7. únor 1989: Kdo neměl džíny, jako by nebyl
Po džínech a obzvláště tehdy moderních 'plísňáčích' toužil snad každý. Jenže, kde je vzít? Třeba na dovolené v zahraničí, ale vyráběly je už i některé domácí závody.
Ti šťastnější si džíny dovezli z dovolené v Maďarsku či Jugoslávii, ostatním musela stačit třeba produkce závodu Otavan Třeboň.
Aby šlo šití šičkám pěkně od ruky, pořídili do Otavanu dokonce 42 nových strojů za víc než tři miliony korun. Jenže domácí džínovina, ze které se oděvy šily, nebyla asi úplně nejkvalitnější. "Ušité bundy a kabáty se musejí ještě před expedicí vyprat a potom ještě změkčit ve speciálním roztoku. Teprve po důkladné kontrole se balí a odesílají do tržní sítě," ujišťovala agentura ČTK. Problém se změkčováním nastal, když měly výrobky podšívku nebo plyšovou vložku, to pak musely nastoupit skutečně jen ty nejkvalifikovanější švadleny.
Za tu námahu to ale stálo. Džínové zboží tvořilo tři pětiny obratu firmy a za rok 1988 se zde ušilo na 96 tisíc kusů kabátů a bund. Jenže i tak šlo stále o nedostatkové zboží. Každý model se tu totiž vyráběl jen v počtu šesti tisíc kusů a to bylo pro celou republiku žalostně málo! Výrobu zvýšit nešlo, protože pro změnu chyběly knoflíky, zipy a přezky... Prostě příznačně začarovaný komunistický kruh.
Zítra čtěte: Plán splníme, plán překročíme!
VŮBEC NEBYL PROBLÉM KOUPIT SI DŽÍNY V TEPLICKÉM TUZEXU JICH MĚLI HALDY V r.68 JSEM SI JE KUPOVAL NORMÁLNĚ( SUPER RIFLE-LEE aj.)PRVNÍ STÁLY 40 BONŮ BON SE KOUPIL NA KAŽDÉM ROHU VE VĚTŠIM MĚSTĚ JEDEN ZA 5KČ OD 50 ZA 3.50 V r.78 STÁLY 8o-100BONŮ TAKŽE NEBYL PROBLÉM SI JE KOUPIT AŽ NYNÍ JE PROBLÉM SI JE KOUPIT KOLIK STOJÍ NYN????