Osm příběhů, osm dětí, a u nich na návštěvě osm celebrit. O nich bude letošní benefiční galavečer Srdce pro děti. Každé dítě reprezentuje jednu chorobu. Anetka Kupcová z Prahy je tím prvním příběhem, který vám Blesk přináší!
Při prvním pohledu na malou Anetku by nikoho nenapadlo, že tahle holčička od narození bojuje s dětskou mozkovou obrnou. „Na svět přišla o měsíc dříve a před porodem, mohlo to být jen několik hodin, či až dva dny, došlo k těžké asfyxii, kdy se přidusila pupeční šňůrou a kyslík jí nešel do mozku. U Anetky to znamená poškození až 2/3 mozku,“ vzpomíná maminka Veronika Vlasáková (37) s tím, že to nebyla chyba lékařů a v době, kdy přišel na řadu porod, tak už se s tím nedalo nic udělat.
Po narození byla holčička 10 dní v kómatu. „Selhávaly jí veškeré orgány. Každý den, co jsme za ní byli, tak nám říkali, že druhý den už ji nemusíme vidět. Bylo to strašné,“ přidává se tatínek Jan Kupec (40).
Kóma, pak ústav?
Když lékaři oznámili rodičům zdrcující zprávu, doporučili jim dát Anetku do stacionáře.
„Řekli nám, že s největší pravděpodobností bude ležák s těžkým mentálním postižením. Že se na nás nikdy neusměje, neuvidí, neuslyší, nebude komunikovat ani reagovat a nikdy nám nevrátí zpět naši péči,“ vypráví dále maminka a rovnou pokračuje:
„I přes tento jejich verdikt jsme se rozhodli jít jedinou možnou cestou a to je začít cvičit vojtovku (pozn. red.: Vojtova metoda je soubor cvičebních technik používaných k léčbě tělesných a psychických poruch). Začali jsme rovnou v porodnici a cvičíme dodnes. Čtyřikrát denně, když byla mimino, teď 2–3krát denně.“
Nejde ji srovnávat se čtyřletým dítětem
V den návštěvy Blesku slavila Anetka čtvrté narozeniny. Lékaři rodině řekli, že jejich holčička je jedním ze dvou zázraků do roka, co zažívají.
„Nejdříve nám řekli ty nejhorší prognózy, že bude ležákem a teď, když se na ni podívá úplně cizí člověk, tak na první pohled nepozná, že se jedná o postižené dítě. Srovnávat ji se stejně starým dítětem ale rozhodně nemůžeme. Ona není samostatná prakticky v ničem. Nedojde si sama na záchod, není schopná se najíst. Když ji ale posadíte do židličky a dáte jí do levé ruky lžičku, tak to s asistencí sní… Teď před rokem byl velký posun, kdy začala chodit po kolínkách. A tak náš cíl je, že za rok bude chodit. A když ne za rok, tak za dva,“ slibuje maminka. Holčička navíc začala i pomalu mluvit. Říká mamí, tatí, a sestřičce Žofi i říká Žofí…
Patron Monika Absolonová: Věřím, že bude chodit!
„Přiznám se, že jsem se s dětskou mozkovou obrnou nikdy nesetkala. Do té rodiny jsem šla s velkými obavami, měla jsem zvláštní pocit. Ten mě ale hned opustil, protože ta rodina je naprosto úžasná. Opravdu se snaží a věří ve zlepšení. Anetka minulý rok lezla po kolínkách a příští rok bude rozdávat dárky pod stromečkem. Já tomu věřím. Cítím tam obrovskou vůli a víru. Musí to být těžké, ale věřím, že to celá rodina zvládne. Byla jsem u nich asi hodinu a byl to nezapomenutelný zážitek.“
