Na Londýn a olympijskou atmosféru do smrti nezapomene. „Na městu byly vidět následky po válce. Po bombardování Němci byl Londýn zničený. Přesto ta atmosféra velkého sportovního svátku byla úžasná,“ vzpomíná Růžičková.
Nadšení však brzy vystřídal šok. Členka týmu a sestra soutěžící Slávky Misákové Eliška si po příletu stěžovala, že jí je zle. Původně se myslelo, že jde jen o chřipku. Následně jí ale byla zjištěna krutá diagnóza – mozková obrna. Tehdy na ni nebyl lék.
Tým bojoval s bolestí
„Bylo to pro nás těžké. Ženy v Berlíně na OH 1936 byly druhé a na nás byl velký tlak. Pak jsme měly strašný strach o Elišku. Nemohly jsme ji navštěvovat, protože byla na infekčním oddělení. Navíc se pořadatelé báli, že jsme tu obrnu přivezly a jsme také nakažené,“ povzdechla si Růžičková
Jako nejmladší v družstvu byla původně náhradnice. Nemocnou kamarádku bravurně zastoupila a předvedla skvělý výkon – šestý nejlepší ze všech devadesáti soutěžících! „Sešly jsme se jako družstvo a řekly si, že když budeme bojovat, vyhrajeme a uzdraví se tak i Eliška. Nám se to podařilo, ale ona bohužel zemřela,“ se smutkem vypráví gymnastka.
Při hymně brečely smutkem
„Po soutěži, když jsme zvítězily, jsem viděla, jak přijel řidič výpravy. Napadlo mě, že se něco stalo. Odvezl Slávku k sestře. Ta jí ještě řekla, že jsme vyhrály, ale už to asi nevnímala. Během noci zemřela,“ povzdechla si Růžičková. Během vyhlášení byl na československé vlajce černý šátek a vítězky plakaly. Diváci mysleli, že jsou to slzy štěstí. Byla to ale směs radosti a obrovského smutku zároveň.
Čekaly na kamarádčinu urnu
V Londýně musely gymnastky zůstat o několik dní déle. Tehdy nemohlo být převezeno Eliščino infikované tělo, a tak čekaly, až ji zpopelní. Na palubě s sebou vezly zlaté olympijské medaile i urnu kamarádky, která jako jediná v historii olympiády dostala medaili in memoriam.
