24. říjen 1989: Kiwi – chlupatá brambora, ale jak se jí?

„Když na to přijde řeč, bavíme se tím dodnes celá rodina. Příhoda je z 80. let, kdy tchyně dostala po dlouhé době devizový příslib a s vnukem mohli na pár dní vycestovat do Rakouska, kde měla tchyně vzdálené příbuzenstvo,“ napsala Blesku Věra Kubátová. Návštěva probíhala bez problémů a samozřejmě se musely domů přivézt dárky. Tehdy to nebylo těžké, v podstatě cokoli, co se přivezlo z venku, mělo u nás velký úspěch. Kvůli soudruhům jsme tu žili v izolaci.

„Po příjezdu babička vytáhla takovou hnědou věc, vypadalo to jak brambora s chlupy. Prý to tam koupili na trhu těsně před odjezdem. Vůbec jsme to neznali, došlo nám, že to bude k jídlu, ale jak se to jí, jsme nevěděli,“ líčí čtenářka Věra a pokračuje: „Nejdříve jsme to důkladně umyli a zakousli se, ale chlupy nebyly vůbec dobré. Takže rodinná rada rozhodla, že to oloupeme jako bramboru. Trochu jsme koukali, když se objevila zelená dužina a navíc strašně klouzala. Plod jsme rozdělili na kousky a každý si ochutnal. Bylo to chutné, ale až za pár let jsme se dovtípili, že to nebyla zvláštní rakouská odrůda brambory, ale kiwi.“

Zítra čtěte:

Šejkové střílejí naše jeleny