Žena, která okradla Heřmánka
Účetní Lenka Borovičková zpronevěřila milióny, zbavila se rakoviny a pak se chtěla zabít. Teď ji čeká pět let ve vězení.
Ukradla pět miliónů korun, když byla necelé dva roky účetní v pražském Divadle Bez zábradlí. To mají v pronájmu manželé Heřmánkovi. Přiznává však necelé tři milióny. Dvakrát nepřišla k hlavnímu přelíčení, potřetí spolykala prášky. Nakonec ji k soudu přivedli v poutech. Teď Lenka Borovičková (51), která vychovala pět dětí, ve svém bytě čeká na doručení rozsudku. Ten zní: pět let vězení s dozorem. Sedí na pohovce. Téměř se v ní ztrácí. Zapaluje si první cigaretu. Dívá se přes tmavá skla brýlí a mlčí. Na to, že ji nejspíš čeká několik let vězení, je obdivuhodně klidná. A také jí to sluší. Má čerstvě odbarvené černé vlasy, v tmavém domácím oděvu vypadá šik. Kdy jste poprvé převedla peníze na svůj účet? Poprvé se to dokonce stalo omylem. V účetnictví byl program, kam se zadávaly platby faktur. Odbouchlo se to a ty pak vyjely z počítače. A já se spletla a poslala jsem to omylem na svůj účet. Přehlídla jsem se o řádku. Tohle vám ale nikdo neuvěří, i když se to může stát. To se stalo. A nikdo na to nepřišel. Nikdo na to nepřišel. Tak vás to napadlo a zopakovala jste to. No. Peníze jste měla, tak jste je začala utrácet. Jezdila jste po celém světě. Kde všude jste byla? Na Mallorce, v Egyptě asi 30 kilometrů za Hurghadou, tam to bylo krásné, tam se mi líbilo asi nejvíc, měli jsme výlet do Gízy a do Káhiry. Byla jsem tam s dětmi, některými, bez manžela. Hezké to bylo i na Kypru. Z Kypru jsme jeli do Izraele a zpátky lodí do Egypta. Taky toužím po Mallorce... Ale nejezděte na jih Mallorky, tam je to zasekané jedno vedle druhého, moc lidí, špinavé pláže. Jeďte na sever, půjčte si auto a celou Mallorku si projeďte. Na to, jak je malinká - je 80 na 80 kilometrů - je různorodá. My jsme nebyli přímo u moře a spíš jsme Mallorku projížděli a kde se nám líbilo, tam jsme se na pláži váleli. Byli jsme tam s manželem, byli jsme tam tři, v červenci 1999. Po té Mallorce jste to už nemohla zarazit? Mohla. Ale už jste nechtěla? Víte, vy mě zase znectíte. Zase to bude proti mně a před soudem. Spíš mě zajímá, co vás k tomu vedlo. Připouštíte, že jste Heřmánkům odcizila necelé tři milióny. I to je dost! Ale my nic nemáme. Na tom je nejlepší to, že nevím, kam to přišlo. Děti se nikdy nezeptaly, kde jste na ty výlety vzala peníze? No tak, já měla několik zaměstnání, nemohly vědět, kolik si kde vydělám, že? Musela jste přece vědět, že se na tu krádež dřív nebo později přijde... Každý, kdo něco takového provede, si myslí, že se to nestane, že se na to nepřijde. Já jsem byla domluvená, už jsem měla v divadle skončit. Byla jsem dohodnutá, že k poslednímu prosinci 2000 končím, protože já jsem těch zaměstnání měla víc. V divadle jsem bývala od tří odpoledne do devíti do večera. Předtím jsem dělala něco jiného. To bylo neúnosné, takový zápřah. Neměla jsem ani čas podívat se na nějaké představení. Vás ani trochu netrápilo vědomí, že to jsou cizí peníze? Trápilo. To uděláte jednou, nic se neděje, tak to uděláte podruhé, potřetí. Právě proto jsem chtěla skončit v divadle. Nejen kvůli zdravotnímu stavu. Nebylo mi pořád dobře. To jsem ještě nevěděla, že mi potvrdí tu rakovinu, že budu muset na tu velkou operaci. Ta byla na přelomu srpna a září 2000. A já už se na jaře s Heřmánkovými dohodla, že skončím. Tou operací? Ne, oni jsou měsíční plátci DPH, tak jsem je nechtěla nechat ve štychu, proto jsem jim ještě vleže dělala měsíční DPH a zaučovala jsem tu paní, co měla přijít po mně. Ale musela jste očekávat, že Heřmánkovi při vašem odchodu udělají kontrolu v účtech. To se tak dělává, ne? Nemusí