Smrt člověka, kterého nepostrádali...

Kdoví, co by se ještě stalo, kdyby v Javorině, zadním traktu penzionu Oradour na Hlavní třídě v Mariánských Lázních, nezačali dělníci urážet rampouchy z oken. Hrozilo, že každou chvíli někoho dole přizabijí. Do všech tamních pokojů se dva chlapíci s bidly dostali bez problémů, protože v Javorině už hosté pár měsíců nebydleli. V prvním patře totiž spadl strop a tak horní dvě patra, i když se tam pořád svítilo a tekla voda, byla prázdná. Přesněji - měla být! Pokoj číslo 328 v "trojce" ale otevřít nešel. Byl zamčený. Oba dělníci se napřeli do dveří a vyrazili je. Jeden z nich se prý pozvracel hned, druhý k tomu neměl daleko. Na dosah ruky před nimi viselo lidské tělo. "Abych řekl pravdu, on to vlastně už ani člověk nebyl," vzpomíná na páteční večer 4. února jeden z údržbářů. "My jsme se pak shodli, že to mohlo být cokoliv. Strašlivě to smrdělo a na podlaze pod tím byla hromada něčeho, co se už vůbec nedalo pojmenovat." Přijela kriminálka z Chebu a pak i pohřební služba. Dusivý zápach, kterým byl pokoj prosycen, nutil policisty běhat ven a lokat čerstvý vzduch. Důkladnou prohlídku mrtvoly proto nechali na patologovi, ale i tak tam našli doklady na jméno Lubomír Lukáč (46), bytem na Slovensku, v obci Jelka u Galanty, rozvedený. Jinak toho bylo málo - hnědá kabela se svršky, dva klíče na kroužku se srdíčkem, botasky a pár písemností, které dovolily podle svého data alespoň přibližně stanovit dobu smrti - někdy v první polovině září loňského roku. Tak dlouho visela mrtvola muže v penzionu a nikdo ho nepostrádal... Otazníků nad smrtí tesaře, který přijel do Čech vydělat peníze, je víc než dost. Je třeba vědět, že to byl člověk, kterému štěstí v životě moc nepřálo. První manželství se mu rozpadlo a jeho tehdejší žena, Eva Lukáčová (48) z Jelky, na něj ráda nevzpomíná. "Ale nebyl to špatný chlap, to ne. Jenom nám to spolu nevyšlo," řekla se slzami v očích v krčmě Samba v Jelce, která patří její sestře. "Na všechno ostatní se musíte zeptat jeho družky, s tou žil poslední asi čtyři roky v Banské Bystrici. Mně a synovi tu nenechal ani fotografii. S ní má dvouletou dceru." Druhou a poslední ženou v životě Lubomíra Lukáče byla Lubica Krátká (30). Také rozvedená, s desetiletou dcerou. Ona žila v bytě s rodiči na sídlišti Asová v Banské Bystrici, on v ubytovně. Spojovala je špatná životní zkušenost, zhrzená láska i manželství, chudoba a také zoufalá snaha z ní vybřednout. Před dvěma lety se jim narodila dcera Kristýnka, neplánovaně, jak říká paní Lubica. Na světě se objevil o důvod víc, proč žít konečně jako lidé. "Pojedu do Čech," rozhodl se Lukáč. "Tam je líp, vydělám peníze, začneme žít sami pro sebe." Odjel do Mariánských Lázní. A tam na scénu vstoupil člověk, o kterém policie dosud nic netušila. Jozef Lukáč, starší bratr Lubomíra, žije v "Mariánkách" už hezkých pár let. Živí se jako masér, má družku, byt 2+1 a svému bratrovi sehnal v lázeňském městě práci a možná i ubytování. Budiž řečeno rovnou, že obojí nejspíš načerno - někdejší recepční Oradouru podle všeho ubytovávala řadu lidí, kteří na tom byli jako tesař Lubomír, v nepoužívaném traktu Javorina. Peníze, které jí platili, si prý nechávala. To alespoň nevylučuje Lucie Škrabalová (24), současná nájemkyně celého penzionu. "Máme tady 77 pokojů se 170 lůžky. Ztrací se tu leccos a leckdo," říká otevřeně. Tesař Lukáč přijel do Mariánských Lázní 6. srpna a 13. září naposledy poslal družce Lubici do Banské Bystrice textovou zprávu mobilem. Že prý bude osmáctého doma, s penězi. Nepřijel. O den později se paní Lubica spojila s jeho bratrem, ale ten nic nevěděl. Řekl prý jen - "na mobil ho nevolej, ten prodal, protože neměl ani korunu. Ani na cestu zpátky," a zavěsil. Nešťastná žena mu volala opakovaně i v říjnu a postupně se dovídala, že Jozef viděl svého bratra ještě 17. září. Proč neodjel a jak to s ním je, do Banské Bystrice nesdělil... Ani to, proč se nezajímal o jeho další osud... S Lubicou Krátkou jsme hovořili v banskobystrickém bytě jejích rodičů, čistém jako klícka. Malá Kristýnka se předváděla, dělala na koberci kotrmelce a pořád žvatlala. Její matka nedokázala zadržet slzy. "Myslela jsem si, že nás opustil, že si tam našel jinou. A ono to je takhle... Nevím,co si teď počnu, jsem na mateřské, vlastně bez prostředků, se dvěmi dětmi. Práce tady není a bez Luboše je všechno tisíckrát těžší." Jeho sebevraždu odmítá. Na důkaz svého tvrzení cituje zpaměti poslední "textovku", kterou od svého druha dostala 13. září. Stálo prý v ní - "šéf řekl, že jsme s prací skončili, je konec. Teď si čtu novinu a pak půjdu spát". "Takhle ale on se mnou nikdy nemluvil, ani nepsal. Byl o hodně srdečnější, vždycky se ptal na Kristýnku i na moji první dcerku a pak dodal - měj se hezky, Macíku. Tak mi totiž říkal, a vždycky nám všem popřál dobrou noc," trochu se začervenala mladá žena. "Že si vzal život sám, to mu nevěřím!" Chebská policie má od středy v rukou zprávu od MUDr. Macháčka ze sokolovské patologie, který nebožtíka pitval. Cizí zavinění prokázáno nebylo, ale je nutné počkat na rozbor tkání na toxické látky, to pár dní potrvá. Zatím také nebyla vyslechnuta ani recepční, která tesaře Lukáče v penzionu Oradour ubytovala, ani jeho bratr. Právě oni by mohli hodně věcí osvětlit i vysvětlit. Mariánskými Lázněmi se šíří fámy. Oběšenec prý byl nájemným vrahem, kterého zlikvidovala mafie. Chyběl pouze své družce v Banské Bystrici. Ale ani ta by ho nepoznala. "To víte," shrnul kriminalista, který byl u oběšeného muže mezi prvními. "V té roční době bylo horko a pokoj byl uzavřený. V takové situaci člověk ze své tělesné schránky tak říkajíc vyteče. Ten pohled bych nikomu nepřál."