Máte pocit, že nic nezvládáte? Potřebujete načerpat novou životní sílu? Ptali jste se psychoterapeutky Elišky Kodyšové!

Dobrý den, tohle je myslím informace, která se dá najít i jinde - například zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyhoření. Také zdravím a přeji, aby se Vám syndrom vyhoření vyhnul...

Dobrý den, píšete, že jste v péči psychiatra, věnujete se ručním pracem, tedy činnosti, která Vás předpokládám baví, a přesto Vám není dobře. Navrhovat další věci, kterými byste mohla trávit čas, nemá asi smysl - sama asi cítíte, že by to mělo vzejít z Vás, jen sama právě nevíte, co by to mělo být. Jak už jsem psala jinde, jediná univerzální rada na to, cítít se lépe, je zaměřovat se na hezké věci kolem sebe - třeba zapisováním tří věcí, které Vám udělaly radost... Přeji Vám hodně sil a jarní energie!

To je velmi těžké říci - co to říká o Vašem vztahu k partnerovi? Bojíte se, že odejde? Nebo sama myslíte na jiné, a promítáte tyto pocity na partnera? Jen hádám... Pokud Vás to opravdu obtěžuje, obraťte se na psychologa, se kterým byste mohla situaci probrat, určitě není neřešitelná. Držím Vám palce!

To je velmi náročná situace - chápu, že jste z toho otrávená a deprimovaná. Pokud Váš partner odmítá o tomto mluvit, obraťte se na psychologa, který Vám pomůže najít způsob, jak situaci řešit, nebo k ní aspoň zaujmout jiný postoj. Držím Vám palce!

Dobrý den, to nedokážu posoudit. Jarní únavu zažívá řada lidí, jak je vidět z dotazů jinde. Podrobněji by to dokázal posoudit psycholog či psychiatr, ke kterému Vás může doporučit Váš praktický lékař. Držím Vám palce!

Na podobnou otázku už jsem odpovídala jinde, podívejte se prosím níž na stránce.

Řadě žen se po MD stává, že nejsou spokojené se svou prací - jejich hodnoty se změní, nebo se změní firma, kde pracovaly. Vím, že je to na dnešním trhu práce obtížné, ale přemýšlejte o tom, co byste chtěla dělat jiného, nebo jinde. Možná najdete podobnou pozici i v rámci Vašeho současného zaměstnavatele! Držím palce...

Vypadá to, že na sebe kladete velmi vysoké nároky. Je ve Vašem životě něco, co děláte proto, že Vám to dělá radost, nebo to děláte proto, že to od sebe očekáváte? Jsme zvyklí zaplňovat si den činnostmi a úkoly, ale je dobré to vyvážit i tím, že se zastavíme a budeme se jen dívat kolem sebe. Podívejte se na odpovědi na další otázky, kde o tom také píšu. Držím Vám palce!

Nepíšete, jak dlouho situace trvá a kdy vznikla - možná jste v práci přetížená a nezbývá vám sil na další věci. Je možné, že jde o jarní únavu. Pokud máte podezření na zdravotní problém (máte další, tělesné potíže), vyhledejte lékaře, mohlo by jít např. o poruchu štítné žlázy nebo jiný problém, ale takto na dálku je to velmi obtížné posoudit.

Zní to, že Vaším životem je a byla hlavně rodina, a že nejste zvyklá hledat přátele a další zájmy mimo domov. Pokud chcete svou situaci změnit, vyjděte ven! Podívejte se kolem sebe, jaké přednášky, divadlo nebo jiné akce, které Vás zajímají, se konají, běžte tam, a travte život tak, jak byste chtěla Vy sama. Nečekejte na partnera, až půjde s Vámi - jak píšete, je to Váš život, a máte ho ve svých rukou.

Rozhodně se svým mužem mluvte o tom, jak se cítíte, když s Vámi takhle mluví. Pokud nepomůže rozhovor, obraťte se na manželskou a rodinnou poradnu ve Vaší blízkosti, viz i předchozí dotaz. Držte se!

