Autorka úspěšných románů Můj sexy šéf nebo Jak vzniká duha tentokrát napsala něco zcela jiného. V nové knize „Maminky z Motola, Když naděje nestačí" přináší silné, autentické příběhy matek, jejichž děti bojují s vážnými nemocemi v motolské nemocnici. Sama si touto zkušeností prošla. Právě proto je kniha tak opravdová a dojemná.
„Pamatuji si to úplně přesně. Byla jsem tehdy na dětském hřišti v areálu fakultní nemocnice Motol, obklopená bezvlasými hlavičkami malých onkologických pacientů. Pociťovala jsem bezmoc a zoufalství a říkala si, jak moc ráda bych jim pomohla, jenže jsem nevěděla jak. A pak přišla jedna maminka a řekla mi: Napište to. Víte, kolika mámám tím můžete pomoct? V tu chvíli bylo rozhodnuto,“ vzpomíná Renáta Navrátilová na prvotní vznikání knihy.
Kniha vznikala dlouho a bolestně. „Bylo to těžké a bolavé vzpomínat na všechny ty nepříjemnosti, které nás potkaly, které si syn musel vytrpět. Nebylo mi z toho vůbec dobře po těle a při psaní jsem často plakala,“ přiznává Navrátilová. Její syn se narodil se srůstem lebečního švu – tzv. kraniosynostózou. Od třech měsíců řešili s lékaři jeho atypický tvar hlavy a narazili na několik pochybení, takže byla nakonec nutná velká osmihodinová otevřená operace.
Navrátilovou nejvíc překvapila obrovská síla malých pacientů. „Jednoznačně to, jací bojovníci a hrdinové děti jsou. Mají po těžké operaci, jeden den prospí a druhý den už se usmívají,“ říká s úsměvem. A i když se některým maminkám těžko vracelo k bolestivým vzpomínkám, psaní jim přineslo i úlevu. „Když svůj příběh vyslovily nahlas, cítily se lehčeji – jako by část té bolesti konečně mohly pustit,“ popisuje Navrátilová.
Autorka popisuje i svůj osobní strach. „Nejdřív jsem diagnóze nevěřila. Říkala jsem si, že se pan docent musel splést. Představa, že mi někdo řeže do syna a remodeluje mu lebku, byla strašná. Přes den jsem se snažila být statečná, po nocích jsem ale brečela a hledala další odborníky. Nakonec se ukázalo, že operace byla správná a syn se zotavil.“
Co autorce jakožto mamince pomohlo nejvíc? „Vidět úsměv mého syna. Když bojoval o svůj život, bylo mu teprve devět měsíců. Nechápal, co se děje, proč ho trápí. Díval se na mě a nechápal, proč tohle dovolím. To bylo pro mě jako pro matku strašně těžké.“
Autorka, která píše více romantické příběhy, tentokrát napsala knihu plnou bolesti a odvahy. „To bylo určitě těžké. V běžném životě se děje spousta těžkostí, takže obvykle píšu o hezkých věcech, které lidem pomáhají uniknout od reality. Tentokrát to ale bylo jiné, bylo potřeba mluvit o tom, o čem se často mlčí.“
„Pamatuji si chvíli po operaci, kdy syn hodně krvácel do drenu. Už hrozilo, že ho budou muset vzít znovu na sál. Celou noc jsem nespala, myslela jen na něj, a ráno mi volali z nemocnice, že jeho stav se zlepšuje. Bylo to jako zázrak a ten okamžik mi dodal neuvěřitelnou naději.“
Renáta Navrátilová říká, že jí po vydání knihy chodí stovky zpráv. „Jedna čtenářka mi psala, že čekala deset let, až někdo tohle téma zpracuje. Děkovala mi, že šířím osvětu. Takových zpráv mi přišlo už hodně a všech si nesmírně vážím,“ vypráví. Zároveň chce část svého honoráře věnovat na pomoc nemocným dětem. „Původně jsem se chtěla spojit s nějakou větší nadací, ale nakonec jsem se rozhodla pomáhat individuálně,“ říká.
Kniha podle ní nese několik silných poselství. „Ráda bych, aby si čtenáři uvědomili, že když nejde o život, nejde o nic. Aby přestali řešit maličkosti a nebáli se skutečně žít. A taky bych chtěla, aby se přestalo dívat na mámy nemocných dětí jako na někoho, kdo je méněcenný, protože nepracuje. Pečují o své děti 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, to není málo.“
Naděje pro mě dnes znamená víru, že i v těch nejtěžších chvílích má smysl jít dál a že nikdy nesmím přestat věřit na zázraky, protože se opravdu dějí. Co se týká operace a lebečního srůstu, syn je dnes po této stránce zcela v pořádku. Je z něj šikovný školák a já jsem za to nesmírně vděčná,“ uzavírá autorka.
Kniha Maminky z Motola: Když naděje nestačí vyšla 14. září 2025 v nakladatelství Motto a je dostupná v knihkupectvích po celé České republice i online.
