Letošní zima byla sice mírná, ale poslední mrazivé dny zaměstnaly energetické společnosti na maximum. Možná už váš plynový kotel dosluhuje a plánujete koupit nový, nebo hodláte získat kostlíkovou dotaci a pátráte po internetu po novém. Jenže jak zjistit, který kotel je pro vaši domácnost ten nejlepší a nejúspornější? A jak by měla probíhat instalace? Máme pro vás užitečné rady, jaké
Domácností, které mohou bez nejmenšího zaváhání vyčlenit ze svého rozpočtu přes sto tisíc na výměnu kotle, není přiliš mnoho. Jestli nepatříte mezi těch pár šťastlivců, není však třeba zoufat. Doby, kdy se ceny kondezačních kotlů pohybovaly od 80 000 korun výše, k čemuž jste si museli připočíst ještě náklady na montáž a vyvložkování komína, už jsou pryč.
Kvůli nařízení o ekodesignu a zpřísnění požadavků na účinnost kotlů se výrobci museli v posledních letech činit. Omezili sortiment, vylepšili kondenzační techniku a snížili náklady, díky tomu dnes kotel pořídíte výrazně levněji.
Navíc, pokud dosud topíte v neekologickém kotli na tuhá paliva, můžete na jeho výměnu za nový moderní nízkoemisní kotel na biomasu, uhlí nebo jejich kombinaci, za tepelné čerpadlo, plynový kotel nebo solární systém, získat až 127 500 Kč, tzv. kotlíkovou dotaci.
S jakými druhy plynových kotlů se můžete setkat?
Klasické nebo také standardní kotle, můžete se setkat s označením konvenční, jsou určeny pouze pro teplovodní otopnou soustavu. Fungují na jednoduchém principu, při spalování zemního plynu v nich vzniká voda, která se odvádí komínem do ovzduší v podobě vodní páry (v ideálním případě vznikne na metr kubický spáleného plynu zhruba 1,6 kilogramu vody).
Kondenzace spalin v kotli je nežádoucí, jelikož by mohlo dojít ke korozi výměníku, to je nádoba, v níž se voda na topení ohřívá. Aby k tomu nedošlo, musí mít vstupní voda teplotu nejméně 60 °C, nikdy méně. Toho se dosahuje připojením směšovacích ventilů vratné a ohřívané vody. Teplota spalin se pohybuje v rozsahu 120 až 180 °C. Tento druh plynových kotlů se u nás prodává už jen velmi málo.
Nízkoteplotní kotle jsou jakýmsi hybridem, vývojovým mezičlánkem mezi kotli klasickými a kondenzačními. Jsou navrženy pro provoz se suchými spalinami, přičemž umožňují fungovat s chladnější vstupní vodou do kotle než klasické, kolem 35 až 40 °C.
Za určitých podmínek v nich může docházet ke kondenzaci, z toho důvodu bývají vyrobeny z litiny nebo jiného korozi nepodléhajícího materiálu. I proto se s nimi setkáte především ve stacionární verzi. Teplota spalin se pohybuje kolem 90 až 140 °C. Na vytápěcího soustavu jej můžete napojit jednoduše přímo bez směšovacích armatur s přímým řízením výkonu kotle podle vnější teploty.
Kondenzační kotle jsou záměrně navrženy tak, aby v nich docházelo ke kondenzaci vlhkosti vodní páry (je využita i ta část tepla, která u klasických kotlů prostě jen odejde komínem). Kondenzovaná voda jim nemůže způsobit žádné škody, jejich výměníky jsou totiž vyrobeny z ušlechtilého a lehkého materiálu, nejčastěji se využívá ušlechtilá ocel, slitiny mědi, slitiny hliníku a hořčíku.