Dobrý den, je mi velmi líto, že Váš muž tak útočí na Vaši sebeúctu. Rozchod je velmi závažná událost a velmi vyhrocené řešení Vaší situace, které Vaši rodinu mnoha negativními způsoby ovlivní na velmi dlouho. Obraťte se na manželskou a rodinnou poradnu ve Vaší blízkosti a požádejte je o radu - můžete klidně přijít i sama a domluvit se s nimi na tom, jak zapojit manžela. Hodně sil!

Dobrý den, říká se, že kolem čtyřicítky je naše průměrná životní spokojenost na minimu: už nejsme mladí, a jak sama píšete, máme polovinu života za sebou. Léta, která jsou před námi, nijak vábně nevypadají. To, jak se cítíte, je tedy normální. Dobrá zpráva je, že během několika let se tento pocit láme: většina lidí obvykle pak cítí nový příval energie a novou chuť do života. Je dobré zaměřovat se cíleně a vědomě na to dobré a hezké, co je kolem nás, spíš než věnovat pozornost negativním věcem, jak máme někdy sklon. Je to trochu jako s ročními obdobími - když je zima, máme pocit, že zima je pořád, ale když je léto, je to, jako kdyby zima ani nebyla, a mnohem víc myslíme na předchozí teplé dny a letní období v minulých letech. Držím palce a zdravím!

Díky za dotaz! Takhle narychlo mě napadá - nevysvětlujte její rozladěnost jen PMS, alespoň ne před ní. To, že se na něco zlobí, má svůj reálný spouštěč a příčinu. Nevím, jak se PMS u Vaší partnerky projevuje a jak to ovlivňuje Vás. Je skvělé, že se o to zajímáte a že chcete pomoci.

To mě velmi mrzí - najednou vidíte to, co Vy sama mít nemůžete, stále kolem sebe. Vaše reakce mi přijde naprosto pochopitelná. Pokud je to možné, aspoň krátkodobě změňte práci, kterou děláte, abyste nemusela být stále s dětmi. Dejte si také prostor na to, smířit se se ztrátou části svých budoucích plánů - neplodnost je velmi bolestivá životní událost. Máte právo na to, se zlobit a truchlit. Setkání s psychologem by Vám mohlo pomoci se ve Vašem prožívání posunout a znovu odrazit k dalším životním plánům. Hodně sil...

Dobrý den, může to být jen přechodná jarní únava - jaro je pro hodně lidí velmi náročné. Do všeho se vrháme po hlavě, a přitom jsme po zimě ještě oslabení a vyčerpaní. Zkuste zpomalit a zaměřovat se na to, co se Vám daří. Už jsem jinde psala o zapisování si věcí, které Vám udělaly radost - vyzkoušejte i to. Pokud by byla situace dlouhodobá a pokud byste zjistila, že Vám činí potíže se rozhodovat, vstát ráno z postele a cokoli dělat, Váš praktický lékař by Vám měl doporučit psychologa.

Dobrý den, pokud Vaše dcera takto zhubla, potřebuje odbornou pomoc. Pokud ještě s nikým nepracuje, pomoci jí může spolek Anabell (www.anabell.cz), který provozuje i telefonickou linku. Pro Vás jako rodiče to musí být nesmírně složitá situace - svou dceru milujete a máte o ni jistě starost. Co můžete v této situaci udělat, je připravit bezpečné a milující prostředí, kam se může uchýlit v případě potřeby. Vhodná je tady přitom i spolupráce s jejím terapeutem. Držím Vám a hlavně Vaší dceři palce.

Je to velmi různé podle toho, kde bydlíte: v Praze se za 50 minut s psychologem platí od 500 Kč, ale neobvyklé nejsou ani ceny přes 1000 Kč. V jiných krajských městech se pohybují spíš kolem 500 Kč. Velmi záleží na zkušenostech či podmínkách toho, kdo konzultace poskytuje. Je dobré si zjistit, jakou má odbornou průpravu - důležitější než vzdělání přímo v psychologii je dlouhodobý psychoterapeutický výcvik. Ty trvají obvykle cca 4-5 let. Několikadenní kurz (typu RUŠ) opravdu z nikoho psychoterapeuta neudělá, takový člověk může bez dalšího vzdělání svým klientům spíše uškodit. Dostupné je i psychologické poradenství zdarma, a to v síti manželských a rodinných poraden, kde pracují i s individuálními klienty a klientkami. Držím Vám palce a přeji šťastnou volbu.

