Málokdo si toho mohl v reálu všimnout. Zní to jako fantasmagorie, ale prostě se stalo. Mezi jedenáctku fotbalistů Manchesteru United se při nástupu k zápasu Ligy mistrů na trávník Bayernu Mnichov vmísil vetřelec. V dresu se sedmičkou a jmenovkou Cantona vypnul hruď pro společné foto. A pak - jak se zjevil, tak se zase vypařil. Jen důkaz v podobě fotografií s dvanácti muži v dresu »ManU« zůstal. Dva dny poté získal záhadný Cantonův dvojník tvář a jméno. Ještě v Mnichově ho vypátral anglický bulvární list The Sun. Vetřelec se jmenuje Karl Power, je to 33letý nezaměstnaný dělník z Droylsdenu u Manchesteru a fanatický příznivce United. "Byl to největší fotbalový fór všech dob," prohlásil. Milionáři v dresu Manchesteru po sobě rozpačitě koukali, šili sebou, když se mezi ně před zraky 60 tisíc fandů vloudil. Oblečený jako oni, ve sněhobílém dresu. Jen hodinky na pravé ruce a tenisky na nohách ho usvědčovaly, že sotva zasáhne do hry. "Kopačky bych si nemohl dovolit," vysvětluje Karl. Přitom nechybělo mnoho a jeho podfuk, kterým chtěl připomenout bývalého hrdinu Old Trafford Erika Cantonu, zkrachoval. Při nástupu si ho všiml Gary Neville. "Začal na mě ukazovat prstem a ječet: Kurva, táhni pryč! Tak jsem si taky otevřel ústa a řekl: Dělám to pro Erika Cantonu - tak už drž hubu! Byl jsem překvapený i s ostatními, že poslechl," vypráví otec tříleté dcery Olivie. "Všichni na mě koukali jako vyorané myši. Postavil jsem se na kraj horní řady vedle Nickyho Butta. Jenže ještě přiběhl Andy Cole a odstrčil mě." Na společném snímku je dobře vidět kapitána Roye Keana, jenž nepřátelsky hledí na Karla z opačného konce horní řady. "Zaplaťpámbu, že jsem stál na druhé straně. Keane by určitě udělal o krok víc než Neville a celou slávu by mi zkazil." Trumfem vetřelce byl moment překvapení. "Seběhlo se to tak rychle, že nikdo nestačil nic udělat." Celou akci naplánovala skupinka srandistů s pečlivostí, za jakou by se nemusela stydět CIA. Přivezli si dresy červené, bílé i modré a pak začali zjišťovat, v které barvě United nastoupí. "Našli jsme, kde tým bydlí, a tam jsme to vytáhli z jednoho bafíka. V hotelu jsem se tedy oblékl do bílého dresu. Přes něj šusťáky a šlo se na věc!" Na stadiónu se snadno probojovali až k bariéře oddělující hlediště od hrací plochy. "Asi dvacet minut před zápasem jsem si všiml dvířek, které nikdo nehlídal. A tak nás pár prošlo až na atletickou dráhu, po které jsme se dostali za bránu. Tam jsme se posadili mezi fotografy a sledovali rozcvičení obou mužstev. Pak už jsem se jenom přesunul k východu ze šaten a věděl, že už mě nikdo nezastaví." Tam shodil šusťákovou soupravu a ve sněhobílém dresu se při nástupu zamíchal mezi hráče Manchesteru. Na tu chvíli nezapomene. "Ten rámus byl neskutečný. Připadal jsem si jako na největší diskotéce. A já na ní byl s mými hochy!" Fotografii, na které zachycen jako člen »ManU«, si nechá zvětšit a zarámovanou pověsí doma na stěnu. "A k tomu nápis: »Den, kdy jsem hrál za United!« To bude nádhera," téměř se rozplakal.