Natascha Kampusch: Osobní zpověď

Momentálně nejslavnější Rakušanka Natascha Kampusch (18), které se po osmi letech věznění pod domem únosce Wolfganga Priklopila ve Strasshofu nedaleko Vídně podařilo před dvěma týdny utéct, se poprvé ukázala celému světu. Její zpověď sledovaly na rakouské stanici ORF milióny lidí.

Přinášíme ty nejzajímavější pasáže... Druhý únorový den, v roce 1998 osmiletá Natascha odchází do školy. Jen pár desítek metrů od jejího domu se jí zmocní cizí muž a hodí ji do bílé dodávky... "Přísahala jsem si, že budu jednoho dne dost silná, abych se vysvobodila," řekla Natascha.

O Wolfgangovi

Když Natascha utíkala, uvědomovala si, že svého únosce Wolfganga Přiklopila odsuzuje k smrti. Údajně labilní muž jí pravidelně vyhrožoval sebevraždou. "V předchozích měsících jsem mu řekla: Takhle už dál nemůžu žít. Určitě se pokusím od tebe utéct. Měla jsem ale šílenou obavu, že jeho matce a blízkým přátelům zničím jejich představu o světě. Nechtěla jsem, aby jeho matka poznala druhou stránku svého syna..."

Proč se Natascha nepokusila utéct dřív, když často s Priklopilem opouštěla dům? "Dával pozor. Držel se těsně u mě." Vždy chtěl, aby šla před ním. "Stále mi hrozil tím, že když někomu něco řeknu, sprovodí toho člověka ze světa."

O rodině

Večer před osudným dnem se s matkou pohádaly a druhý den už na sebe nepromluvily. Ještě ve dveřích si Natascha pomyslela, že se s matkou natruc neusmíří. "Šla jsem do školy a na vzdálenost několika metrů jsem ho viděla stát u auta..."

Rodinné vztahy se ale po počátečních rozpacích začínají pomalu vracet do normálu. Kromě otce a matky už Natascha viděla své dvě sestry. "Na policii jsem se svojí sestrou, když jsem ji viděla poprvé, mluvila o tom, že bych chtěla nasednout na vlak a vystoupit v Berlíně. Ona říkala, že takovou cestu také ještě nepodnikla, protože se starší sestře nechtělo. A teď se radovala, že má konečně někoho, s kým to může uskutečnit."

O vězení

Ubohá tmavá kobka hluboko pod žlutou vilkou, utěsněná tak, aby z ní neunikl ani hlásek. To byl po osm let Nataschin "domov". "Trpěla jsem v té malé místnosti klaustrofobickými stavy a tloukla jsem do zdí lahvemi od minerálky nebo pěstmi. Asi aby mě někdo slyšel. Nevím."

Teprve po půl roce se dostala Natascha poprvé do koupelny, aby se umyla. Dva roky neviděla zprávy, noviny, které jí Priklopil podstrčil, poté pečlivě zkontroloval, zda do nich nestihla ukrýt nějakou zprávu. Kvůli tomu prý kontroloval všechno. "To byla jeho paranoia." Strádala i fyzicky.

"Často jsem ve svém vězení hladověla. A taky jsem zažila, co to s člověkem udělá: má problémy s koncentrací. Člověk je pak schopen jen nejprimitivnějších myšlenek."

O budoucnosti

"Myslela jsem na to, co mi všechno uniklo: první láska, všechno možné. Pokoušela jsem se vyrovnat lidem z venku. Především pokud jde o vzdělání. Vždycky jsem měla pocit, že zaostávám. Proto jsem se pokoušela vzdělávat se sama."

Natascha Kampusch se znovu, po osmi dlouhých letech, učí žít. O konkrétních plánech do budoucna zatím nechce ani slyšet, jejím přáním je složit maturitní zkoušku.