Dobrý den, jak to popisujete, zní to, že byste měla být spokojená, ale nejste. Zdá se, že Vás mají ve své moci obavy a negativní myšlenky. Nemá cenu si je zakazovat - je to jako snažit se nemyslet na modrého slona. Můžu Vám doporučit, abyste vyzkoušela zapisování si tří věcí, které Vám udělaly radost, jak jsem to popsala v předchozí odpovědi. Je přitom potřeba jen papír a tužka, a trocha času. Pokud to nepomůže, je možné, že Vaše starosti jsou víc zakořeněné. Nebojte se obrátit na odbornou pomoc - psychologické poradenství či psychiatra. Poradit Vám může linka pomoci, praktický lékař nebo občanská poradna ve Vaší blízkosti. Přeji hodně sil do prvního kroku!

Někdy to tak bývá, že když se blíží to, na co jsme se těšili, najednou si uvědomíme, že s tím zároveň ztrácíme i velkou část sama sebe. Byla jste dlouho máma čtyř dětí, což Vám musí zabírat velkou část pozornosti a energie, ale i Vašeho životního prostoru. Až děti odejdou, zůstane po nich čas i prostor, který bude třeba zaplnit, kdy nebudete třeba vědět, co máte dělat. Zvláště pokud jsme zvyklí stále něco dělat, je pro nás představa toho, že najednou nevíme, co dělat, velmi těžko snesitelná. Je dobré tomu nechat čas, zkusit nic nedělat a jen pozorovat. Uvědomit si, jaké životní období končí - co všechno Vám péče o děti dala, co jste vše krásného zažívala. Je v tom jistě i smutek. Dovolte si ho zažít, nechte tomu čas - i několik týdnů nebo měsíců - kdy si budete užívat to hezké, co kolem Vás je, zastavíte se a budete víc pozorovat, než směřovat dopředu. Při překonávání pocitů nechuti k životu a negativismu pomáhá jednou za týden se posadit a zapsat si tři věci, které Vám v posledních dnech udělaly radost, v několika větách - co se stalo, co na tom bylo krásné, s čím nebo s kým je ten zážitek spojený. Je to jednoduchý trik, ale opravdu funguje. Přeju hodně sil!

S psychologem se můžete radit kdykoli, kdy cítíte, že najednou fungujete jinak, než jste zvyklá, a nerozumíte tomu, proč, anebo nevidíte cestu, jak své prožívání změnit. Je to podobné jako s návštěvou lékaře - nepůjdete za ním s banální rýmou, na kterou jste zvyklá, ale ve chvíli, kdy s nemocí sama nedokážete nic udělat. Můžete s ním ale pracovat i tehdy, pokud chcete ve svém životě něco změnit a rozvíjet se. Mohou to být věci, které děláme stále dokolečka, i když víme, že pro nás nejsou nejlepší - to, jak jednáme s lidmi, jak necháváme ostatní, aby jednali s námi, jak se pouštíme nebo naopak bojíme pouštět do nových věcí... Sebeobjevování může být velké dobrodružství, které obohatí nás i lidi kolem nás. Držím palce!

Dobrý den, je mi líto, že jste v takové náročné situaci. Je toho hodně, co musíte řešit, a mít někoho vedle sebe určitě pomáhá. Existují telefonické linky důvěry, které jsou prakticky v každém krajském městě a které Vás mohou nasměrovat na další pomoc, která je ve Vašem regionu dostupná. Můžete se obrátit i na svého praktického lékaře - někdy mívají kontakty na psychology v oblasti. Každopádně se nebojte udělat první krok... žádost o pomoc je známkou toho, že ještě máte sílu se postarat sama o sebe.

