Koryčánek: Jsem lump, ale nevraždil jsem

Před plzeňským krajským soudem nyní stojí Martin Koryčánek (46). Je obviněný ze zavraždění šestadvacetileté Lenky Černé, prodavačky ve zlatnictví na Americké třídě v Plzni vloni 19. ledna a z následného zavraždění Vladimíra Egesdorfa (58), který se ho snažil zastavit na chodníku. Malý podsaditý muž s oholenou hlavou, vousy na bradě a knírem byl ochoten podělit se o své pocity a názory pouze s Nedělním Bleskem. Zveřejnění postojů člověka podezřelého z dvojnásobné vraždy může mnohé objasnit. Stejně tak je ale nutné vědět, že podle státní zástupkyně Boženy Kolářové zabíjel Koryčánek v touze po penězích. Může mu hrozit i výjimečný trest. Tím spíš, že v roce 1982 byl odsouzen za pokus o vraždu a loupež na 18 let (v roce 1990 dostal amnestii). Dva roky poté ho ale soud opět poslal za mříže - na šest let za krádež. Máte něco proti Chorvatům? Proč jste si podle obžaloby vyhlédl k přepadení právě zlatnictví chorvatského majitele v Plzni? "Proti Chorvatům nemám nic. Pokud ovšem pominu fakt, že v letovisku Medena v Trogiru mi účtovali za deset minut jízdy na vodním skútru 500 korun a že nefungoval tobogan. Na druhou část otázky říkám - v době páchání vraždy jsem v pohodě chrněl ve své posteli v Praze. Kvůli nefunkčnímu toboganu se nevraždí." Fascinuje vás zlato? Nepřipisujete mu náhodou vlastnosti, které nemá? "Zlato miluje moje přítelkyně. Pokud spolu jdeme po ulici a blížíme se ke zlatnictví, snažím se ji manévrovat co nejdál od výlohy. Pro mne pak je výloha zlatnictví zhruba stejně přitažlivá jako výloha s kuchyňskými potřebami. Ani stopa po zvýšeném tepu." V Turnově jste ale měl rovněž přepadnout zlatnictví a uloupit šperky za víc než čtvrt miliónu korun. Co jste s nimi chtěl dělat? "Vaše otázky mi připadají poněkud sugestivní. Podobné klade policie například soudnímu znalci z oboru psychologie. Táže se, jak jsem uvažoval, co cítil apod. v době páchání loupeže. Nezajímá je, jestli jsem vůbec schopen někoho střelit do hlavy, neptají se, zda jsem schopen udržet tajemství před všemi známými. Jednoduše prostě vezmou za pravdu fakt, že já jsem vrah, a veškeré zkoumání se už pak odvíjí pouze v tomto duchu. Vy patrně rovněž nemáte pochybnosti. Pokud byste měl, ptal byste se jinak. Pokud bych kdy zmíněné šperky měl, asi bych nějaké rozdal známým a nějaké prodal." Ceníte si zlata víc než lidského života? "Ne!" Máte prý na svědomí dva lidi - prodavačku z Americké třídy v Plzni a člověka, který se vás pak pokusil zastavit. Dovedete si představit, co jste způsobil jejich rodinám? "Proč se mě takto ptáte před prokázáním viny? Nemám s vraždou na Americké třídě absolutně nic společného. Mohu pochopitelně jako každý jiný člověk s rodinami pozůstalých cítit a také cítím, ale to je vše. Postrádám ovšem dotaz, jak se může cítit moje máma a moje přítelkyně, když v novinách čtou, že jsem vrah, a přitom mají slušné důkazy o tom, že jím nejsem. Nechápu tu jistotu téměř všech redaktorů. Jistotu a víru v neomylnost, nezaujatost a serióznost policie." V tomto rozhovoru máte možnost ulehčit svému svědomí. Co řeknete ke spekulacím, podle nichž jste byl jen nástrojem při mafiánském vyřizování účtů? "Mému svědomí netřeba ulehčovat. Nemám svatozář, ale nikdy v životě jsem nikoho neposlal na onen svět. A to ani v roce 1981, kdy jsem se dle tisku, přesněji dle jeho spekulací, měl dopustit vraždy. A jestli jsem byl nástrojem? Nikdy bych jím být nechtěl." Kde se v Čechách dá obstarat střelná zbraň? Vy jste ji použil - bylo to poprvé? "Ptejte se pánů Motla nebo Klímy. Jsou v těchto otázkách fundovanější. Mně se zbraň shání poměrně