Kde jste studoval a jak na tu dobu vzpomínáte?

Vzpomínám velmi rád nejen na konzervatoř v Ostravě, ale i na JAMU v Brně. Do Ostravy jsem odešel hned po základní škole a věnoval se studiu hudebně dramatického oboru. A měl jsem štěstí, už v prvním ročníku jsem dostal šanci ve velkém divadle a tam se odstartovala moje velká životní etapa spojená s divadlem. Především jsem, jako každý mladý člověk vzdálený
200 kilometrů od rodičů, hledal svoje místo v životě, svou cestu a učil se žít sám. Byla to škola!

A nejsilnější zážitky z období studentského života?

V Ostravě to začalo, skvělá profesorka herectví paní Gasnárková, výborní spolužáci a vůbec parta na konzervatoři. Ona je to tak trochu jiná škola, volnější a svobodnější. Když k tomu všemu přidáte nejen samotné studium, ale i možnost si zahrát ve velkém divadle, pomalu zjistíte, že žijete svůj vlastní sen. Navíc moje vzpomínky na konzervatoř jsou spojeny se Sametovou revolucí. Jako student 4. ročníku jsem prožil tohle období velmi aktivně a emotivně. Stávka na konzervatoři, demonstrace, osobní setkání mimo jiné s Karlem Krylem, který k nám na konzervatoř přijel... prostě skvělá doba, super lidi. Po maturitě a absolventském představení mé kroky směřovaly na talentové zkoušky na JAMU do Brna na Ateliér muzikálového herectví, kam jsem se dostal a věnoval se tam studiu herectví i dál.

Pocházíte z kraje Vysočina, studoval jste na Moravě, hrál jste v Národním divadle v Brně a v Divadle bratří Mrštíků taktéž v jihomoravské metropoli. Co vás přivedlo do hlavního města?

Po studiu muzikálu na JAMU v Brně, kde jsme hráli, zpívali a tancovali, jsme dostali zprávu, že se chystá konkurz na obsazení rolí v muzikálu Jesus Christ Superstar. Muzikál, který jsme znali a milovali, v Praze a česky! Konkurz jsem úspěšně zvládl a byl přijat. Pak v dalších třech letech jsem se přesunul do Prahy, kde jsem odehrál tisíckrát legendární muzikál Jesus Christ Superstar jako Apoštol Filip.

Kde jste se v Praze zabydlel a jak jste si na velkoměsto zvykal?

Mí rodiče v Praze koupili byt, takže seznamování se odehrávalo z vlastního zázemí. Každé město, kde jsem studoval a žil, jsem poznával především prostřednictvím lidí z oboru, který nás bavil a naplňoval, bylo to vždy skvělé seznamování. Navíc pracovní tempo při zkoušení bylo tak vysoké, že tu Prahu jsme poznávali především v noci po představení a to si asi umíte představit...

Která z pražských čtvrtí je vám nejblíž a proč?

Staré Město, Malá Strana, Josefov, Kampa, vltavská nábřeží… Praha je krásná celá, ale protože jsem bydlel v Braníku, mám v srdci především Prahu 4, kde jsem strávil spoustu let. Žije se tam pohodově a kdo chce Braník blíže poznat, nasát jeho jedinečnou atmosféru, tak doporučuji navštívit festival Braník sobě. Již několik let tuto neziskovou akci organizuje parta branických nadšenců a patriotů v rámci projektu Zažít město jinak. Vždy je tu nabitý kulturní i sportovní program, sousedé si tu poklábosí, dobře se zabaví opravdu celá rodina.

Kam se chodíte zašít, když potřebujete vypnout, odreagovat se, mít chvilku klidu?

Už pár let bydlím se svou rodinou za Prahou v menší obci. Chvilku klidu se snažím trávit především s dětmi v rámci nejrůznějších volnočasových aktivit. V poslední době jsem si velmi oblíbil kolo a nejrůznější projížďky lesem na cyklostezkách, kde ve stínu lesa najdu vždy klid a aktivní odpočinek.

Máte v metropoli oblíbenou restauraci, kterou byste čtenářům doporučil?

Nemám vyhrazenou restauraci, chodím tam, kde je usměvavý personál, dobré jídlo, atmosféra...

A vaše koníčky?

Protože naše rodina miluje cestování, snažíme se jezdit nejenom po Česku a Evropě obytným autem, ale i kousek dál. Děti velmi rády vzpomínají třeba na New York nebo Paříž... Cestování je spojeno také s mými dalšími koníčky, závodím v autech v rámci seriálu Offroadmaraton a závody se konají po celé České republice. Díky Rally Dakar jsem byl opakovaně v Argentině, Chile, Peru, Bolívii, Paraguayi. Díky potápění jsem zažil Maledivy, Belize... Cestování je super!

Jak se udržujete v kondici?

Jízda na kole, fotbal, sem tam běh, ale především se snažím nejíst blbě, a to je asi základ.

Čemu všemu se momentálně pracovně věnujete?

Už deset let vysílám na nejposlouchanější rozhlasové stanici Rádio Impuls, na TV Barrandov pravidelně natáčím dva soutěžní pořady Česká tajenka a Ano nebo ne, v Divadle Hybernia jsme celé léto zkoušeli nový muzikál Doktor OX, který měl premiéru začátkem října. Jde o původní český muzikál Divadla Hybernia, tentokrát o mladých hrdinech, kteří se vzepřou záměru zločinného doktora Oxe. Tento pseudovědec totiž touží ovládat myšlení obyvatel, a to pomocí svého ďábelského, v podstatě ale jednoduchého vynálezu. Určitě bych vaše čtenáře na tuto hudební komedii skladatele Jiřího Škorpíka rád pozval.  No, a v lednu chystáme návrat muzikálu Janka Ledeckého Galileo. Do toho další akce po celé republice, je toho dost, ale baví mě to.

Moderujete, hrajete divadlo, účinkujete v muzikálech. Dá se říct, co vás baví nejvíc?

Baví mě jeviště. Jeviště a hlediště, tenhle vztah je pro mě magický a kouzelný. Moderování mě ovšem taky moc baví, protože tam člověk použije také hodně divadelních prvků, musí hodně improvizovat, je v kontaktu s publikem, i když úplně jiným způsobem.