Po sametové revoluci se policisté museli potýkat s nebývalým nárůstem kriminality. Částečně ji způsobila amnestie, kterou v lednu roku 1990 vyhlásil nový prezident Václav Havel. „Bylo to dramatické. Na svobodu se dostali lidé, kteří seděli velmi dlouho. Celá řada z nich byli recidivisté a najednou se ocitli na ulici bez jakéhokoliv zázemí, bez pomoci. Řada z nich měla maximální snahu dostat se zpátky, protože tam (ve vězení, pozn. red.) měli třikrát denně stravu, nějaký režim, bylo o ně postaráno,“ řekl Radek Galaš, který v devadesátých letech působil jako člen pražské policejní hlídky, nyní je uznávaným historikem a ředitelem Muzea Policie České republiky.
Právě propuštění vězni tehdy podle něj dělali mužům zákona velké problémy. „Chtěli zpátky, takže třeba páchali drobnou trestnou činnost, vymlátili výlohu, něco ukradli. Jenže toho bylo tolik, že policie neměla nejmenší šanci na to reagovat. Dostali pár facek a hotovo. A tak přišli na to, že musejí spáchat něco víc, a už to začalo. Už šlo o loupežná přepadení, znásilnění, ublížení na zdraví a podobné věci a kriminalita stoupala,“ vysvětlil Galaš s tím, že to zažil na vlastní kůži.
„Měli jsme bodák, dostali jsme gumový obušek a s tím jsme sloužili v centru Prahy, které bylo šílené. V té době se pod sochou sv. Václava držely protestní hladovky. Bylo to kouzelné, protože oni ti propuštění vězni vždycky přes den drželi protestní hladovku a večer se šli naládovat do automatu Koruna,“ uvedl Galaš. Propuštění vězni prý tvořili skupinky a pak se hádali mezi sebou. „V té době rozhodně nebylo bezpečné pro normálního běžného Pražana se po desáté večer projít po Václavském náměstí, i když bylo plné hlídek. Nejhorší byl Sherwood,“ dodal.
Jako tehdy mladíka jej na ulici zaučovali zkušenější kolegové. „Vysvětlovali nám, jak máme fungovat, abychom přežili, abychom dosáhli toho, čeho potřebujeme, a je zase učili staří policajti. Mnohdy bývalí četníci, takže tam taky velmi často fungovala zásada ,na hrubý pytel hrubá záplata' a ta doba taková prostě byla. Pokud jste chtěl dosáhnout zákonného účinku, velmi často jste se musel uchýlit k legitimnímu násilí,“ vysvětlil. „Já jsem měl osobně jednu velkou výhodu. Já jsem předtím několik let pracoval na dolech a pracoval jsem s bývalými trestanci a ti mi dokázali vysvětlit spoustu zajímavých věcí, které tetování co znamená, jak se k těm lidem mám chovat a podobně, takže v tom já jsem měl výhodu, navíc jsem byl starší než celá řada mých kolegů, protože jsem přece jenom nastupoval téměř ve 23 letech, ale ta situace byla docela náročná a drsná. To je bez diskuze,“ dodal.
Zkorumpovaní policisté?
Promluvil také o korupci v 90. letech. „Korupce všudypřítomná byla, je a bude bohužel, a to jako otec etického kodexu Policie České republiky, který jsem před mnoha lety dal dohromady s kolegy, musím říct, že nevím, jestli se na tom něco mění. Ten přehled už teď nemám, ale bylo by naivní se domnívat, že když padnul minulý režim, který my jsme považovali za zkorumpovaný, je ten nový režim úplně krásně čistý. Ani náhodou. Celá řada těch lidí si zvyky a kontakty přenesla do nových devadesátých let. Vím o případu, kdy jeden policista půjčil jednomu z veksláků, který byl vekslák z osmdesátek, v 90. roce na jaře půjčil šest milionů bez směnky. Kde je vzal?“ uvedl.
Zmínil také, že vekslování bylo v 80. letech nebezpečné „povolání“ - souvisí s ním složitý případ vraždy z roku 1982, která je dosud neobjasněná, a další z roku 1997, jež s prvním případem souvisí a jejíž pachatel dosud také není znám. „Prakticky ve všech těch případech se vám tam objeví vždycky někdo, kdo byl buď v té době policista nebo bývalý policista. Bohužel, a koneckonců o tom svědčí i orlický vraždy,“ dodal Galaš.
Jak v Praze v devadesátkách fungovala ruskojazyčná mafie? A jak se po revoluci proměnila situace v policejním sboru? Podívejte se na celý rozhovor! Všechny díly podcastu 90ky najdete ve svých podcastových aplikacích nebo na webu Blesk.cz i s videem.
