 1997 snížil odvolací soud trest Kunovi na 25 let a Meierové na 10 let vězení. Ostatní tresty byly potvrzeny v plné výši. Karel Kopáč, vůdce a mozek gangu, se 15. dubna 2005 oběsil ve své cele v kuřimském vězení na šňůrce od pyžama. Proč odešel kriminalista Šéfem zvláštního policejního týmu, který gang orlických vrahů odhalil, byl pplk. Josef Doucha. Řada jeho kolegů tvrdí, že za nedořešené otazníky v případu mohou někteří vysoce postavení důstojníci tehdejšího ministerstva vnitra, kteří svými nekompetentními rozhodnutími práci týmu brzdili. Proslavil se zejména exministr vnitra Petr Čermák, s jehož průvodním listem se člen gangu Černý prokázal na slovensko-ukrajinské hranici, když tudy převážel luxusní BMW majitele Sparty Macha.... Pplk. Doucha byl dokonce nařčen z napojení na cizojazyčné mafie a tajně sledován. Od policie odešel a nyní pracuje jako advokát. Sametoví vrazi nakoukli za oponu Režiséru Jiřímu Svobodovi se natočením filmu podařilo takřka dokonale ztvárnit nejen atmosféru polistopadové transformace společnosti, ale ukázat i pilíře, na kterých přinejmenším její část stála a o něž se opírala. »Orličtí vrahové« Michal Dlouhý, Jan Dolanský i Richard Krajčo spolu s Alicí Bendovou a dalšími herci dokázali přesvědčit diváky, že nic v novém zřízení není zadarmo, zato ale mnohé může být naposledy. Stačí vadit nebo překážet jinému, nemít peníze na jeho likvidaci a mnohdy tak riskovat, že právě on vás předstihne při objednávce smrti... Svoboda vývoj kausy orlických vrahů dlouho studoval, hovořil s kriminalisty, sousedy i známými gangsterů, podnikateli, kteří se s nimi scházeli v posilovnách a mnoha jinými. Proto je jeho film přesvědčivý, proto je věrohodný a pravdivý současně. Je škoda, že po slavnostní premiéře 27. ledna 2005 a následném proběhnutí kiny takřka zmizel z filmových pláten. Díky alespoň za jeho nedávné televizní uvedení.