Slovenští Romové: Nedáte peníze? Bude boj!

Obrněné transportéry. Vodní děla. Kroužící helikoptéry. Samopalníci v kuklách. Těžkooděnci se štíty. Vojáci hlídkující v ulicích. Obušky. Slzný plyn. Vyrabované obchody. Rozbitá policejní auta. Zranění. Stovky zadržených lidí. Desítky zůstaly za mřížemi. Statisícové škody. Rozvášněný dav. Napětí, strach. Východní Slovensko nebylo uplynulý týden daleko od vyhlášení výjimečného stavu. Romské povstání z hladu? Obyčejné krádeže, které se jen neobvykle rozšířily? "Vyrazili dveře. Hodili nás na zem a zmlátili. Ani neřekli proč," popisuje policejní razii Štefan Šándor (36). Jeho domek stojí uprostřed třítisícové romské osady na okraji Trebišova. Tady byla situace nejhorší. "Rozbili mi i kuchyňskou linku. Koupil jsem ji nedávno v bazaru. Za čtyři tisíce," ukazuje polorozpadlý plesnivějící kus nábytku v první místnosti. Druhá je zároveň obývákem a ložnicí. Hliněné podlahy přikryté linem. Žádná voda, záchod, umyvadlo. Ze stropu visí žárovka na drátě. V kamnech doutná guma. "Bydlí nás tady osm. Dcera čeká miminko," kývne na Dianu (17) s rýsujícím se bříškem a roční dcerkou v náručí. "Bral jsem dávky patnáct tisíc. Teď mi přišly čtyři tisíce šest set. A přídavky jenom pět set. Dcery kvůli tomu nemůžou do školy." Nejedli prý dva dny. "Syna zavřeli. Je mu teprve patnáct. Nic neudělal. Jenom se šel podívat do města." Nebyl sám. Jiskra přeskočila v pondělí odpoledne nevinně. Dva bratři přinesli tašky s nákupem. Údajně si ho nabrali v obchodě a řekli, ať to zaplatí Kaník (ministr práce a sociálních věcí). Hned se to rozkřiklo a do města vyrazily stovky Romů. Policisté je však tlačili zpět. Bitky, létající kameny. Dvě rozbitá policejní auta, dva muži zákona v nemocnici. Slzný plyn, vodní dělo. Na ústupu vyrabovaný obchod. Tak, že ho majitel už neotevře. Příslušníci zvláštní jednotky si během noci po osadě vyzvedávali nejaktivnější vzbouřence. Když ráno odcházeli, zaútočili na ně Romové včetně dětí kameny. Policisté se otočili. Tři sta padesát jich hermeticky uzavřelo okolí. Romy, kteří se snažili uniknout, honili po polích. Nastala řež. "Najdi si svého Roma," hodnotil později jeden ze zasahujících a pohrával si s pendrekem. "Chodili byt po bytu. Kdo tam byl, toho zmlátili. I děti. Nemluvili. Holka dostala elektrickým proudem. Má přitom epilepsii," hladí dítě třicetiletý Rom. Tečou mu slzy. Další dítě s rozbitou hlavou. Šrámy ukazují i dospělí. Modřiny na zádech chlapa se doplňují s tetováním. "Bojím se, chodím spát do pole." Nad osadou létá helikoptéra. Včera bitka, dneska jídlo "Bili mě i na stanici. A pouštěli do mě elektriku, to jsem měl zadarmo," nadává Igor Balogh (21). Propustili ho po čtyřiadvaceti hodinách. "Ale dvacet našich odvezli do Košic do vězení. Podívejte, jak u bráchy kopali," vede nás k nakřáplým dveřím u stavební buňky, bytu pro pět lidí. Gauč, kus obývací stěny s nepoškozenou televizí. Postel. Na ní sedí tichá žena s dítětem v náručí. Kamna hřejí. "Já nic neudělal, nic nemetal, nic nerozbil," praví Igor a začne kulhat. "Chtěli znásilnit naše ženy!" zkouší to jiný Rom. Je ale fakt, že i kdyby byla pravdivá jen polovina svědectví, musel to být pěkný nářez. Oficiální místa označila zákrok za přiměřený. "Dělal jsem v Čechách, tam se k vám policajti chovají slušně," povídá další muž. "Takhle se nedá žít. Večer vezmu ženu a pojedeme za bráchou do Plzně." Z bytovky vyjde starší chlap, zřejmě vajda. Začne křičet, aby všichni zalezli do chýší, jinak se policajti vrátí a bude válka. Hloučky se rozcházejí. To už ulicemi města procházejí vojáci. Je středa. Před obchody hlídkují policisté. Vodní dělo zůstává v pohotovosti. Odpoledne přivezou Romové z Nižního Župova tři hrnce guláše. "Každý dal, co měl, a navařili jsme." Rázem jsou v obležení. Děti si chodí pro nášup se špinavými kyblíky. "Včera bitka, dneska jídlo," komentuje mladý Rom. "Ale to je guláš jak pro svini, žádné maso a klobása." "Kuš, lepší než nic," okřikuje ho starší žena. Po chvíli jsou hrnce prázdné. Bláto, močůvka, odpadky. Mezi tím řádí děti. Dospělí na sebe pokřikují. Nebo jsou zalezlí v rozpadajících se domcích a bytovkách. Štiplavý kouř z bezpočtu komínů. Život v osadě se vrací ke všednímu zoufalství. "Kradlo se tady vždycky. Ale jak viděli v televizi loupení v Levoči v polovině února, troufají si čím dál víc," říká prodavačka jednoho z vydrancovaných obchodů. "Bojím se, ale nemůžu to na sobě nechat vidět. Jinak by si sem chodili jak do spíže." Jak se dostat do televize