14°C
Letos v létě obdržela Praha 7 vcelku atypický a hlavně nečekaný dar. Renomovaný americký právník Stroud Carter Kelley ji před svým úmrtím loni v srpnu odkázal 500 dolarů. Proč? Protože Praha 7, obzvláště Letná, konkrétně Čechova ulice, byla od roku 1997 jeho domovem. Ač byl původem z Ameriky, a procestoval svět křížem kráž, to „své“ místečko si našel až ve stověžaté matičce, na kterou nedal dopustit.
Nejlepší z možných
„Do Prahy se definitivně nastěhoval v roce 1997. Tehdy jsme se seznámili,“ sdělila Stanislava Hradilová (50), dlouholetá rodinná známá pana Kelleyho. „Předtím hodně cestoval po Evropě, po Asii i Africe, a myslel si, že by jeho dětem prospělo evropské vzdělání. Hledal místo, kde by se usadil, a kde by se mu líbilo. Praha mu sedla. Vyjma architektury oceňoval i to, že to na americké poměry není takové to velkoměsto se spoustou mrakodrapů.“
„Liboval si naopak v tom,“ pokračuje paní Hradilová, „že mohl vyjít ven pěšky, a projít se po městě. Za pár minut byl ve Stromovce, za pár minut byl v centru. Byl z toho nadšený. Praha mu přirostla k srdci a nic a nikdo mu ji nedokázalo zošklivit Nejradši docházel do Rudolfina, do Musea Kampa nebo do Národního zemědělského muzea, nebo se jen tak toulal městěm.“
Scestovalý odborník
Než se v roce 1997 usadil natrvalo v Praze měl za sebou pan Kelley pozoruhodnou kariérní dráhu v Americe. Žil v Dallasu, ve Vernonu a v Del Riu, vystudoval historii a práva. Dlouhý čas přitom působil jako poradce výborů a zvláštní poradce ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických, zároveň pak v pozdějších letech obrážel svět coby přední odborník na poradenství ve využívání ropných zdrojů a plynu.
„Sedm let v kuse strávil v Afghánistánu, v době největších třenic po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v roce 2001. Procestoval také Bangladéš, Ghanu či Gruzii,“ vypovídá paní Hradilová. „I s odstupem roku mne doteď mrzí, že už nemohu poslouchat jeho zážitky, kterých bylo vždy dost, a hlavně byly zajímavé.“
Zářný příklad
Svou lásku k Praze podle paní Hradilové prokázal několikrát. Jako by ostatně nestačilo to, že tu žil. „Když mu byla diagnostikovaná zhoubná a dlouhodobá nemoc, rozhodl se ji léčit v Čechách,“ uvádí bez bližších konkrétností. „Jelikož v Americe pocházel z vyšších kruhů, měl pochopitelně dobré známosti. Jednou z nich byla i jeho bývalá spolužačka ze středoškolských let, která se v medicíně vypracovala na specialistku určitých onemocnění. Když spolu jeho nemoc konzultovali, řekla mu, že ani v Americe by o něj nebylo lépe postaráno,“ říká.
Přesto si nemoc brzy začala vybírat svou daň. „Stroud měl silnou vůli. Každý den si říkal, že navzdory nemoci musí vždy zvládnout udělat o jeden krok víc, než předešlý den. Byl úžasným člověkem,“ vzpomíná paní Hradilová. Do posledních chvil, kdy to šlo, se spolu vídali, a jeho úmrtí byl po 21let trvající známosti více než nepříjemný šok. „Ráda na něj vzpomínám. Měl úžasný smysl pro humor. Vždy, když bylo potřeba, nabídl pomocnou ruku.“
Osobně se prý znal s Billem Clintonem, Barrack Obama jej prý zval na inauguraci po svém zvolení. „Nemusí to tak vypadat, ale i v Americe si jej dlouhá léta velmi vážili. On byl přitom strašně skromný,“ uvádí paní Hradilová. „Čím více lidé umí a znamenají, tím více jsou skromnější. Myslím, že Stroud Carter Kelley toho byl zářným příkladem.“ Ačkoliv v Praze dožil poslední dny svého života, nakonec v její zemi jeho ostatky nespočívají. Pohřbený je v rodném Texasu. „Přál si být se svými rodiči, kteří tam jsou pohřbení,“ vysvětlila. „Jsem si ale jistá, že část svého srdce zanechal i zde v Praze. Když jsem se ho v posledních dnech, kdy to bylo možné, ptala, jak se má, často odpovídal: Podařilo se mi vyjít na procházku a posedět na lavičce ve Stromovce, takže jsem měl krásný den.“
Poděkování za všechny ty roky
Stroud Carter Kelley zemřel v Praze v motolské nemocnici loni 6. srpna ve věku 70 let. Jeho nadšení a zaujetí Prahou by mu mohl závidět leckterý rodilý Pražan. Však také Praze 7, kde dlouhá léta žil, odkázal zmíněných 500 dolarů, které mají sloužit na zvelebení Stromovky. Tohoto gesta si holešovická radnice nadmíru považuje. Dokonce tak moc, že panu Kelleymu posmrtně „věnuje“ lavičku, a to u vchodu do Stromovky z Čechovy ulice, kudy pan Kelley chodíval... ne-li dokonce dennodenně.
„Příběh pana Kelleyho je velmi zajímavý a inspirující. Je skvělé, že si člověk, který procestoval půl světa, vybral jako místo, kde se usadí, právě naši čtvrť,“ nechal se slyšet starosta Prahy 7 Jan Čižinský (Praha 7 sobě). „Beru jako velkou poctu, že mu zdejší život přirostl k srdci natolik, že na Sedmičku pamatoval i ve své poslední vůli. Příspěvek na Stromovku nás moc potěšil, důležité však je, že park pod okny dokázal panu Kelleymu alespoň trochu usnadnit závěr života.“
