Ještě před 30 lety byste použité suroviny na obalu potravin hledali marně. Dnes už to považujeme za samozřejmé, a navíc to nařizuje i zákon. Pokud složení na obalech studujete, tak dávejte dobrý pozor, co všechno se tam musí vejít. Navíc procenta uvedená v podílu výrobku nemusí vždy odpovídat. Jak si lze spočítat, kolik toho daná potravina skutečně obsahuje?
„Na začátku výčtu ingrediencí najdeme složky, které výrobce použil v největším množství, následující se uvádějí sestupně. Toto řazení neplatí pro ingredience s nižším než 2% podílem, ty mohou být uvedeny v libovolném
pořadí,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení časopisu dTest.
Mezi složky potravin patří i přídatné látky. Vlastní přídatná látka může být napsána pod svým názvem nebo E kódem a u každé se musí zároveň uvádět kategorie, do které patří, například emulgátor, sladidlo nebo zahušťovadlo.
Do seznamu se píší téměř všechny obsažené přísady. „Pokud výrobce používá surovinu, která je sama složena z dalších složek, do seznamu finálního výrobku se musejí uvést i tyto podsložky,“ vysvětluje Zelený a pokračuje:
„To znamená, že do složení lahůdkového salátu nelze napsat pouze majonéza, ale musíme se dočíst, z čeho se skládá.“ Způsoby praktického provedení jsou dva. Buď je možné za název majonézy uvést složky v závorce, nebo je lze uvést bez závorky jako složky celého výrobku a slovo majonéza ze složení zmizí.
Za ingredience se považují i jedlá střívka masných výrobků a jako taková se
rovněž promítají ve složení. Naopak uzeniny v nejedlých střívkách musejí nést upozornění, že jejich obal není určen ke konzumaci.
O některých přísadách však lze beztrestně pomlčet. Pokud se do potraviny
(kromě masných výrobků) přidává méně než 5 % vody, na obalu se to nedočtete. Stejně tak se nedozvíte o vodě použité pro obnovu sušených či koncentrovaných složek, což je typické například u džusů z koncentrátu.
Pokud výrobce v názvu, na obrázku či kdekoliv jinde na obalu zmíní některou
z obsažených složek, musí v seznamu uvést i její podíl ve výrobku. Ten se uvádí v hmotnostních procentech a vyjadřuje, kolik suroviny se přidalo v okamžiku výroby. „Pravidla však nejsou úplně jednoznačná a výrobcům se nabízí řada možností, jak nás vyzkoušet z matematiky,“ říká Zelený z dTestu.
Například u jahodového jogurtu se chcete dočíst, jaký podíl jahod obsahuje
finální výrobek. V ideálním případě se to z obalu dozvíte. Je však třeba mít se
na pozoru, protože obsah jahod není totéž co například „jahodový přípravek“. Deklaruje se totiž podíl ovocné složky a v závorce je pak uvedeno, jakou část z toho činí ovoce.
Pokud se to chcete dozvědět, musíte zapojit znalost matematiky ze základní školy. Počítejte: Když výrobce napíše, že jogurt obsahuje 20 % jahodového
přípravku a v něm je 60 % jahod, musíme spočítat, kolik je 60 z 20 % (20×60/100), čímž dojdeme k 12 % podílu v celém jogurtu.
Další háček číhá v konzervách. Pokud složení sardinek v tomatě deklaruje, že
obsahuje 70 % ryb, říká se tím, kolik ryb se do konzervy vložilo při plnění. Během záhřevu při konzervaci se však z ryb uvolňují tuk a voda, takže po otevření plechovky můžeme najít pevného masa výrazně méně. „Z hlediska
označení je to však v pořádku, množství ve složení se vztahuje na okamžik
výroby a nemusí být totožné s pevným obsahem hotového výrobku,“ uvádí Zelený. Proto se někdy údaje o množství doplňují hvězdičkou s vysvětlením, že sterilace může způsobit úbytek hmotnosti.
V řadě případů hmotnost vstupních surovin převyšuje hmotnost výsledného výrobku. Typickým příkladem je sušený trvanlivý salám. Pokud by se obsah masa deklaroval v procentech, bylo by ho více než 100 %. Proto se v těchto případech namísto procent uvádějí gramy masa použité na výrobu 100 g produktu.
Co potraviny skutečně obsahují a jak se liší informace na baleních od reality? Podívejte se na testy Blesku.
Izraelsko-palestinský konflikt:
ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome
Válka na Ukrajině: ONLINE dění na Ukrajině Data
-2°C
To si mohli dovolit komunisti,dnes je to pouze chemický produkt.