4. říjen 1989: Český tramping byl fenomén
Nebylo moc příležitostí, jak uniknout před direktivně řízeným životem, kterým komunisti terorizovali lidi. Jednou z těch mála možností byl tramping. U nás se tak rozmohl, že se stal naprostým fenoménem doby.
„Každou sobotu v půl sedmé ráno jsem už s kamarády stál na smíchovském nádraží v Praze a čekal na vlak, který nás odvezl ke Karlštejnu, na Srbsko prostě k Berounce,“ vzpomíná čtenář Blesku Jan Klokočník.
Právě okolí Berounky a Sázavy byly nejčastějšími cíli trampů. Existovaly osady, které fungují dodnes, a dokonce si trampové vydávali i časopisy, které tak unikly cenzorům.
Proto čundráci, jak se jim také říkalo, leželi režimu dost v žaludku. Nešlo je nijak organizovat a tudíž kontrolovat a navíc měli rádi americký western a country, často nosili dlouhé vlasy a nepůsobili dojmem socialistického člověka. „Přes týden jsme byli spořádaní studenti vysoké školy, ale přes víkend jsme se oblékli do maskáčů, vzali kytaru, foukací harmoniku a vyrazili. Byla v tom určitá revolta, ale takhle s odstupem doby vnímám, že nás bavila i ta příroda, vůně táboráku,“ dodává Klokočník.
vzniklo v naší republice již po první světové válce a jeho rozvoj je naprostým unikátem v celé Evropě. V meziválečném období také vyšlo mnoho knih, které se tímto fenoménem zabývaly. Je to část kulturního dědictví, které komunismus nijak neovlivnil. Až nyní, když lidé zlenivěli, jim trampování neposkytuje dostatečný komfort