Trousil se z kabiny a nohy v pantoflích za sebou sotva vlekl. "Ne, tady vůbec není horko, příšerný led, nás vůbec nebolí nohy," nasazoval ironicky zlínský ostřelovač Martin Hamrlík, autor vítězné rány třetího finále. Jedním slovem hokej v Sazka Areně asi nikdy milovat nebude. Není totiž kdovíjaký bruslař, o to víc ho zmáhá tak velké kluziště, kde je všude daleko. "Ptali jsme se u kabiny slávistů, jestli to nemohli udělat ještě větší. Vždyť když zvednu hlavu, je gólman na druhé straně takhle malinkej," spojil palec s ukazovákem. "A ten led! Měkký, puk na něm skáče. Fuj!" dodal zhnuseně. A věřte - jeho dojem je náramně důležitý. Reference od něj čeká bratr Roman. Ten sice s týmem New York Islanders prošel do play off NHL, ovšem dál si pohrává s myšlenkou, že by v případě rychlého vypadnutí přijel na MS. "Hned mu volám, ať nejezdí! Že to je letiště jako prase! Já bych tady teda šampionát nechtěl. Honit na tomhle place Finy, to bude rachot!" vypověděl zadák Zlína. Hamrlíka neohromila ani stavba Sazka Areny, tím méně atmosféra. "Sledujeme na Galaxii NHL, tak víme, jak to v takových palácích chodí...," řekl s despektem. Navíc z 15 200 lidí se vstupenkami (tolik bylo prodáno), se osobně dostavilo jen 13 700! V drtivé většině zvědavých víc na arénu než hokej. "Stejně: Hukot jako u nás nebo v Edenu tady prostě být nemůže..." rozchechtal se Hamrlík. Zážitek ze zápasu ve vysočanském chrámu si prý odnesli jen mladí účastníci zápasu, kteří v tak velkých halách v cizině nikdy nehráli. "Těm od nás jsme říkali, ať si zavřou pusy, aby sem nelétaly mouchy," smál se Hamrlík.