Vzpomínky na silné zážitky s Aničkou Slováčkovou: „Chtěla vědět, jak mluvit s blízkými“

Video se připravuje ...
Autor: Pavlína Horáková - 
9. dubna 2025
05:00

Silná, odhodlaná a inspirující – tak si Aničku Slováčkovou připomíná blogerka a onkologická pacientka Andrea Chaloupková, která v pořadu Epicentrum popsala důležitost prevence rakoviny prsou, svou vlastní životní cestu s onkologickou diagnózou i jejich šestileté přátelství. V rozhovoru zároveň upozornila na to, jak důležitá je empatie při sdělování diagnózy a proč veřejné sdílení příběhů může pomoci zachránit životy.

Před šesti lety se jim propojily životy – díky sociálním sítím, společné diagnóze a otevřenosti. „Aničku jsem poznala, když mi napsala, že by ráda věděla, jak mluvit s blízkými a co všechno tahle nemoc obnáší. Myslím si, že to sdílení je nejdůležitější v tom, že ten, kdo si tím neprošel a nyní musí, tak vždycky ta vlastní zkušenost, kterou sdílíte, je vlastně to, co od toho druhého chcete, a tak myslím, že to je to, co nás prvotně spojilo,“ uvedla Andrea Chaloupková, autorka projektu Kozí život a kampaně 3 za život, pomocí které se snaží šířit povědomí o sebevyšetření prsu.

Jejich přátelství se rozvíjelo i v obdobích, kdy se jedna z nich zrovna radovala z remise, tedy bezpříznakového období, zatímco druhá znovu bojovala s návratem nemoci. „My jsme se s Aničkou vlastně míjely, kdy já jsem byla v remisi, tak Anička byla poprvé diagnostikovaná,“ uvedla Chaloupková. „Následně jsme se radovaly, že to máme obě dvě úspěšně za sebou, a pak přišla ta rána, kdy už jsme řešily, že se nemoc navrátila,“ dodala. Zároveň připomněla obdivuhodnou sílu své přítelkyně: „Já jsem na ni byla neskutečně pyšná, že vlastně zvládla už s tou diagnózou podruhé pokřtít svoji desku, odzpívat koncert a mít neustále tolik energie na ten svůj úžasný zpěv.“

Lékařka se omluvila

Zkušenost s vlastní diagnózou rakoviny prsu však přinesla mnoho velmi náročných momentů a to včetně samotného sdělení nemoci. „Uvítala bych empatičtější přístup. Sdělení diagnózy je pro pacienta milník, který se z hlavy nikdy nevymaže. Často je to ale pro lékaře rutina,“ řekla Chaloupková. Dodala, že právě její lékařka ji po letech navštívila na přednášce a přišla s omluvou: „Chtěla slyšet, jak to říkat lépe, lidsky, s větším pochopením. Toho si nesmírně cením.“

Chaloupková připomněla i důležitost toho, proč pacienti jako ona nebo Anička své příběhy sdílejí veřejně. „Myslím si, že to je i to, proč vlastně kdokoliv z pacientů, který se rozhodne veřejně sdílet svůj příběh, tak někde uvnitř sebe má to, že to může inspirovat někoho a pomoci mu právě třeba překonat ten strach z nějakého preventivního vyšetření.“

Zároveň ale zdůraznila, že by se veřejnost neměla nechat ochromit strachem. „Anička by si nepřála, aby všichni z těch pacientů dneska nebo každý si říkal, že to může dopadnout tak, jako to právě dopadlo u ní,“ řekla. „Na druhou stranu si myslím, že je velmi důležité si připomenout i právě na Aničky příběhu to, že se stále jedná o smrtelnou nemoc, která se týká spousty lidí.“ Každý třetí člověk totiž onemocní během svého života rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře.

Dvojnásobek mladých pacientek

V Česku je ročně diagnostikováno až 80 tisíc nových případů a za posledních deset let se zvýšil výskyt zhoubných nádorů o 18 procent. Nejčastěji se vyskytujícím nádorovým onemocněním u českých žen je právě rakovina prsu. Každoročně je diagnostikováno přes 7 200 nových případů onemocnění, což je více než 133 pacientek na 100 000 českých žen. Na následky karcinomu prsu každý rok zemře přibližně 1 600 pacientek. Počet mladých žen s rakovinou prsu se za posledních 20 let téměř zdvojnásobil. Ročně je diagnostikováno přibližně 150 žen ve věku do 34 let, zatímco před dvaceti lety to bylo méně než 90.

Gemello Gemino ( 9. dubna 2025 13:08 )

Sice je smrt mladé holky smutná, ale že by kvůli tomu muselo být na Plesku 100 článků na jedno smutné téma?

anna1334 ( 9. dubna 2025 10:35 )

.. nejenom že je pro lékaře rutina říkat pacientovi jak špatnou diagnózu má a že tam ve většině případů chybí jakákoli empatie. Ale co mně vadí, když je na tom nemocný opravdu špatně, že mu naservírují pravdu včetně jeho dožití. Vždyť člověku vezmou to jediné co v té době má a to je NADĚJE! Osobně bych opravdu nepotřebovala slyšet.. máte před sebou měsíc života. Vždyť to musí být pro nemocného strašné.

Zobrazit celou diskusi
Video se připravuje ...
Další videa