18. červen 1989: Je málo všeho, i prodavaček

I když byla před listopadem 1989 nabídka v obchodech špatná a všude stejná, vzbudilo otevření nového obchodu mezi lidmi vždycky velký zájem.
O to větší bylo zklamání, když »sámoška« po ča-se stáhla rolety.
Takový byl osud i samoobsluhy U krčské vodárny v Praze. Ze samoobsluhy se totiž stal obchod s pultovým prodejem a za pár týdnů se zavřela úpl-ně. Čtenáře z Prahy 3 to rozrušilo natolik, že napsal do Večerní Prahy (VP). „Prodejna je ještě stále zavřena a náhradu – novou prodavačku – se ob-tížně podařilo nalézt až koncem května! „V současné době nám v prodejnách chybí přibližně sto prodavačů a několik vedoucích,“ vysvětlovalo situaci spotřební družstvo Včela. Prodavaček bylo jako šafránu, a to v době, kdy pracovat musel každý! »Nemakačenky« socialistická společnost označila za příživníky a posílala do vězení.
Po dvaceti letech se situace moc nezměnila. Nejrůz-nějších hypermarketů a supermarketů je sice nepočí-taně, ale dlouhé fronty leckde u kasy zůstaly. Na ce-duli u vchodu pak i v době ekonomické krize visí vysvětlení: »Hledáme pokladní«. Prodavačky jsou prostě asi pořád podpultové zboží...
Zítra čtěte: Až stavebník nebude prosebník
Jak se chovají dneska obchodní řetězce ke svým zaměstnancům??? Ví to vůbec někdo jiný kromě samotných zaměstnanců?