Udržitelná móda se dostává čím dál tím více do povědomí širšího okruhu lidí. A swapování je rozhodně cesta, jak „nakupovat“ v souladu s touhle myšlenkou. Jde vlastně o směnný obchod. Zjednodušeně, pokud si dvě kamarádky vymění trička, která už nenosí, je to swap.

Dnes se pod taktovkou právě Lucie pořádají ale swapy i třeba týdenní. „Ty akce nemají žádná pravidla, nikdo vás nenutí, že musíte přinést tašku věcí, abyste si něco mohli odnést. Jde jen o to, aby věci byly čisté a neponičené, zkrátka takové, které byste si sami chtěli na sebe vzít,“ vysvětluje Lucie Poubová princip swapů. Další akci, a to Benefiční veliký SWAP Prague: swapuj & pomáhej, pod taktovkou Lucie proběhne 16. února od 10 do 18 hodin na Žižkově v prostoru39. 

Jak se chová správný swaper?

„Klidně nenoste nic a odneste si 3 tašky. Spoléháme na etičnost návštěvníků. Všechny věci jsou také určeny jen pro osobní potřebu a neslouží k dalšímu přeprodávání,” zve Lucie.

Pro začátečníky existuje i jakýsi návod, jak být správný swaper.

  • Ví, že lokální přímá výměna je nejšetrnější a nejúčinnější způsob ekologického získávání věcí.
  • Na výměnu nosí jen věci ve skvělém stavu a čisté, takové, které by třeba daroval s radostí i svým přátelům.
  • Jeho záměrem je udělat radost ostatním a zbavit se věcí smysluplně. Je spokojený, když jeho věci mohou i nadále sloužit ostatním.
  • Ze swapu si odnáší věci, které mu činí radost nebo je potřebuje pro sebe a své nejbližší v množství, které sám unese!
  • Je ohleduplný k ostatním, vrací věci na svá místa, zachová klid i v tlačenici a usmívá se na své okolí.
  • Swap bere nejen jako zábavu, ale i životní styl, kde může zažít i pořádnou dávku adrenalinu, když objeví třeba skvost typu kašmírového svetru.

Vlastní cesta vývojem

Mohlo by se zdát, že Lucie nic jiného než udržitelný šatník nezná. Opak je ale pravdou. „V pubertě jsem nakupování milovala. Bavilo mě kombinovat různé kousky a zkoušet nové věci. Navíc jsme dřív s kamarádkami hodně chodily po různých parties a mejdanech, na které byly třeba často i speciální dress cody a já měla opravdu hromady oblečení,“ vypráví.

Pak přišel rok 2011 a zlomový moment v Lucčině životě. „Tehdy jsem viděla film Ušili to na nás (film o nedůstojných pracovních podmínkách asijských dělníků, kteří vyrábí oblečení -  pozn. red.) a tím začalo moje nejradikálnější období.“ A když říká radikální, myslí to opravdu vážně. „Vyházela jsem většinu šatníku, zbylo mi jen asi 30 kousků oblečení. Nejhorší ale bylo, že jsem byla protivná na své přátelé. Když jsem viděla na někom oblečení z řetězce, hned jsem se do něj pustila. Je jasné, že to každého po chvíli přestalo bavit. A hlavně já jsem zjistila, že nejsem vůbec šťastná,“ vypráví Lucka své nelehké začátky.

Chvíli to trvalo, ale Lucie svoji správnou cestu k udržitelnému šatníku přece jen našla. Objevila jsem metodu KonMari, (metoda, kterou vymyslela japonská odbornice na úklid Marie Kondo - pozn. red.) která mi pomohla, abych si upravila šatník do dnešní podoby. Zjednodušeně jde vlastně o to, že nevybíráme, co vyhodíme, ale naopak to, co si chceme ponechat a co v nás vyvolává radost. Rozhodujeme se svým srdcem. Dnes mám ve skříni asi 150 kusů oblečení a myslím, že jsem našla to, co jsem hledala,“ uzavírá Lucie.

Ta kromě swapů mimo jiné vyrábí kabelky z papírových pytlů od mouky nebo luštěnin a nabízí pomoc, pokud se někdo rozhodne svůj šatník zeštíhlit a neví si s tím rady.

Fotogalerie
6 fotografií