Nápad vytvořit obrovskou zvonohru měl Petr Manoušek v roce 1994. Dnes objíždí nejen Česko se svými 57 zvony, kdy nejmenší nepřesahují váhu 5 kil, zatímco ten největší zvon váží 860 kg. „Několik let před vytvořením jsem sbíral poznatky jiných zvonařů i carillonérů (hráči na zvonohru - pozn. red.) a z jejich zkušeností vzešly hlavní úpravy celého projektu,“ vysvětloval Manoušek, jak se snažil vytvořit co nejdokonalejší zvonohru. A podařilo se, dnes se pyšní největší zvonohrou na světě.
S péčí, ale bez oprav
Po 18 letech provozu a více než 540 koncertech se tvůrce těší z životnosti zvonů, které doposud nemusel opravovat. Na tvorbu využil galvanickou zinkovanou konstrukci s mechanikou z nerezové oceli, neželezné kovy a tropické dřevo. „Občas je třeba celou zvonohru umýt tlakovou vodou a před každým koncertem vždy přesně seřídit úder srdcí na zvony, důležitá je také preventivní kontrola. Vlivem teplotních změn se totiž mění délka táhel a svůj podíl má také špatný stav silnic - otřesy za jízdy dokážou některé zvony pěkně rozeznít," informuje.
V čem jsou unikátní?
Přestože první zvonohra s mechanickou klaviaturou byla postavena už v roce 1510, o několik století později zůstal princip hry stále stejný. „Klávesy jsou táhly nebo lanky mechanicky propojené se srdci zvonů tak, aby při úplném stisku došlo k úderu na zvon. Nejsou tam žádné posilovače ani elektronické součástky, mechanika musí pracovat velmi přesně a umožnit hráči předvést své pojetí skladby.“
Pražská mobilní zvonohra má kromě toho ještě druhý nezávislý systém, který používá elektromagnetická bicí kladiva, ovládaná vestavěným počítačem. „U historických zvonoher ještě můžeme najít velký hrací buben, propojený s hodinovým strojem. Buben má na svém povrchu nastavitelné kolíčky, které při otáčení bubnu vychylují kovaná vahadla z klidové polohy a další přenos pohybu probíhá stejně, jako u mechanické klaviatury,“ popsal složitost systému.
Záznam zvonohry na Staroměstském náměstí. Petr R. Manoušek
V Česku na ně zahraje jen jeden člověk
Manouškův nevšední hudební nástroj nedokáže rozeznít jen tak někdo. Přestože se dobrý klavírista nebo varhaník naučí zahrát na zvonohru poměrně brzy, v Čechách je kromě pražské mobilní zvonohry možné trénovat pouze na jednom místě a to ve věži Loretánské zvonohry v Praze. „Proto máme dosud také pouze jednoho carillonéra, což je Radek Rejšek, který tam hraje od r. 1990,“ prozradil tvůrce zvonů.
Brzy by měl přitom Manoušek s kolegy dokončovat novou zvonohru s 50 zvony na věži kostela Kněze Ambrože v Hradci Králové. „Takže už dnes hledáme adepty na další budoucí carillonéry. Tito lidé mají pak možnost studovat v zahraničí, získat diplom profesionálního carillonéra a živit se koncertováním na zvonohry po celém světě.“
Zvonařské geny
Petr Manoušek se narodil se zvonařskými geny. Jeho praděda objevil revoluční způsob opravy zvonů, tatínek tři roky restauroval svatovítské zvony a Petr Manoušek spolupracoval na největším výkyvném zvonu světa v Holandsku. V roce 2006 odlili zvon vysoký 4 metry a o váze 36 250 kilogramů pro japonské město Gotemba. Na ukázku jeho mobilní zvonohry ale nemusíte ani do Holandska, ani do Japonska. 23. prosince se totiž v 19:30 jeho zvonohra rozezní přímo pod Karlovým mostem v Praze.
