8°C
Smeknout je třeba především před Darou. Její šance na získání Laury do výhradní péče by byly při soudním sporu nesrovnatelně vyšší, než Matějovy.
Podle statistik soudy v 92 % případů dávají děti matkám, ačkoli by měla být, jak vyplývá ze zákona, střídavá péče prioritou. Zákon totiž hovoří jasně: Dítě má právo na oba rodiče.
Dohoda
Dva dny v týdnu u Matěje, tři dny u Dary a víkendy na střídačku. Nádherná dohoda, výhodná pro všechny, jasný důkaz, že rodiče malé Laury jsou dva dospělí a vyzrálí lidé.
Toto skvělé řešení ukazuje, že Dara (především ona!) ani Matěj nejsou tak malicherní, sobečtí a krutí, aby vzájemné křivdy řešili skrze dvouleté dítě.
Psychologové se shodují, že tzv. klid dítěte, na který se odvolávají feministky, je pouhou iluzí, výmyslem, záminkou, které má připravit dítě o jednoho z rodičů.
Střídavá péče není pro dítě ideální řešení, protože tím je pro dítě jen to, že jeho rodiče zůstanou spolu, všechny ostatní řešení jsou špatná. Střídavá péče je tedy nejlepším ze všech špatných řešení.
Soud
Přestože je u nás institut střídavé péče zakotven v zákoně již přes 20 let, soudy k němu pod tíhou zkostnatělosti a komunistických stereotypů přikročí jen výjimečně.
Je přitom zcela nezbytné, aby soudy nařizovaly střídavou péči i proti vůli jednoho z rodičů, pokud mají oba rodiče zájem o dítě a stejné zázemí a výchovné předpoklady.
Je zřejmé, že pokud se rodiče nedokázali dohodnout a proto stojí před soudem, matka nebude se střídavou péči souhlasit nikdy. Když už se chce svému bývalému manželovu pomstít, tak proč by se vzdávala dítěte v jeho prospěch a peněz za alimenty?
Přitom jde o problém obrovského rozsahu: 20 tisíc dětí je ročně rozhodnutím soudu připraveno o jednoho z rodičů, tedy z 92 procent o tátu. Když už se táta rozhodne o dítě bojovat, musí se připravit na to, že jen láska nestačí. Chce to ještě nejméně 100 tisíc na právníky a vyhlídky nabízí nejistý výsledek.
Zkušenosti
Ve Spojených státech (odkud zřejmě brala Dara inspiraci k svému rozhodnutí jednat v zájmu dítěte) je střídavá péče (joint custody) aplikována již přes 40 let. Jsou tedy také k dispozici dlouhodobé statistiky, ze kterých vyplývá, že je to dobrá volba.
Tamní soudy o ní nejen rozhodnou, ale pak také dokáží své rozhodnutí prosadit. Například: „Nepředáváš dítě? Porušuješ rozsudek? Tak dostaneš velkou pokutu a když se nepoučíš, svěříme dítě do péče druhému rodiči.“
Dařino rozhodnutí určitě přispěje k tomu, že se i v oblasti práv dětí přiblížíme k civilizovaným zemím. Díky, Daro.