Teplota spalin v kotli se pohybuje v rozsahu 40 až 90 °C v závislosti na teplotě vstupní vody a okamžitém vytížení kotle. To ovšem nestačí k vytvoření dostatečného tahu v komíně, a tím k bezpečnému odvodu spalin, proto musí být v kotli umístěn vzduchový nebo spalinový ventilátor. Také je třeba počítat s tím, že spaliny vstupující do komína jsou mokré, ten proto musí být dostatečně odolný proti vlhkosti a také vnitřnímu přetlaku.
Video
Noční fronta na dotace: Středočeši kempovali před úřadem hejtmanky
Video se připravuje ...
Stacionárními nazýváme všechny kotle, které fyzicky stojí na zemi – podlaze. Takovým způsobem může být konstruován jak klasický, tak nízkoteplotní, a dokonce i kondenzační kotel. Na českém trhu jsou k dostání do výkonu kolem 50 kW, navzdory dlouhé životnosti se však od jejich výroby pozvolně ustupuje, mají totiž poměrně velkou spotřebu.
Jejich výhodou je ovšem možnost vytápět dům i tzv. samotížným způsobem (bez použití čerpadla), kdy k oběhu vody dochází samovolně, k její dopravě do jednotlivých radiátorů tedy není potřeba elektrické energie.
Zavěsné kotle mohou být buď nízkoteplotní, nebo kondenzační. Klasické jsou pro tento typ konstrukce příliš těžké. Pro vytápění rodinných domů jsou vhodnější než stacionární, protože je lze umístit kamkoliv, kde je na ně místo a odkud je možno dobře odvádět spaliny (na chodbu, do podkroví, kuchyně či koupelny). Podstatnější jsou ale spíše další odlišnosti.
Zatímco u stacionárního kotle se nahřívá kotlové těleso o objemu kolem 30 litrů, nástěnný kotel má objem pouze 1,5 litru. Navíc díky konstrukci hořáku a výměníku lze přesně regulovat ohřev, a dosáhnout tím snížení spotřeby zemního plynu a tím také úspory.
Kotel s průtokovým ohřevem rovnou ohřívá protékající vodu a nevytváří žádnou zásobu připravené vody, jako je tomu například u bojlerů, díky tomu vám zajistí nepřetržitou dodávku teplé vody. Navíc má velmi malé rozměry, takže se hodí i do bytů a nepříliš prostorných rodinných domků. Jeho jedinou nevýhodou je omezený průtok, který se projeví při odběru vody z více odběrných míst současně.
V kotli s integrovaným zásobníkem je voda připravována a ukládána v zásobníku, který je ukryt v jedné skříni s kotlem. Toto řešení umožňuje odběr vody z více odběrných míst současně, ovšem musíte počítat s tím, že zásobník vody je malý, a tak jej poměrně rychle vyčerpáte. Znáte to, manželka se jde osprchovat a na vás už nezbude teplá voda, nebo opačně.
„Sestava kotle a zásobníku je asi nejlepším řešením co se vytápění v kombinaci s komfortní dodávkou teplé vody týče. Kotel jednoduše přepíná mezi ohřevem radiátorů a dohřevem vody v zásobníku, který je umístěn mimo stříň kotle (vetšinou pod ním). Výhodou tohoto řešení je možnost výběru sestavy s různými objemy zásobníků podle počtu osob v domácnosti,“ radí experti se srovnávacího portálu Ušetřeno.cz.
Když snížíte pokojovou teplotu o 1 °C, ušetříte až 6 % zemního plynu. Optimální teplota v obývacím pokoji se pohybuje kolem 20 °C, v kuchyni nebo ložnici stačí 18 °C a na chodbách pouhých 15 °C.
I pokud jste pevně rozhodnutí, že chcete úsporný kondenzační kotel, měli byste se raději poradit s projektantem. Ne pro každou domácnost je totiž vhodný. Například v novostavbách s instalací problém nebývá, ale narazit mohou ti, kdo doposud využívali kotel na černé uhlí nebo koks a litinové radiátory s velkým objemem vody. Není to ale vždy pravidlem.
