24. leden 1989: Jak jsme jezdili na dovolenou
Po pečlivém placení příspěvků ROH (Revoluční odborové hnutí – pozn. red.) a po hojné účasti na jejích schůzích čekala na pracovníky sladká odměna: poukaz na rekreaci.
Pro Pražany bylo v roce 1989 připraveno na 43 tisíc poukazů na domácí a 7480 poukazů na zahraniční dovolenou. Cizina ale čekala jen na ty nejlepší pracovníky z nejlepších! Destinace byly jasně dané: »za sluníčkem a přírodními krásami« se vyjíždělo hlavně do Bulharska, Maďarska, Rumunska, Sovětského svazu a ti vůbec nejspolehlivější mohli i do Jugoslávie a Itálie.
To, aby se poukaz dostal opravdu jen úderníkům, kontrolovala Pražská odborová organizace, která na jednotlivé obvodní odborové rady delegovala členy rekreační komise. Proces schvalování týdnu lenošení byl evidentně složitý, proto také odborové organizace »žádaly uveřejňovat komplexnější celostátní informace o systému rozdělování včetně údajů o lůžkových kapacitách – například v deníku Práce a časopisu Odborář«. Jo, to muselo být počteníčko.
Výzva čtenářům
Na tvorbě seriálu se můžete podílet i vy. Pokud máte nějaké zajímavé fotografie či dokumenty z událostí roku 1989, rádi je v seriálu uveřejníme. Posílat je můžete na adresu tip@blesk.cz.
Já bych se třeba dnes s dětmi podívala ne jen do ciziny i tady po naší vlasti ,bohužel však s platu jaký se bere na chrudimsku v dělnických profesích na to nezbývá .Většinou ,ten kdo jezdil dříve třeba do Madarska tak jezdí i dnes a ti co na to neměli před tím na to ve většině případů nemají ani nyní vždy byli chudší a bohatší ,teď je to bohužel víc vidět a hůř se to dnešním dětem vysvětluje protože jsou náročnější a movitější okolí jim to občas dává nepokrytě najevo.