těžko. V roce 1981 jsem se totálně ožralý - měl jsem 2,49 promile - dopustil loupeže. Tehdy jsem skutečně postřelil člověka, bez trvalých následků. Nikdy bych si to nezopakoval. Jo, a za komunistů se zbraň sháněla hůř." Jak se taxikář dostane až k loupení a vraždě? Vy jste přece jezdil po Praze s taxíkem! "Jestli jste si, pane redaktore, tak jistý tím loupením a vraždami, nic vám nebrání postavit se na lavici svědků. Policie to jistě uvítá." Byl jste na vojně? Jak dlouho a u jakého druhu vojska? "V Brně, pět měsíců, u ochrany vojenských objektů." Určitě máte rodiče a možná i sourozence? Víte o tom, jak se teď na vás dívají? Chcete jim něco vzkázat? "Dívají se na mě jako na oběť justičního omylu nebo společenské objednávky. Utrpení mé mámy je nezměrné. Věří ale, že se moji nevinnu podaří dokázat. Moje přítelkyně je pak za všeho úplně vyjevená. V době páchání vražd jsme totiž v posteli chrněli spolu. Já nepotřebuji nic moc vzkazovat. Moji nejbližší přesně vědí, co se stalo. Pochopitelně mne tedy neodsuzují ani neházejí přes palubu. Mým lumpárnám se lze smát. Ovšem vraždě by se mohl smát pouze idiot. Všichni moji známí a přátelé vědí, že jsem svým způsobem lump, ovšem tyto lumpárny mne ohrožují trestní sazbou tak do tří let. A jak říkám, mnohé jsou k smíchu." Pokud má obžaloba pravdu, způsobil jste nenapravitelnou škodu a mnoho lidských tragédií. Myslíte si, že byste je chtěl nebo dokázal napravit anebo alespoň zmenšit? Dá se to podle vás vůbec udělat?"Tuto otázku konečně otevíráte formálně správně. Děkuji. Nemám co napravovat ani zmenšovat nebo zvětšovat. Vražda se pochopitelně napravit nedá. Pokud bych zavraždil člověka, nechtělo by se mi už žít." Možná že si ve vězení pobudete víc než dlouho. Leká vás výjimečný trest? "Možné to je a výjimečný trest nevyděsí snad jen totálního blba. Pokud se však ocitnu v cele například s doživotním trestem, rozhodně nebudu páchat sebevraždu. Důvod je prostý. V mém případě se v kterýkoliv okamžik mohou otevřít dveře této cely a dozorce mi může oznámit, abych balil, že jdu domů. Kdykoliv po eventuálním odsouzení by k tomu stačila maličkost. Dopadení sklutečného vraha. Navíc, pokud bych byl odsouzen - a já doufám, že se tak nestane -, budu psát knihu. O tom, co všechno je možné v právním státě v 21. století. Myslím, že se veřejnost velmi podiví." Lidé, kteří spáchali totéž co vy, prý ve vězení často umřou před vypršením trestu. Kdybyste měl možnost napsat poslední vůli, co by obsahovala? "Nejkrásnější prý je smrt při milování, při pohlavním aktu, jak se říká. Nejblbější pak patrně ve vězení s diagnózou pomalé chcípání žalem. A úplně nejstrašnější je pak varianta umřít ve vězení jako nevinný s pocitem křivdy. Utrápit se bezmocností. Cítím se ovšem poměrně silný, a tak snad neumřu dřív, než se podaří usvědčit skutečného vraha. Jiná situace by nastala, pokud by existoval trest smrti. Pak bych měl zřejmě smůlu. Naštěstí žiju v poměrně osvícené době a zákonodárci trest smrti zrušili. Děkuji podruhé." Existuje něco, čemu věříte? Je to idea, myšlenka, názor, nebo to, čemu se říká "Bůh"?"Jsou blbci, všichni jsou lumpové a především všichni jsou proti nim. Já jsem ve vězení, jsem svým způsobem lump, ale necítím nenávist ani přílišnou zlobu. Prostě život občas přinese kuriózní a velice dramatické zápletky. Kdyby to tak nebylo, Hollywood by umřel na úbytě. Zkrachoval by i v případě, že by thrillery končily nikoli happy endem, nýbrž odsouzením a ukřižováním nevinného. Lidé prostě mají rádi šťastný konec a vítězství spravedlnosti. Nejsem výjimkou. Věřím tedy v osud a pokouším se věřit a doufat ve spravedlnost."