Agnesa Kotlárová (27) šla v úterý odpoledne do čaklovické Jednoty poprvé. Jinak jezdí s manželem nakupovat do supermarketu. "Ženské říkaly, že si můžeme vzít, co chceme. Prodavačka jenom chtěla, abychom nic nerozbili. Přišla jsem mezi posledníma. Už tam zbyly jenom konzervy. Sebrala jsem pět paštik a olej." Domů je nedonesla. "Přijeli policajti a pustili na nás psy. Všechno mi vzali. Za hodinu si pro mě přijeli kukláči." Výslech trval do půlnoci. Druhý den si pro ni zásahová jednotka dojela opět. Stejně jako pro další desítku žen. Obyvatelé se vyrojili na ulici. Nadávky do gestapa. Jedna z Romek popadla cihlu, ale nehodila. Ve čtvrtek přijeli zatýkat znovu. "Prodavačka viděla cikány, tak utekla a zavolala policajty. Šla snad celá osada, křičeli, že zabijou a vykastrujou ministra Kaníka," popisuje rabování očitý svědek. "Měli tašky i vozíky, brali všechno, flašky, cigarety." Rabovaly hlavně ženy s dětmi. Brání se tím, že je prodavačka pozvala sama, protože chtěla zakrýt manko. "Já chci taky, aby moje dítě mělo snídani, oběd i večeři. Vzala jsem jenom dvacet kilo mouky, salám, máslo, olej. Prosila jsem policajty, aby mi to nechali, že máme hlad. Ale vzali mi to. Sytý hladovému nevěří," rozčiluje se čtyřicetiletá Romka. Ze čtrnáctitisícové podpory jí, manželovi a čtyřem dětem po snížení dávek přišla osmnáctého února polovina. "Když jsme dělali mítink, přijeli jenom z okresních novin. Tak krademe a jsou tady všechny televize. Jinak by se o nás nikdo nezajímal. Chtějí nás vyhnat, až vstoupíme do Unie a otevřou se hranice." Romská kolonie na okraji Čaklova čítá tisíc lidí. Práci mají čtyři. Jeden domek jako druhý. Kdysi postavené pro družstevníky. Vedle nich bytovky. Proti Trebišovu výstavní čtvrť. Ale stejně beznadějná. "Dostala jsem čtyři tisíce. Dva a půl dám za plyn a elektriku. Z čeho nakrmím děti? Minulý dávky ještě šly, teď se nedá žít. Sedm let jsem dělala v družstvu. Chci práci, ale jak vidí cikána, nikde není," povídá Romka a ulamuje klučinovi kus chleba. "Ten jsem neukradla. Když jsme přišli do obchodu, už žádný neměli." Jak dojdou peníze, musí si půjčit. "Ale za tisíc chce dva tisíce." Kdo? "Ne, já nic nevím, jen jsem o tom slyšela," zarazí se. Lichváři jsou podle vlády organizátory nepokojů. Tajná služba jich prý má v hledáčku na dvě stovky. Pak je ovšem s podivem, proč byli v posledních měsících pohnáni před soud jen čtyři. "Nemyslím si, že by nepokoje vyvolávali. Dluhy lidem narostou tak, že polovinu dávek jim lichváři berou už jen na úroky, ze zbytku je nechávají žít. No a když teď dostali podpory poloviční, sebrali jim skoro všechno. Proto nemají co jíst," říká místní gádžo. "Ale určitě to není tak, že by měli pod palcem všechny Romy." Jen policejní rozcvička? "Když se kousek odtud stala vražda, přijelo jedno auto policajtů. Teď sem posílají komando kvůli pár konzervám. Chtějí nás zastrašit," kroutí hlavou Agnesin manžel Martin (29). V uklizeném dvoupokojovém obecním bytě sálají kamna. Dřevo kupuje, protože policisté hlídají okolní lesy. Nájem pět set, elektřina tisíc. Balení sunaru 136 korun. Čtyři děti včetně kojence. Z dávek zvládal splácet televizi a mikrovlnku. "Nekouřím, nepiju, jsem chudý, ale snažím se. Teď chci dodělat koupelnu," ukazuje vanu za plentou, kam lije vodu ohřátou na kamnech. "Ale dost Romů to tak nedělá a všechno propijou." Agnesa zatím vykládá, jak jim dlouhé hodiny na policii nedali ani vodu. "Hlad mám, ale nevím, co budu jíst." Jdeme k lednici. Tři kuřata, paštiky, salám. "To asi tchyně dala do zastavárny moje zlatý náušnice." Martin vysvětluje, že měl schovanou tisícovku. Rány na dveře. Kukláči? Ne, bezprizorní dítě sousedky, která je pořád na policii. Berou ho dovnitř. Jeho otec je v cizině za prací. V Čechách. Možná tam už zaslechl nejnovější vtip. Nejčastější otázka slovenských Romů: Jak se vám dnes v obchodě páčí? Dvě policejní octavie a v nich policisté se samopaly. Vodní dělo. Dva transportéry se štíty proti demonstrantům. Vodní dělo. Menší obrněné auto. Dodávka. Kolonu uzavírá bavorák. Blikající majáky. V této sestavě projíždí policie celý čtvrtek východním Slovenskem od Trebišova přes Michalovce až k ukrajinským hranicím. Zajíždějí k romským osadám. Demonstrace síly. Taky byl klid. Jenže nižší sociální dávky dostala v únoru jen část nejchudších. V březnu dojde na zbytek. Třeba na mnohatisícové košické sídliště Lumík, nesrovnatelně větší obdobu Chanova. Možná vláda chtěla, aby se policie a armáda rozcvičily. Časovaná bomba tiká dál.