Proč Šichtařová nepoznala tyrana?! Psycholožka Čírtková popsala fáze domácího násilí
Proč se neozvala dřív? Proč nezavolala policii? Proč s ním zůstala tak dlouho? Je to opravdu násilí, nebo jen hádka? Takové otázky často zaznívají ve veřejném prostoru při debatách o domácím násilí. V České republice má přitom zkušenost s domácím násilím kolem 30 % žen a 12 % mužů. Naprostá většina případů stále zůstává neohlášená a ve více než polovině případů jsou u toho přítomny děti. V Epicentru o této problematice hovořila forenzní psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková.
Domácí násilí má často velmi nenápadný začátek. „Na začátku vztahu není žádné násilí, týrání nezačíná násilím. Na začátku je vlastně chytání,“ vysvětlila s tím, že domácí násilí odborníci vysvětlují pomocí tří etap,“ uvedla Čírtková. První etapa se nazývá „chytání do pasti“: „Partner se jeví jako ideál, gentleman, reaguje na naše potřeby a teprve, když vytvoří ve svém protějšku silné pouto lásky, začne se partner měnit.“ Tento postupný přechod od idylky k násilí je podle ní jedním z důvodů, proč mnoho obětí zůstává ve vztahu tak dlouho.
Druhá etapa, kterou Čírtková označuje jako „odcházení“, je kritická fáze, kdy oběť začne zvažovat, zda v takovém vztahu chce zůstat. „Ta fáze je velmi dlouhá, protože už jste před tím prošla chytáním do pasti a naučila jste se chovat vůči partnerovi submisivně, ustupujete,“ vysvětlila Čírtková. V tomto stadiu je oběť často přesvědčena, že změnou svého chování může násilí zastavit, což je podle Čírtkové iluzorní. „Oběti domácí násilí snáší, dokonce existuje model, kterému se říká snášenlivá láska,“ uvedla s tím, že oběť může žít v domnění, že je za násilí zodpovědná ona sama.
Varovné signály
Skuteční tyrani podle Čírtkové nastavují na začátku vztahu dvojí tvář. „Jsou jako chameleoni,“ uvedla a dodala, že na začátku se mohou jevit jako perfektní partneři se stejnými zájmy a hodnotami jako jejich protějšek. Varovné signály, jako například neakceptování slova „ne“ nebo rychlá eskalace vztahu, bývají často přehlíženy. „Takzvaný turbo vztah, to znamená rychlé a akcelerované vztahy, které přeskakují přirozené fáze sbližování, jsou jedním z nejkritičtějších znaků, které z praxe vidíme,“ varovala.
„Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát. Myslela jsem si, že domácí násilí se může přihodit jen slabé ženě, která si o to i tak trochu koleduje a neumí se tomu vzepřít. Kdybych to sama neprožila, nikdy bych si neuměla představit, jak sofistikovanou podobu to může mít a jak těžké je z toho uniknout,” to jsou slova ekonomky Markéty Šichtařové, která minulý týden pro server iDnes.cz uvedla, že několik let čelila domácímu násilí ze strany svého partnera, finančního analytika Vladimíra Pikory, se kterým má sedm dětí. Tento mýtus je podle Čírtkové běžný nejen ve společnosti, ale často přetrvává i mezi odborníky.
Může se to stát každému z nás
„Vy se mě ptáte, zda existuje předurčená, zvláště jaksi disponovaná oběť, na to odpovím naprosto jednoznačně: Nikoliv. Může se to stát každému z nás,“ uvedla Čírtková.
Upozornila také na to, že mnoho násilníků si své chování neuvědomuje jako špatné. „Oni nepovažují to, co dělají, za nic špatného,“ řekla s tím, že u soudů často vidí pachatele, kteří věří, že kdyby se jejich partnerka chovala jinak, vše by bylo v pořádku. Připomněla také jeden z případů, kdy násilník ponižoval svou partnerku tím, že na ni močil, a ospravedlňoval to srovnáním se zvířaty, která si značkují své partnerky. „Bohužel takové případy nejsou výjimečné,“ uvedla a dodala, že tyran iniciuje, zatímco oběť pouze reaguje. „Myslím si, že hůř pochopitelné je právě chování tyrana než chování samotné oběti.“
Opatrná pomoc
U domácího násilí, které se týká dospělých partnerů, nedoporučuje okamžité nahlášení institucím: „To není zrovna dobrá strategie, protože obětem pomáhá, když mají právo za sebe mluvit a když mohou o sobě rozhodovat, takže v každém případě bych doporučila dát najevo, že to, co se v rodině děje, nemusí být úplně normální, a dát najevo, že existují místa pomoci."
Zároveň zdůraznila, že je třeba postupovat opatrně, „jestliže jde o tu nejtěžší variantu, čili případy týrání, tak může neopatrný zájem a neopatrná podpora oběti vyvolat ještě větší kontrolování ze strany partnera.“ Podle Čírtkové má například smysl dát letáček na některých místech v domě, která jsou veřejně přístupná, s kontakty a adresou. Poskytnout tak pomoc a zároveň eliminovat přímé spojení s obětí.
Pokud vy, či vaši blízcí prožíváte domácí či jiné násilí, obraťte se například na Bílý kruh bezpečí nebo volejte na linku 116 006.
Ruzeno, zjisztete si vic o domacim nasili ju? Pak nebude psat hlouposti....hlavne vám trvá hodne dlouho nez máte sílu odejit z toho vztahu...