Musí to být opravdu velmi vysilující a k nepochopení, když se ze strany toho, kdo by Vás měl podpořit a ocenit v tom, co děláte, setkáváte spíš s nepřátelstvím a výsměchem. Není to rozhodně běžné a normální. Někdy za tím může být nejistota muže, který najednou vidí, že má vedle sebe superschopnou osobu, a potřebuje ji "shodit" tím, že jí předhazuje, že je žena, ale je to z mé strany jen dohad. Každopádně je dobré o tom, jak se ve vztahu cítíte, s partnerem mluvit. Zřejmě oba potřebujete nějakou změnu, je jen třeba přijít na to, jakou přesně.

Co popisujete, je častá situace úspěšných žen. V práci máme spoustu zajímavých výzev a nových věcí, které se můžeme naučit - a to nám dává spoustu dalších nových příležitostí se dál rozvíjet. Je to velmi lákavé. Pokud ale cítíte, že byste chtěla mít v životě i jiné věci, je třeba jim vytvořit prostor - vědomě si říci, kolik hodin chci strávit prací, a podle toho nastavovat i své pracovní plány. Spíš než na techniky řízení času bych se zaměřila na to, jak vlastně chcete, aby Váš život vypadal, co dalšího v něm chcete mít a jak je tam můžete dostat: přátele a tím i další kontakty a potenciální partnery, osobní zájmy, čas pro sebe... Držím Vám palce!

Díky za otázku! Moje rodina by asi odpověděla velmi barvitým popisem. Všichni se prostě dostáváme do situací, které nás tlačí na hranice sebeovládání. Občas zařvat nebo se vyjádřit necitlivě, to se stává všem. Hlavní je se omluvit, když emoce neudržíme, a hlídat si situace, které nás vytáčejí nebo oslabují v sebekontrole - typicky přetížení, únava, nevyspání, hlad. I já se pořád učím, jak na sebe. Obecněji k tomu, co píšete - ve sporu je asi nejdůležitější poznat, kdy se blíží výbuch, a dostatečně včas říct klidně i nahlas, že se zřejmě brzo rozčílím. Hádka se dá i zastavit a odložit na později, a vyřešit konstruktivněji než křikem. A taky pomáhá poznat, kdy se já sama mám zastavit a omluvit. Mějte se dobře!

Je to asi otázka priorit. Ve chvíli, kdy se topíme, nemáme čas zjišťovat, zda jsme neměli být na jiné schůzce, a snažíme se prostě plavat. Otázka je, zda chcete nechat situaci vyhrotit až do úplné krize, kdy Vám už nic jiného nezbyde... Časově a finančně dostupnou variantou jsou různé linky pomoci či důvěry. Jsou v každém regionu, takže na ně voláte z pevné linky jen za cenu místního hovoru. Bezplatné služby také poskytují sítě manželských a rodinných poraden. Váš praktický lékař Vám také může indikovat návštěvu klinického psychologa - ti mají ale dlouhé čekací lhůty. Nejdůležitější pro změnu v životě někdy bývá udělat první krok - i když to bývá i to nejtěžší. Držím vám palce a přeju hodně odvahy, abyste se nebála vykročit!

Dobrý den, děkuji Vám za otázku - někdy i dosažení toho, co si naplánujeme, nás neučiní šťastnými. Můžeme mít sice dobrý pocit z toho, kam jsme se až dostaly, ale to neznamená, že je tím náš život naplněný. Pochybnosti o sobě nakonec vedou i k pochybnostem o vztazích, ve kterých žijeme, jak se zřejmě stalo i Vám. Určitá depresivita, kterou popisujete, vede i k nerozhodnosti. Ačkoli je těžké přiznat vlastní slabost, mluvte se svým partnerem o tom, jak Vám je, aby lépe pochopil Vaše chování. Vezměte si čas sama na sebe a zkuste místo směřování stále dopředu a změn se raději podívat, kde vlastně jste a co všechno je kolem Vás. Užijte si čas a místo, kde jste právě teď. Nikdo z nás není dokonalý - pokud bychom byli, neměli bychom kam dál růst. Pokud budete mít pocit, že situaci nezvládáte, nebojte se oslovit psychoterapeuta/ku nebo poradenského psychologa/žku. Držím Vám palce a přeji hodně sil!