se to dělat. Já jsem každý rok vypracovávala účetní uzávěrky, které byly kontrolované daňovým poradcem a Heřmánkovi je podepisovali. A to je právě to, čeho se chci domoci. Daňový poradce kontroloval uzávěrky jenom po daňové strance, ale zůstatky na účtech, a to se jedná právě o výběry manželů Heřmánkových, ty s nimi projednával, takže moc dobře věděli, co tam je. Rozhodně ne pět miliónů. Jak teď žijete? Pod silnými antidepresivy. Většinu dne prospím. Přes dvacet kilo jsem zhubla. Dobře mi není, samozřejmě. Komu by bylo dobře v téhle situaci? Po tom sebevražedném pokusu, který byl míněn vážně, to nebyla žádná demonstračka. Nepředpokládala jsem, že se probudím. Teď si jdu nakoupit, čtu a čekám na rozsudek. Někdy navštěvuju maminku. Už nechodí ven, tak se o ni starám. Vychovala jste pět dětí, takže bych vás považovala za silnou ženu... Ale asi jo, já nevím, ale ty děti se teď ke mně moc nehlásí. Tři jsem ztratila úplně. Dvě zůstaly, ale nechtějí se o tom, co se stalo, bavit. Manžel se se mnou rozvedl, zůstala jsem sama. V jakém věkovém rozmezí jsou vaše děti? 28, dvakrát 25, 24, 22. Nejmladší je dcera. Jak se jmenují? Nebudu je jmenovat. Ty dvě adoptované jsou ty nejmladší? Ne, těm je 25 a 24. Ty jsme měli v pěstounské péči. Jak vás to napadlo vzít si cizí děti? Chtěli jsme hodně dětí a já měla problémy je donosit. Ale tři jste donosila. Jenže na jeden porod jsem vždycky měla jeden samovolný potrat a všechno jsem odležela. Doktoři mi říkali, že si huntuju zdraví. Tak jsme hledali v dětských domovech. Hledali jsme holčičku, ale objevili jsme kluka, který ústavy psychicky špatně snášel, tak jsme si ho vzali. Pak jsme zjistili, že má ještě bráchu, tak jsme si vzali i jeho. Ten mladší má lehkou mozkovou dysfunkci a někdy to s ním bylo hodně těžké. Docela mi dával zabrat. Když děti dorostly a odstěhovaly se, vyměnili manželé Borovičkovi prostorný byt za menší ve stejném domě. Je tmavý s okny na sever. Slunce se do něj dostane jen odrazem. Z hlavní žižkovské tepny je slyšet nepřetržitý hluk. Nábytek je také tmavý. Sedací souprava je z prodejny použitého holandského nábytku, knihovny rodina získala darem z vyřazeného majetku jedné lékárny a elektrospotřebiče obžalovaná kupovala na splátky. Nad sedačkou je dřevěné patro. Po bytě chodí pes a kočka. Nesnila jste o něčem jiném, lepším? Ne, mně stačily ty děti. Neměla jste pocit, že jste si v životě moc neužila? Je to zvláštní, ale ten pocit jsem neměla. Ani sama nechápu, proč se to stalo? Je pravda, že jsem peníze využila na cestování. Kdyby byl člověk mladší, tak by se asi podíval v téhle době i jinam, ale my jsme tenkrát nemohli nikam. Žádala jsem o devizový příslib několikrát a nikdy to nedopadlo. Po devadesátém roce to už šlo, ale já nevím, proč se to stalo? Jaká jste byla jako malá holka? Odjakživa jsem četla. Jedináček nemá ani se doma s kým pohádat. Ve škole jsem měla pár nerozlučných kamarádek, vždyť to znáte. Ale pak se přecházelo na střední školy, ztratily jsme kontakt. Já chodila do školy v Karlíně, byla to napůl rodinná škola, napůl ekonomka, ale z té jsem zběhla, když mi bylo sedmnáct. Maturitu jsem si dodělávala až při těch pěti dětech. Proč jste utekla ze školy? Byla jsem zamilovaná. Vdávala jsem se v osmnácti, ale první dítě se narodilo až v třiadvaceti. S druhým mužem mám kluka a holku a ty dva z děcáku. Co vás ve škole bavilo? Dějepis, literatura, na jazyky jsem moc nebyla, ale matematika mi šla. Komu jste důvěřovala? Na koho jste nejvíc dala? Autoritami pro mě byli rodiče, na ty jsem dala, i když nebyli moc nadšeni, že jsem se vdala tak brzy. Měli představu, že bych měla studovat, ale nakonec se smířili. Vy sama jste měla nějaké představy