Petr je takřka úplně slepým rodičem předškolní holčičky Žanetky. „Na čtyřicet centimetrů rozeznám obrys. Nepoznám stáří, ani pohlaví,“ popisoval Petr, který přišel o zrak kvůli úrazu ve 14 letech.

I přes svůj handicap se před několika lety rozhodl se svou ženou založit rodinu, a tak se jim narodila veselá zvídavá holčička, která na rozdíl od rodičů svět kolem vidí. Jaké to je zvládnout péči o malé dítě? Běžné úkony jako nakrmit miminko, dávkování sirupů, procházka s kočárkem, učení se barev v předškolním věku jsou beze zraku náročné. 

Krmení zvládl Petr s přehledem. „Je pravda, že se nám smáli rodiče, že nevidíme, jak se tváří, když jí dáváme špenát,“ vyprávěl pobaveně Petr. Kočárek využili se ženou Zuzanou jen po dobu čtyř měsíců. „Vožení v kočárku je poměrně hodně náročné pro někoho, kdo nevidí. Vozíte ho za sebou. Šíři si musíte hlídat holí. Naštěstí jsme měli šikovné vodicí psy, kteří si začali nadcházet,“ říkal s úsměvem tatínek, se kterým Žanetka brzy začala cupitat za ruku. 

Řekneme si o pomoc

Přestože se rodičovství nebáli, přišly i momenty, se kterými si sami nevěděli rady. „Snažíme se toho zvládnout co nejvíce sami. Co jsme ale nezvládli, je učení barev,“ svěřil, že se museli s manželkou domluvit ve školce s paní učitelkou, která jim ochotně vyšla vstříc. „Pak narazíte na další problém ve školce, kdy máte jídelníček, jste domluvení, že vám ho přečtou, ale pak se taky stane, že vám ho nikdo nepřečte,“ smál se, s jakými maličkostmi se denně potýkají.

Nejsme hloupí

Někdy jsou ale reakce lidí se zdravým zrakem dle Petra nevhodné. Během výchovy už několikrát zažil, kdy k němu přistupovali, jako by byl nesvéprávný. „Dokáže mě vytočit, že když přijdete někam, například do ordinace… automaticky se přenáší zodpovědnost na dítě. Místo toho, aby vám řekli, kde je židle, začnou komunikovat s dítětem jako s dospělým,“ svěřil Petr, který si se ženou zažil právě kvůli doktorům a sestrám nepříjemný začátek rodičovství.

Nevidomí rodiče a jejich zkušenosti
Nevidomí rodiče a jejich zkušenosti
Autor: Eliška Rafajová

„Dětské sestry s ženou jednaly jako s hlupákem. Když šla na šestinedělí, Žanetku jí chtěly dát do náruče až poté, co přijdu já,“ smál se Petr, který má sice na nose posazené brýle, ale ani tak dostatečně nevidí. 

Dcera není vodicí pes!

Nejen pro nevidomé partnery je rodičovství náročné. „Ty děti jsou malinko jiné. Jsou více zodpovědnější. Řeknou vám: Tohle je moje skříňka, tahle ne, to je tamto apod. Přejímají trochu zodpovědnost sami na sebe. To má své plus i minus… Malinko se na ně totiž nakládá víc, než zvládají,“ řekl. „Není vodicí pes. Snažím se ji co nejméně tímto zatěžovat. Chceme, aby měla povinnosti, ale jako normální dítě,“ řekl na závěr pyšný Petr, který si rodinný život a výchovu užívá plnými doušky.

Fotogalerie
12 fotografií