Ve vězení se musí záchranáři přizpůsobit velmi specifickým podmínkám. „Naprosto nic není tak, jak jsme zvyklí, a to už od začátku, tedy od tísňového volání. Kolegové, se kterými jsem hovořila, říkali: ‚Když volá Ruzyně nebo Pankrác, tak se trošku opotíme, protože víme, že musíme počítat absolutně se vším,‘“ uvedla Poštová.
Kvůli přísným bezpečnostním opatřením a kontrolám se protáhne doba, než k pacientům dorazí. Zároveň jsou případy, kdy se musí záchranáři vzdát základních pomůcek, jako jsou nůžky. Když opouští sanitní vůz, musí si také dobře rozmyslet, co si s sebou vezmou. Pokud by se k němu totiž museli vracet, ztratí další drahocenný čas. „Pokud to urgentně potřebují v péči o pacienta, musí zpět přes zamčené dveře k sanitnímu vozu a zase vznikne prodleva,“ uvedla Poštová pro deník.
Zdravotníci si samozřejmě musí dávat pozor i na své vlastní bezpečí: „Víme, že naše bezpečnost je opravdu ohrožena, respektive se tak cítíme. Počítáme s tím, že se může něco stát, jsou tam osoby ve výkonu trestu,“ tlumočí Poštová pocity záchranářů.
V některých případech navíc záchranáři vyjíždí zbytečně. Stává se i to, že vězněná osoba převoz do nemocnice odmítne. „Vždycky říkáme, že pomoc nabízíme, ale nejsme represivní složka a člověk ji může kdykoliv odmítnout, pokud jsou splněna veškerá kritéria a podepsána potřebná dokumentace,“ popsala mluvčí.
„Z celkového počtu 140 tisíc výjezdů pražské záchranky v roce 2024 jich do ZZMS směřovalo 25. I když jich tedy není mnoho, jejich specifika vyžadují hledání možností, jak záchranářům situaci ulehčit,“ uvádí deník s tím, že by výjezdy do věznic velmi ulehčila koncepce jednoduchých a jasných pravidel, jež by určila, jak v daných případech postupovat. Záchranáři podle Jany Poštové rádi vyjdou vstříc.
Mluvčí záchranářů o střelbě na fakultě: Volání studentů si poneseme do konce života Bára Holá