a sny o svém životě? Nevím. Už jako malá jsem věděla, že chci mít hodně dětí. V deseti letech jsem už vymýšlela jména. Chtěla jsem žít v domečku, ale z toho mě rychle vyléčil skutečný domeček. Jednu dobu jsme bydleli v domku u manželových rodičů. Zjistila jsem, kolik je kolem toho práce, a když mužský není manuálně zručný a já taky ne, tak mě ta chuť na vlastní domeček rychle přešla. Co ta vaše nemoc? Myslíte rakovinu? Vypadá to, že je to v pořádku, ale mám následky po těch operacích. Nemám v pořádku močový měchýř, mám problémy s páteří, budu muset jít na dlouhodobé rehabilitace. Měla jsem celkem sedm operací, z toho tři gynekologické. Kdy jste se dověděla, že máte rakovinu? V roce 1999 měli doktoři podezření, pořád jsem krvácela. Ale přesto jsem stále neměla na léčení čas, až pak musel být. Dostala jste pět let vězení s dozorem... Ale já jsem se hned odvolala, protože jsem přesvědčená, že to nakonec nebudou ani tři milióny. Teď si vezmu právní poradu. Mě to předtím nezajímalo, byla jsem ve špatném stavu a nebojovala jsem. Teď jsem rozhodnutá bojovat. Chcete bojovat? U přelíčení jsem si začala uvědomovat, co všechno tam říkají. Říkala jsem si, že tohle na sobě nemůžu nechat. Nemůžu přece umřít s takovou ostudou. Musím aspoň dokázat, že to není všechno tak, jak oni tvrdí. Všechny papíry jsem bohužel vyhodila. Chtěla jsem se zabít a moje představa, že mi vypravují pohřeb a ještě se budou hrabat v těch papírech, byla hrozná. Teď je budu u soudu pracně shánět. Účetnictví mám v počítači. Máte představu, jak to ve vězení vypadá? Nemám. Byla jsem tři týdny na vězeňské psychiatrii v Brně a na Ruzyni jsem byla jenom týden před hlavním přelíčením. Na Ruzyni jsme byly tři na pokoji se samostatnou koupelnou a záchodem. Obě ty holky byly chytré, měly maturity, i když taky uklouzly. S nimi jsem mohla komunikovat, dost mě povzbudily, konečně jsem se mohla někomu svěřit. Bylo to téměř protekční prostředí. Sice mně moc neporadily, ale alespoň jsem se dověděla, co mě čeká. Nic jsem netušila a ony už to znaly. Ve vězení byste pracovala? Chtěla bych, ale nevím, jestli vzhledem k mému zdravotnímu stavu nějakou práci seženu. Jen tak sedět a nic nedělat, to je k zbláznění. Přesto, život nekončí... Jistěže ne. Podle soudu máte ukradené peníze Heřmánkovým vrátit. Jak to chcete splácet? Jediné, co jsem měla, byla chalupa. Tu soud při rozvodu přiřkl manželovi. Nevím, co budu dělat. Účetnictví mi zakážou, ale umím dělat na počítači, umím vařit. Třeba si udělám nějakou rekvalifikaci. Budu celý život splácet. Pomůže vám někdo? Těžko. Čeho nejvíc litujete? Lituju všeho a nejvíc toho, že jsem do toho divadla vůbec kdy vstoupila.
Jménem poškozených manželů Karla a Hany Heřmánkových k případu sdělil základní skutečnosti jejich právní zástupce JUDr. Miloš Červinka: Karel a Hana Heřmánkovi měli k žalované i k členům její rodiny blízký osobní vztah, a proto jí jako účetní divadla bezvýhradně důvěřovali. Lenka Borovičková zneužila jejich důvěry. Jde o smutný a jednoduchý příběh bez jakýchkoli záhad. V mnoha případech padělala příkaz k výběru hotových peněz a výpisy z účtu banky upravovala tak, že výběry, které si ponechala, nebyly ve výpisech patrny. Nepravdivé, nezdůvodněné a neprokázané tvrzení Lenky Borovičkové o tom, že odcizila »pouze« 3 milióny s tím, že z jejich machinací měli vlastně prospěch poškození manželé Heřmánkovi, zejména v souvislosti s nepodloženou spekulací, že takto získané peníze použili na stavbu svého domu v Jevanech, může vážným způsobem poškodit jejich osobní čest a způsobit těmto známým uměleckým osobnostem ve značné míře snížení jejich důstojnosti a vážnosti ve společnosti. (Výběr z obsáhlého textu)
