Strašlivá vražda v křivoklátských lesích

Velebné lesní ticho proťal ostrý štěkavý výstřel. Hajný padl k zemi. Bylo 18. srpna, tři hodiny patnáct minut zrána. Syn hajného František, trpělivě čekající asi padesát metrů od osudného místa, se domníval, že otec skolil zajíce. Otcovo nehybné tělo objevil až o hodinu a čtvrt později. Zděšen utíkal do hájovny a sdělil děsivou pravdu matce a sourozencům. Matka omdlela. Mladičký František běžel do nejbližší obce Novosedly, kde vyhledal radního Šmída. Radní se neprodleně dostavil na hrůzné místo, a když zde spatřil ohořelou látkovou zátku, pronesl: "Hadříčku, ty nám prozradíš vraha." Zmíněný mord se odehrál před sto šestnácti lety a dodnes nám ho připomíná romantický pískovcový pomník, na němž stojí psáno: Zde skolen zločinnou rukou Isidor Kolský, vykonávaje věrně službu svoji. Pomník věnoval na trvalou paměť jeho vděčný službodárce Max Egon kníže z Furstenbergů... Nedělní Blesk nejenže nalezl onen tajemný pomníček důkladně schovaný do hlubokých křivoklátských lesů a nejenže zná jméno vraha, ale dokonce vypátral i pravnučku zavražděného. Připravte se na takový příval romantiky, že vás možná smete. O více než sto let staré vraždě víme všechno a ještě něco navíc. Hajný Isidor Kolský se přistěhoval do hájovny Valachov v prosinci roku 1887. Byl ženatý, měl tři děti a zbývaly mu necelé dva roky života. Podle výpovědi svědků se jednalo o člověka mírného, tichého a k chudému lidu natolik přátelského, že často úmyslně přehlédl malý polní pych. Jeho vrah se jmenoval Antonín Kopřiva. Vychodil dvoutřídní obecnou školu, vlastnil domek číslo 4 v Německých Slabcích. Ženatý, tři děti (z toho jedno nemanželské). O Kopřivovi se vědělo, že je to pytlák jak hrom. Nenávistí vůči hajnému se netajil. Ke všemu kradl též dříví, což mu hajný dokázal a oba byli v červenci 1889 povoláni k okresnímu soudu v Křivoklátě. Jenže soudní přelíčení bylo odročeno na 19. srpna. Hajný Kolský a pytlák Kopřiva se vraceli domů spolu. Cestou pytlák vyhrožoval hajnému takovým způsobem, že ten dostal strach o svůj život, s čímž se svěřil ženě a dětem, kolegovi hajnému z Bukové i nadřízenému fořtovi z Hřebečníků. Za svitu měsíce V polovině srpna pak dostal hajný nařízeno odstřelit nějaké zajíce a odevzdat je vrchnosti. V neděli 18. srpna časně zrána za svitu měsíce odešli otec a syn z domova s nabitými puškami. Namísto zajíce zahynul hajný. Mrtvé tělo bylo převezeno do hájovny a zde byla také provedena pitva. Její výsledek hovořil následující řečí: Násilná smrt zastřelením ze vzdálenosti jednoho až tří metrů. Sebevražda vyloučena. V hrtanu měl hajný devatenáct broků a část hadříku z látkové zátky, dále se v jeho těle nalezlo ještě šestnáct broků. Podezření padlo samozřejmě na pytláka Kopřivu. Na základě domovní prohlídky jej také hned zatkli a zavřeli. Šuškalo se, že četníci nalezli Kopřivovo malé děcko v kolébce přikryté touž látkou, jakou vrah použil k utěsnění nábojů. Pytlák zapíral ostošest. Při veřejném soudním přelíčení v prosinci 1889 u c.k. porotního soudního dvora v Praze tvrdil, že k hajnému žádnou nenávist necítil a že osudného rána tvrdě spal ve svém domě. Dokonce prohlásil, že zná skutečného vraha, kterým prý je pytlák František Prinich. Což předvolaný Prinich důrazně odmítl. Dalších dvacet osm svědků vypovídalo v neprospěch obžalovaného. Rozsudek jménem Jeho Veličenstva císaře zněl: úkladný vrah Antonín Kopřiva se odsuzuje k trestu smrti provazem. Pak mu to změnili na celoživotní žalář. Ovšem odsouzený začal vyskakovat a zčistajasna vykřikovat, že zločin spáchal jakýsi František Korf přezdívaný Kudla, jak jinak než pytlák. Oba dva byli údajně osudného rána pytlačit, Korf se nešťastnou náhodou srazil s hajným, vyšla rána... a hajný se skácel. Korf prý se hluboce zděsil, klekl před Kopřivu a prosil jej, aby ten mord vzal na sebe, neboť je mazaný a nějak už se z toho vyseká. Jenže František Korf prokázal dokonalé alibi. Odsouzeného Kopřivu poté převezli do věznice v Plzni. V srpnu roku 1912 mu byla udělena milost. Pravnučka Nalézt pískovcový pomníček skrytý v hlubokém temném lese je úkol leda snad pro legendárního inspektora Columba ve vetchém baloňáku. Nespolupracuje-li inspektor, nezbude než zajít do stavení nejblíž od lesa a zeptat se paní Hlaváčkové z obce Novosedly, ta ví všechno a zejména pak to, kde se nalézá pomníček. "Od té doby, co se stala ta vražda, se v údolí říká U Kolskýho. Je to už i na mapách," sděluje ochotně. A co je už úplně neuvěřitelné, dobře zná i pravnučku zavražděného Isidora Kolského, která rok co rok přichází k pomníku položit kytičku a tiše zavzpomínat na pradědečka, aniž ho samozřejmě kdy poznala. "Kníže Max Egon Furstenberg hned po té tragédii jmenoval knížecím hajným Františka, tedy syna zavražděného. A to byl právě můj dědeček, tehdy ovšem ještě chlapec,"vypráví paní učitelka Bartošová, zmíněná pravnučka pocházející ze starého lesnického rodu. Hajným byl i její tatínek, jenž prožil nadmíru zajímavý život. Krátký čas normálně bydlel ve věži na hradě Křivoklátě a jednoho dne viděl jelena, jak přeplaval Berounku.