Zachovat si během téměř rok trvajícího lockdownu zdravou mysl a dobrou náladu není nic jednoduchého. Spousta Čechů se tak vrhla do činností, na které by za běžných okolností neměla ani pomyšlení. A zatímco se v první vlně všichni učili péct chleba, Zuzana Schreiberová z Karlína se pustila do pečení poctivých českých buchet, dvojctihodných koláčů a podobných lahůdek. Kouzelné je na tom navíc to, že je Zuzka nepeče pro sebe nebo rodinu, ale rozdává je sousedům nebo zkrátka komukoli, kdo si o buchty napíše.

Zuzka nikdy dříve k pečení nijak zvlášť netíhla, podle svých slov měla příliš rozlítaný život, nekonečný lockdown jí ale převrátil, stejně tak jako většině národa, život vzhůru nohama. „Těsně před říjnovým vyhlášením nouzového stavu a zavření obchodů jsem si koupila plech s tím, že si budu péct "aby mi to doma vonělo." Před Vánoci jsem napekla 18 kg cukroví, které jsem rozdala a povyměňovala po kamarádech. V lednu jsem zjistila, že mi pečení chybí,“ vypráví začátky svého příběhu sympatická manažerka.

Pečení jako relax

Na cukroví to v lednu už nebylo, a tak se Zuzka pustila do buchet. „Líbí se mi, že můžu vidět hmatatelné výsledky práce, dělat lidem radost a ještě mít nějaký řád: "Teď dodělám všechno do práce, abych pak mohla jít péct." Navíc mi to dává smysl. Je snadné propadnout dojmu, že svět stojí za houby. Pokud tenhle dojem zlepší jeden cvok s buchtama, je to vlastně strašně dobře,“ pokračuje ve vyprávění.

Navíc jí to pomáhá s odreagováním. Pracuje stejně jako mnoho lidí na homeoffice a celé dny kouká do počítače, kde dle svých slov pořád něco čte, takže odreagovat se po práci u knížky jí moc nevyhovuje. „Je to pro mě takový rituál, poslouchám přitom audioknihy, záznamy přednášek, podcasty a díky tomu se i trochu vzdělávám. Je to pro mě způsob, abych úplně nezvlčela,“ říká.

Rodinné dědictví

Zuzana  svým pečením tak alespoň trochu rozsvěcuje negativitu a šeď, která se na nás hrne nejen na sociálních sítích, ale prakticky ze všech stran. Navíc má pečení i v genech. „Prababička se učila vařit ve Vídni, dělala kuchařku u Kinských a ještě jako stará paní byla proslulá třeba beránky nebo jidáši na Velikonoce,“ svěřuje se. Aby buchty a koláče měly tu správnou chuť, praktikuje Zuzka i různé vychytávky.

„Recept na buchty jsem našla v knížce "Poklady české kuchyně" od Romana Vaňka, ale spoustu věcí jsem zjistila, že dělám, jak jsem odkoukala doma. Máslo s rumem na potření upečených buchet, mít neustále sklenici s rozinkami v rumu nebo tvarohovou náplň s citronovou kůrou,“ prozradila Blesku. Zuzka si do buchet i sama vaří makovou náplň, do které dává vanilkový cukr, rozinky v rumu a lžíci povidel.

Buchty za barter

Své výtvory pak nabízí na sociálních sítích, kde se po nich většinou okamžitě zapráší. Na oplátku ráda přijme nějakou formu barteru, ale ani na tom nijak netrvá. Jedním dechem však dodává, že jsou lidi neuvěřitelní a v podstatě nemusí svůj koníček nijak výrazně finančně dotovat.

„Někdy lidé přinesou papírové sáčky nebo pár vanilkových cukrů a jindy někdo zase obrovský nákup i drahých surovin, co pokryje několik dalších pečení. Je to pro mě neuvěřitelný důkaz dobroty lidí. Několikrát mi "odběratelé" řekli, že dávají víc, ať si může dát buchty nebo koláče někdo, kdo by se jinak ostýchal. Já víceméně dokupuju jen to, co mi doma chybí, a protože paní z vietnamské večerky na rohu taky miluje makové buchty, často mě ani nenechá mouku nebo mák zaplatit,“ říká Zuzka.

Pokud se vám také sbíhají sliny a napodlo by vás si třeba u Zuzky něco objednat na zakázku, tak na to zapomeňte. „Pečou skvělí profíci z gastra a nákupem by se měli podpořit oni. Já jako manažerka na homeoffice nejsem krizí nijak zasažena, pečení je pro mě relax,“ vysvětluje. Nezbývá tak než hlídat Zuzčiny Facebookové stránky a nějakou z jejích dobrot si zarezervovat. V téhle době je potřeba si dělat radost, alespoň občas.

Fotogalerie
11 fotografií