Zuna udělal odborářům radost!

Odboráři, kteří v době finanční krize táhnou metropolemi s transparenty za propouštění manažerů s nehoráznými platy si tak mohou udělat do pažeb pěkný zářez

Realita je taková, že je každý nahraditelný a kdo si o sobě myslí opak, by měl být co nejrychleji nahrazen. Je také pravda, že v managementu mnoha velkých firem sedí spousta chytráků, kteří berou peníze jen za to, že o sebe dbají a zvládají umění tvářit se, že vědí něco, co nikdo jiný neví.

Komerční výsledky Pavla Zuny jako šéfredaktora, který měl vytáhnout sledovanost zpravodajství Primy na úroveň konkurenční Novy byly mírně řečeno rozpačité a vlastně nefungovala ani osvědčená vazba s kdysi populární Mirkou, která, přiznejme si to, léty poněkud zatuhla.

Média, v nichž je sledovanost jediným měřítkem kvality (což jsou skoro všechna), si po příchodu jakékoli výrazné a dobře zaplacené osobnosti dřív nebo později položí dvě základní otázky: „Kolik nás to stálo a co nám to přineslo“. V případě Pavla Zuny, nemusí být Prima zas tak dobrou počtářkou, aby zjistila, že je v červených číslech.

Kromě sledovanosti (čtennosti, prokliků) je tu ale ještě jedno měřítko, které je ale velmi obtížně definovatelné, dlouhodobé a proto se často stává výmluvou. Tímto měřítkem je kvalita jako taková, kvalita, která pokud se neodrazí v číslech, jako by neexistovala.

Je jisté, že divák Primy odchod Pavla Zuny ani nezaznamená a když, tak jen tak, že se zeptá: „Kdepak je moderátor Zuna?“ a ne „kde je šéfredaktor Zuna?“. V této souvislosti je vlastně zcela vedlejší, že se zpravodajství Primy po příchodu Zuny zlepšilo a je přinejmenším opravdu stejně tak dobré, jako v případě Novy.