Působila jste i jako školní psycholog. Je šikana rozšířenější než v minulosti, nebo je jen víc vidět?
„Šikana má různé fáze. Začíná nerespektováním někoho, jeho hranic. Brutální násilí je až úplný vrcholek ledovce. Myslím, že se spíše zvyšuje citlivost na to, co je a není norma. Lidé se už tolik nebojí o ní mluvit.“
V posledních několika případech si útoky natáčeli agresoři nebo přihlížející. Proč to dělají?
„Zažívají díky tomu ještě větší moc. Zároveň jde i o sebepotvrzení, normalizaci toho aktu.“
Brutální šikana školačky (12) v Hodoníně. Internet
Jakou roli v tom hrají sociální sítě?
„V době, kdy sociální sítě neexistovaly, tahle možnost nebyla. Teď je riziko, že se někdo brutalitou inspiruje. A pak ve chvíli, kdy by volil jinou, stále nepřijatelnou, ale mírnější formu šikany, rovnou přistoupí k násilí. Protože se násilí tím sdílením normalizuje.“
Sociální sítě šikanu ještě zhoršují?
„Především poskytují prostor, ve kterém může šikana probíhat. Když agresor nebo skupinka agresorů šikanovala nějakou oběť v dobách, kdy sociální sítě nebyly, tak se to dělo ve škole nebo cestou ze školy nebo na kroužku. A věděl o tom jen okruh lidí, který se s tou obětí a s těmi agresory stýkal. Dnes se akt šikany v kyberprostoru nekontrolovatelně šíří a dopady na oběť se násobí.“
Jak by měla postupovat škola, aby v ní k něčemu takovému nedošlo?
„Ministerstvo školství vydává metodický pokyn k řešení šikany, kde je dobře popsáno i to, jak poznat první stadia šikany. Existuje i řada organizací, které pedagogy školí. Nejde jenom o to, potrestat čin, ale taky uzdravit kolektiv a vrátit chování do normy. Ve chvíli, kdy v kolektivu dochází k šikaně, je obrovským rizikem, že převezme, že tohle je norma, jak se k sobě lidi chovají, že silnější má právo šikanovat slabšího.“
Když škola zasáhne včas, je šance, že k extrémním násilným excesům nedojde?
„Samozřejmě. Jako u každého rizikového chování je nejlepší prevence. Pedagog musí poznat první projevy rozvíjející se šikany.“
