Bodnutí klíčem a křik: Zaručené rady, jak se ubránit násilníkovi na konečné metra, ulici nebo v parku
/
-
V loňském roce bylo v Praze ohlášeno policii 1662 násilných činů. K útokům však dochází po celé metropoli, nejvíce však na Jižním městě a Praze 4. Znásilnění nahlásí jen tři ženy ze sta, u obtěžování je procento ještě nižší. Hlavní instruktor pražského projektu Moderní sebeobrana Pavel Houdek radí, jak se nestat obětí znásilnění a jak se zachovat v nepříjemné situaci. Soustředí se na prevenci napadení a jednoduché postupy obrany, když dojde na nejhorší. Jeho kurzy prošly stovky žen i mužů.
- 1.
Postoj je důležitý
Vše začíná vaším tělesným postojem. „Pokud půjdete schoulená do sebe, svěšená ramena a nepozorná, stáváte se ideální obětí násilí. Ať už chce násilník cokoliv, vaše peníze, mobil, nebo vaše tělo, chce, aby to dostal pokud možno bez problémů. Hledá oběť, která se bude ustrašeně krčit, ne takovou, co je ochotná se bránit. Pokud se po ulici pohybujete sama, choďte sebevědomě s hlavou zpříma, rameny dozadu a od sebe, všímejte si dění kolo sebe. Dáte tak na první pohled najevo, že nebudete snadná oběť," radí Pavel Houdek. - Každá žena jistě dostala už několikrát v životě radu, aby v případě nutnosti nakopla násilníka do rozkroku. Naneštěstí to vůbec není dobrý nápad. „Pokud se vám povede bez tréninku rozkrok trefit, následkem bude, že útočník se zlomí v pase a prudce se předkloní. Na místo, kde právě stojíte pouze na jedné noze, tedy bez rovnováhy. Pravděpodobnost, že oba skončíte na zemi, je vysoká,“ vysvětloval nesmyslnost této obrany Pavel Houdek. Vy v poloze na zádech, útočník na vás. Mohl by si přát lepší průběh?2.
Kopnutí mezi nohy
- „Dobrým nápadem je dát ruce před sebe a vytvořit jimi určitou bariéru mezi vámi a útočníkem. Rukou pak můžete zaútočit na oči – vrazit do nich prsty, či škrábnout útočníka přes obličej. Následkem bude, že útočník se od vás odvrátí hlavou. Jeho pohyb bude směřovat pryč od vás a vy tak získáte šanci z místa utéct,“ radí lepší způsob sebeobrany Pavel Houdek.3.
Úder do tváře
- „Věnovat se na ulici mobilu je pro útočníka dárek. Pokud telefonujete, je zřejmé, že vůbec nevnímáte dění okolo sebe. Útočník se může nepozorovaně přiblížit až k vám a zaútočit znenadání. Nejen, že nemáte prakticky šanci něco udělat, ale nejspíš ani nebudete vědět, jak vypadal. Pro útočníka ideální situace,“ zmiňuje Pavel Houdek.4.
Telefonování
- „Pokud jste pozorná k dění okolo sebe, je prakticky nemožné přiblížit se k vám bez toho, abyste si toho všimla. Můžete si tak od nezvaného příchozího udržovat vzdálenost a opět pomocí rukou vytvořit bariéru mezi vámi a útočníkem. Už jen tato pozornost ho může odradit od pokračování – dáte najevo, že s vámi bude mít daleko více práce, než čekal,“ radí Pavel Houdek.5.
Správná obrana
- Chuť bránit se může způsobit úraz vám. „Klíče propletené v ruce vám budou k ničemu. Pokud s nimi útočníka praštíte, máte velmi vysokou šanci, že sebe poraníte více, než jeho. Zarazí se vám mezi klouby a přivodí krvavé zranění,“ prozradil jeden z mýtů Pavel Houdek. Útočníkovi moc energie nepředají, maximálně mu penetrují kůži. Vaše otevřené rány a útočníkova krev nejsou dobrá kombinace. Žloutenka, HIV a spousta dalších nemocí se přenáší krví. „Lepší způsob, jak použít klíče v obraně, je vybrat si největší klíč a ten chytit mezi palec a ukazováček. Tím pak můžete škrábat citlivé partie, nebo ho vrazit útočníkovi přímo do oka. Získáte tak čas na útěk,“ radí Houdek.6.
Klíče jako zbraň
- Jako zbraň pro protiútok na opuštěné ulici můžete využít i batoh. „Vezmete ho do obou rukou a vrazíte jej útočníkovi do obličeje. Tímto manévrem jej dostanete od sebe, zásah batohem do obličeje je navíc poměrně bolestivý. Opět tím získáte čas na útěk,“ radí Houdek.7.
Úder batohem
- „Pokud zaznamenáte hrozbu jako jsou upřené pohledy, výhrůžky, pronásledování, rozhodně ji neignorujte. Spousta žen si myslí, že když bude dělat jakoby nic a koukat se stranou, nebudou provokovat a nic se jim nestane. Opak je ale pravdou – ustrašená reakce a pohled stranou útočníka povzbudí. Dáváte mu tím najevo, že se nejspíš nebudete bránit, ať bude dělat cokoliv,“ tvrdí Houdek.8.
Chyba ignorace
- Jedno z nejnebezpečnějších míst je podle Pavla Houdka konečné zastávky metra a autobusu. Opuštěná místa, kde mnohdy bývá i dost lidí. „Útočníka můžete oslovit, pozdravit, nebo mu jakkoliv dát najevo, že o něm víte, nebojíte se ho a že mu nebudete ustupovat. Minimálně je dobré dát mu najevo, že ho sledujete a v případě potřeby budete reagovat – čas od času se na něj podívat. Pokud dojde k očnímu kontaktu, nikdy neklopte zrak směrem dolů. Uhněte pohybem do strany nebo šikmo nahoru,“ radí Houdek.9.
Reakce
- „Řada žen má hluboko v sobě zakořeněné, že na veřejnosti „nemá dělat scény“. Násilníci to vědí a velmi dobře toho využívají. K sexuálnímu obtěžování často dochází za bílého dne, kdy je okolo spousta lidí. Může jít o osahávání, tichým hlasem pronášené oplzlosti. Násilník sází na to, že budete dělat jakoby nic a hlavně se snažit „nevyvádět“ a „nedělat scénu“ a raději si necháte všechno líbit,“ je přesvědčený Houdek.10.
Pozor na anonymitu
- „Nebojte se udělat scénu. Konfrontujte hlasitě toho, kdo vás obtěžuje. Hlasité „pane, co si to dovolujete, nesahejte na mě!“ k vám pochopitelně připoutá pozornost, ale věřte tomu, že pro útočníka to bude mnohem, mnohem nepříjemnější než pro vás. On vás potřebuje tichou, zranitelnou a rozhodně nestojí o spoustu svědků. Najednou z něj bude koktavý chlapeček snažící se zmizet pryč,“ dokazuje Houdek, že jde mnohdy agresora v přítomnosti lidí lehce vystrašit a odradit.11.
Scénu je na místě