Lesba Martina (20) na křesle s roztaženýma nohama: Na »nahé« výstavě na ni mohou sahat jen ženy

Sotva člověk v Tančícím domě vstoupí za černou oponu, která odděluje výstavu od městského života, octne se v potemnělém přítmí, kde jsou světelně zvýrazněná nahá těla modelek. Dech se nestačí tajit. A když už má pocit, že jej nic nepřekvapí, dojde ke gynekologickému lehátku, kde Martina (20) ukazuje v plné nahotě vše, co se ukázat dá.

„Vystavovat se takto vůbec neberu jako práci, ale jako zábavu a způsob, jak lidem rozšířit obzory,“ vysvětlila. Peníze pro ni v tomto případě vůbec nehrály roli. „Šla jsem do toho, protože jsem to chtěla zažít. Loni jsem na pražské výstavě byla jako členka ochranky. Letos jsem si to chtěla vyzkoušet z druhé strany.“

Doteky povoleny, ale jen od žen

Tak jako na řadu ostatních modelek, i na Martinu si mohou návštěvníci dle zájmu sáhnout. V jejím případě se však nabízí jen ženám. „Dotyk muže mi není úplně příjemný, jsem totiž homosexuální,“ netají se. Přesto své tělo ráda nabízí pro pohledy i jim.

„Všechny jsme tu proto, abychom lidem něco ukázaly,“ říká s tím, že musí jít o nepopsatelný zážitek jak pro návštěvníky, tak i pro modelky. Kdyby prý existovala podobná výstava o mužích, ze zvědavosti by také zašla. „Abych si sama rozšířila obzory nepoznaným.“

„Užívám si to tu od první chvíle. Není tady nic, co by chybělo, nic špatně,“ ocenila především práci organizátorů a ostrahy. Když je v její přítomnosti někdo nesvůj nebo nervozní, ráda jej zpoza své škrabošky povzbudí úsměvem. Ano, ačkoliv se zdá, že pro Martinu nezná ostych mezí, to jediné, co na sobě po dobu výstavy má, je škraboška, která jí pomáhá uchovat určitou anonymitu.

(Ne)opakovatelný životní zážitek?

Výstava skutečných nahých žen v Tančícím domě umělce Mária Petreje končí v sobotu 21. dubna. Jelikož má přídomek „Poslední“, tak se neočekává, že by se měla opakovat. Kdyby však ano, šla by do ní Martina znovu? „Rozhodně,“ odpovídá ve vteřině. Nerada by nikomu hovořila do názorů, ty si má podle ní každý udělat sám. Přesto řadu kritik výstavy nechápe.

„Někteří lidé na výstavu »breptají«, nás nazývají nehezky, ale nechápu moc proč,“ říká. „My se jen snažíme vystavovat krásu nahoty ženského těla a BDSM. Nahé ženy lze dnes vidět v kdejaké galerii, ale takto naživo je to jedinečné. Kdo sem nepřijde, ten tu atmosféru tady nezažije. Je to něco fantastického,“ uzavírá Martina, která se v civilním životě živí jako barmanka.