„Plout po Vltavě je pro mě magický pocit, obrovské vnitřní naplnění. Jsem tu už desátým rokem a dokonce vím, že tu máte též své Benátky,“ usmívá se Daniela Costantini, jež na gondole vyrostla, a dodává, že voda je pro Benátčany všechno a odjakživa jsou s ní spjati.
„Pro naši rodinu byly gondoly vždy pouze zábavou a sportem, nikoli zaměstnáním. Proto jsme také nikdy svou gondolu nevlastnili, přestože jsme měli spousty jiných plavidel,“ vypráví ředitelka sportovního klubu a též ředitelka mateřské školy v Benátkách.
Není ani divu, taková gondola je nákladná záležitost. „Může stát až 300 000 eur a většinou se vyrábí každému na míru, aby se mu snadněji řídila,“ podotýká s tím, že práce gondoliéra vyžaduje spoustu zkušeností.
Tanec na vodě
Gondoliéři musí znát dokonale techniku a pracovat i na své fyzičce. Je zapotřebí, aby byli předvídaví a cítili se svou lodí, protože voda každou chvíli mutuje. „Držíte rovnováhu jak s vodou, tak se vzduchem. Než člověk takovou schopnost získá, musí léta trénovat. Nazývám to tancem mezi vodou a vzduchem,“ vypráví rodilá Benátčanka a matka jednoho syna, který se též rodinné zálibě věnuje.
Nejčastěji Daniela vesluje na oranžových sportovních gondolách, které jsou o něco lehčí, než ty klasické černé, jež jsou známé tím, že vozí milence po benátských kanálech. Řídit ale umí oboje. „Na těch klasických jsme s mým oddílem vozili po Benátkách třeba bývalého papeže Benedikta XVI. nebo lidi z radnice, což je v Itálii velká pocta,“ chlubí se padesátiletá živelná Italka Daniela Costantini.
Lidé měli u Vltavy nač koukat. Jiří Marek
