9°C
Anička jako dítě se závažným handicapem potřebovala podporu svých rodičů. Té se však nikdy nedočkala. Máma ji bila, táta pro ni měl jen výčitky. „Když mi byly čtyři roky, rodiče se rozvedli. Máma mě pak začala psychicky i fyzicky týrat,“ vypráví. Podrobnosti říct nechce, vzpomínky jsou stále příliš bolestné.
V domácnosti se svou matkou takto strávila tři roky, než se v sedmi letech přestěhovala k otci. Bohužel si ale moc nepolepšila. „Nemohla jsem doma nic říct, nezajímala jsem je a pořád říkali, že si vše vymýšlím, i moji nemoc. Táta měl moji platební kartu, takže mi bral veškerý invalidní důchod a ostatní peníze,“ vzpomíná Anna, která kvůli náročným životním podmínkám musela dokonce brát silná antidepresiva.
Životní rozhodnutí
Rodinné spory neustávaly a začátkem září dokonce vyhodil otec Aničku na ulici. Nelehké situaci se ale dívka postavila, jak mohla. Rozhodla se najít si byt a práci a přestěhovala se do Prahy, kde jsou pro nevidomé lepší možnosti uplatnění.
„Hledání bylo těžké, protože jsem neměla vlastně žádné finance,“ říká. S nalezením bytu i brigády jí pomohla nakonec kamarádka z hlavního města, u níž teď přechodně bydlí. Brzy se už přestěhuje do vlastního bytu, který jí kamarádka pomohla najít.
Pomoc
Anička teď leží v nemocnici se zánětem slepého střeva a za pár dní se stěhuje do nového domova, který potřebuje alespoň částečně vybavit. Jenže z malých příjmů už Aničce nezbyly peníze. Chcete jí s vybavením pomoct? Můžete přispět jakoukoliv částku na transparentní účet 115-5420560277/0100.
