Prapodivné zvuky a skřeky, operní zpěv i kvokání. Takto Jitka řádí před zraky návštěvníků vernisáží. „Stejně tak jako na italskou, čínskou či řeckou kuchyni. Někomu je po chuti ostřejší chilli paprička, jiní dávají přednost české klasice,“ vysvětluje Jitka, že zatímco někteří nešetří ovacemi, jiní se spadlou bradou a pokrčeným čelem sledují netradiční představení.
Detailně studuje obrazy
Jitka obraz nevidí pět minut před svou show. „Závisí na tom vstřebání a pochopení celé performance... Například u obrazů vynikajícího akademického malíře Otty Plachta bez pochopení kontextu může některé děsit energie, která do prostoru vzniká. Ano, chápu. Avšak stále vycházím z impulsu, a tím je obraz samotný. Velice silný do své hloubky, přesahu a to nemluvím o použití barev a postupu, který vznik obrazu provází,“ vysvětluje, jak to celé chodí.
Ty, zvíře!
Diváci ji pak častují větami jako „Vy jste teda pěkné zvíře.“ nebo „Máte zřejmě energie na rozdávání.“ Tím se ale Jitka nenechává rozhodit. Vždy odpoví trefně a dvojznačně, tak aby zpět upoutala pozornost návštěvníků na to hlavní – umělecká díla.
Čím chtěla být tahle atypická herečka jako malá holčička? „Často se mě ptali: „Čím by si chtěla být?“ Moje odpověď vždy byla: „Vždyť já jsem JITKA,“ směje se performerka živých obrazů, že vždy toužila být jen sama sebou. A to se jí daří. Zalíbení v divadle se u ní zrodilo, když jí bylo náct.
Jitka Osička na vernisáži při své performance Petr Budil
Co na to rodina?
„Maminka mě podporovala od samého začátku. S tatínkem to bylo složitější, ale v současné době se stal mým největším fandou. Podpora rodiny se stává součástí pevných základů. Samotné studium na JAMU bylo pro mě jedním z nejkrásnějších období. Děkuji za ně a za moment shůry, který mě k tomuto osudovému momentu přivedl,“ těší se, že si její blízcí neťukají na čelo, co to má za neobvyklou práci.
Dar z května
„Vnímám to jako velký dar,“ vysvětluje, že spojuje vše, co ji dělá šťastnou - práci s energií, prostorem, gesty, synchronem zvuku a pohybu v jeden moment. „Tělo jako nástroj tvorby se stává obrazem samotným.“ A to vše začalo na vernisáži malíře Borise Noska a Jana Tichého v AIA Investment v květnu 2017.
„Postavila jsem se před obraz, a najednou jsem viděla všechny jeho struktury, kontury, linie, které v něm byly zakódovány. Postupy, jak byl obraz komponován a vrstvy, které se obtiskávaly do prostoru. Tělo na základě těchto impulsů začalo zcela přirozeně reagovat – pěvecky, tanečně, zvukem. Každý obraz má své vyzařování, stejně tak jako lidé,“ vysvětluje, že se před každým představením pečlivě na danou věc naciťuje.
A jelikož je Jitka živel, nevěnuje se jen této nevídané show. Je možné ji spatřit i na prknech divadel i na pultech knihkupectví – tedy její knihu - básnickou sbírku Sladěno medem. Jitka je jednoduše svá – umělkyně každým coulem.