Praxe ukázala, že kondenzační kotel se často hodí i do starých domů, ideálně nově zateplených, s předimenzovanou plochou radiátorů a s velkým množstvím vody v systému, kde k vytápění stačí nižší teplota topné vody. A právě otázku, jestli to je zrovna váš případ, dokáže rozřešit projektant. Také vám spočítá náklady, návratnost a možnou úsporu.
Plynový kotel můžete bez problémů provozovat v otopném systému i s dalšími zdroji tepla. Nejčastěji se můžete setkat s kombinacemi: plynový kotel + kotel na tuhá paliva nebo elektrický kotel + krbová kamna. V některých domácnostech ale využívají současně plynový kotel, elektrokotel, tuhá paliva a krb. Velmi oblíbené jsou také sestavy se solárním ohřevem teplé vody. Fantazii se zkrátka meze nekladou. Jen je třeba si vše předem propočítat.
Pro správnou a bezpečnou funkci plynového kotle, by jej měl vždy instalovat kvalifikovaný odborník, montáž totiž obnáší hned několik úkonů, které vyžadují určitou odbornost a hlavně zkušenosti. Vybrat si můžete z desítek firem. Doporučujeme ale nekoukat přitom pouze na cenu. Přečtěte si reference na internetu, případně se i poptejte známých, s jakými montážními společnostmi mají zkušenost oni. K nezaplacení jsou například menší rodinné firmy, kde řemeslo a také nespočet zkušeností přechází z otce na syna.
Po výměně kotle je nutné provést revizi kouřovodu a v případě, že nebude vyhovat, provést úpravy. Většinou se jedná o vyvložkování, v některých případech je ale nutné nechat udělat kompletně nové odkouření, dle typu nového kotle.
Co zahrnuje montáž plynového kotle: odstranění starého kotle z provozu + jeho demontáž, instalace nového kotle, připojení plynu, topné a užitkové vody, zapojení do elektřiny, napuštění topného systému vhodnou vodou, montáž prostorového termostatu.
Po seřízení a odzkoušení plynového kotle se ještě provádí takzvaná topná zkouška, kdy se kotel nastaví na maximální výkon a ohřívá celý okruh vytápění. Zároveň přitom probíhá odvzdušnění topného systému, popřípadě se dolazují případné nedostatky v součinosti.
Umístění kotle, to není jen tak. Zejména v koupelně je vázáno na platné elektrické předpisy (většina spotřebičů musí být nainstalována minimálně 60 centimetrů od hrany vany atd.). Nejvíce rozhodujícím faktorem je však vzdálenost od kouřovodu.
Klasický komínový kotel odvádí spaliny komínem, který musí být vyvložkován a pravidelně revidován. U těchto kotlů je nutné zajistit dostatečný přívod čerstvého vzduchu. Nelze je provozovat v místnostech, kde jsou nonstop zavřená těsná plastová okna, eurookna či, kde se nachází digestoře. U turbo kotlů nic takového řešit nemusíte. Ty totiž k odvodu splalin využívají ventilátor – nasávají vzduch potřebný pro spalování z venkovního prostoru (kondenzační kotle jsou vždy v provedení turbo).
Provoz plynových kotlů má jednu zásadu. Vyžaduje pravidelnou údržbu. Revize a kontroly zabrání nejen tragédii, ale mohou prodloužit životnost kotle a zvýšit účinnost. Běžná cena za prohlídku se pohybuje v rozmezí od 500 do 2000 korun. Záleží samozřejmě na pracnosti a na regionu.
Technika ale nemusíte volat vždy. Nejběžnější závady plynového kotle většinou zvládnete vyřešit sami. Jedná se například o nefunkční baterii v prostorovém termostatu, zavřený uzávěr přívodu plynu, nedostatečné množství vody v uzavřeném oběhu ústředního topení, nefunkční elektrickou zásuvku u plynového kotle, použití rozdvojky v elektrické zásuvce u plynového kotle, která způsobuje otočení ionizace atd.
9°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.