Valchářovi mají tři vlastní už dospělé děti. „Nejstarší dcera je v Praze. Syn žije a studuje v Plzni. Nejmladší dcera má dvacet, bydlí s námi v domě a s dětmi nám pomáhá,“ prozradila Alexandra.
O pěstounech na přechodnou dobu se Alexandra dozvěděla od své neteře, která se do projektu taktéž chtěla zapojit, ale kvůli malým dětem jí to nebylo doporučeno. „Řekla mi, že jsme úplně ideální na tuto profesi. Manžel neměl námitky, a dokonce mě nečekaně dovezl na Krajský úřad v Ostravě, a že se tam na projekt zeptáme,“ řekla Alex.
Nervozita z Valchářových na úřadě v několika minutách spadla díky tamním pracovnicím. „Ženské jsou to na svých místech. Je vidět, že jim o ty děti skutečně jde. Jsou plné elánu. Vlastně i díky jejich nadšení jsme se do projektu zapojili,“ konstatoval Daniel.
Po bezmála ročním kurzu se k nim dostalo první dítko. „To víte, že jsme byli nervózní. Ale Jiříček byl bezvadný. Pořád sledujeme jeho osud. Jsme rádi, že je zpátky ve své biologické rodině,“ sdělila Alexandra. Několikadenní Maruška žila u pěstounů dva měsíce.
„Maminka dávno před porodem souhlasila s adopcí. Měla už dvě děti a byla sociálně slabá. Na poslední chvíli si vše rozmyslela a Marušku chtěla. Holčička putovala k nám a po vyřízení papírů šla zpátky k matce,“ podotkla Alexandra.
Valchářovi měli doma několik měsíců také chlapečka Karla. „Jeho maminka byla narkomanka. Dlouho se zjišťovalo, zda má chlapeček žloutenku. V nemocnici nám řekli, ať se Káji dotýkáme v rukavicích. To pro nás bylo nepřípustné. Chovali jsme se k němu jako ke zdravému. Nakonec se diagnóza nepotvrdila. Káju si pak adoptovali perfektní lidé,“ konstatoval Daniel. (Poznámka redakce: Příběhy dětí jsou pravdivé, ale jejich jména byla redakcí změněna.)
Podstatou pěstounství na přechodnou péči je, že děti dostávají lásku i doteky a nestřídají se u nich sestřičky či tety na směny. Děti mají individuální režim. V některých případech je mohou navštěvovat příbuzní. Při předání dítěte do nové rodiny nepřicházejí slzičky, ale pocit štěstí. „Předávání dětí probíhá podle modelu psychologa Klimeše. Nová maminka se nastěhuje k nám. Týden spíme spolu v ložnici, potom se přestávám o dítko starat a maminka přebírá pomalu moji roli. Poté se já na týden odstěhuji k nové rodině a mamince pomáhám,“ dodala Alexandra.
Můžete pomoci i vy!
Znáte někoho, kdo by byl výborným pěstounem? Nebo sami uvažujete o přijetí dítěte do pěstounské péče? Informace najdete na stránkách www.hledamerodice.cz nebo vám poradí na bezplatné telefonní infolince 800 888 245.
