„Kupte si Nový prostor,“ vybízí vesele pan Petr kolemjdoucí před hlavní poštou ve Vodičkově ulici už tři roky. Ti ho většinou míjí bez povšimnutí. Starého muže to ale neodrazuje. Je rád, že nesedí doma a nekouká se z okna jako jiní.
Během dne se mu tak podaří prodat okolo tří až pěti vydání měsíčníku. Z prodeje získá polovinu částky, tedy 25 korun. A právě proto prodává časopisy šest dní v týdnu. Volno si dělá pouze v neděli. Narazit na něj tady můžete dokonce i na Vánoce.
Příběh pana Petra je důkazem toho, že přežít se starobním důchodem v Česku bez vlastního bytu není vůbec snadné. Měsíčně pobírá starobní důchod v hodnotě pouhých 6300 korun. Za nájem zaplatí takřka čtyři tisíce. Na jídlo, oblečení a hygienu mu zbývá něco málo přes dva tisíce korun. S tím by bez práce nepřežil.
Smrt syna
Rodinu, která by mu pomohla v nouzi, bohužel nemá. „Můj jediný syn zemřel v autě při dopravní nehodě,“ prozradil, jak jej smrt jediného dítěte a jediného žijícího blízkého člověka velmi ranila. Tehdy se hodně uzavřel před světem. Pomocnou ruku od nikoho nedostal. Najít práci jako senior ale není prý vůbec jednoduché. Kamarád mu ale doporučil zkusit prodej Nového prostoru. A v tom se pan Petr našel.
Nový Prostor si můžete od pana Petra koupit mezi desátou a sedmnáctou hodinou od pondělí do soboty. Eva Fornálová
Povídání na ulici
„Jsem šťastný, že jsem tady v kontaktu s lidmi,“ usmíval se od ucha k uchu a usrkával z kávy, kterou mu zrovna přinesl jeden ze zaměstnanců tamější pošty. Doma na něj čeká jen televize.
Gotický dům u Karlova mostu zničil komunismus: Vnuk 90letého majitele mu vrátil život a otevřel v něm bar

V minulosti mu třeba nabízel jeden pán rybářskou židličku, kterou by si s sebou nosil. „Zjistil jsem ale, že je lepší stát, jsem tak díky tomu v tom pravém kontaktu s lidmi... Kdybych seděl, nebylo by to ono, lidé by si mě nevšimli,“ vysvětloval, proč tady raději sedm hodin v kuse stojí na nohou a s úsměvem vyvolává do ulice „Kupte si Nový prostor.“