Ještě před revolucí se Pavel Gregor pohyboval ve skupině lidí, kde společně testovali různé látky a jejich účinky. „V této partě byly i dívky, které pracovaly jako zdravotní sestry, takže nám je nosily z nemocnic. K frajeřině ale v této partě patřilo i to, že někdo v noci šel, vykopnul dveře od lékárny a posbíral ty potřebné látky, které pak přinesl na mejdan,“ vzpomíná Pavel Gregor v rozhovoru. „V roce 1974 se dvěma klukům z té party podařilo odcizit z pražského farmaceutického výzkumného ústavu tři čtvrtě kila čistého kokainu. Zajímavostí bylo, že cena toho odcizeného kokainu byla tehdy vyčíslena na 1370 korun,“ dodává Pavel Gregor při vzpomínání na své první styky s drogami.
Pavel Gregor v rozhovoru také vysvětluje, že metamfetamin, který je u nás známější jako pervitin, byl vynalezen už v roce 1889 v Japonsku. V roce 1913 byl převeden do krystalické formy. „Tato látka byla patentována v několika zemích a až do roku 1935 o ní nikdo nejevil větší zájem. Jedna německá firma jej pak začala vyrábět ve formě tablet na léčbu narkolepsie. Toho si ale všimly německé hospodyně, kterým se po těch 15 mg tabletách lépe uklízelo,“ popisuje Pavel Gregor.
Název pervitin podle něj vznikl z latinského per vitae, v překladu: „pro život“. Účinků si pak všimla i německá armáda: „Používali jej speciální jednotky a piloti, vyrobilo se asi 30 milionů dávek a říká se, že německý postup ve Francii byl tak rychlý, protože využívali účinků metamfetaminu, kdy člověk nemá potřebu spánku jídla atd.,“ vysvětlil Pavel Gregor.
Česká stopa pervitinu
Znovuobjevení pervitinu Pavel Gregor pozoroval z první ruky. „Můj kamarád byl velice talentovaný nedostudovaný chemik a technolog. Chodil do patentové knihovny, kde studoval patenty psychotropních látek. On je vyhledával, až narazil na ten metamfetamin. Z té knihovny pak přinesl 42 patentů na výrobu metamfetaminu. Z těchto patentů vybral čtyři, které by se daly provést v domácích podmínkách. V roce 1978 začali zkoušet tuto látku vyrobit, nejprve v tekuté formě, a v roce 1980 pak přišel ten kamarád se způsobem, jak to dostat do krystalické formy, tedy do farmaceutické čistoty,“ vypráví Pavel Gregor v rozhovoru. Tento způsob výroby pervitinu se podle něj používá dodnes, slangově je mezi vařiči známý pod pojmem „dvakrát dvacítka“.
Vařiči se od sebe pak začali rychle učit, kolem roku 1980 bylo v Praze přibližně deset lidí, kteří uměli pervitin uvařit. „Pak za nimi začali jezdit lidé z Brna, Českých Budějovic, Teplic a podobně. Přivezli třeba nějakou marihuanu a výměnou za to se naučili vařit, takto se to rozšířilo po celé republice,“ říká Pavel Gregor.
Co na to policie?
Metamfetamin navíc nebyl zahrnut do zákona o omamných látkách a jedech až do roku 1995. Tudíž nebylo nelegální jej vyrábět ani užívat. „Do té doby ta látka nebyla zakázaná, takže když přišla policie na byt a viděla to tam, tak zkontrolovali občanské průkazy, jestli tam nejsou mladiství, a zkontrolovali, jestli tam není nic kradeného. A když viděli, že tam vyrábíme pervitin, tak jen řekli, ať do toho netaháme mladé, a odešli,“ popisuje divokou dobu Pavel Gregor.
Podle Pavla Gregora se problematika závislosti na psychotropních látkách začala objevovat už v 60. letech. „V roce 1971 doktor Jaromír Rubeš zřídil středisko drogových závislostí. Začali tehdy registrovat závislosti na tzv. nealkoholových drogách. V roce 1975 tam bylo registrovaných 500 lidí, dnes je to kolem 30 tisíc. Když na náš trh v devadesátých letech vtrhly ostatní drogy jako heroin, extáze, halucinogeny a další látky, došlo k masivnímu rozšíření zneužívání těchto látek,“ vysvětluje adiktolog. „Tím, že se otevřely hranice, ujaly se toho i různé skupiny z jiných států. Mám takovou zkušenost, že vařiči z té staré školy, kteří se do toho zapojili, nedopadli dobře. Někteří dokonce přišli o život,“ popisuje divokou a krvavou drogovou scénu 90. let Pavel Gregor.
Za osm let profetoval 30 milionů
A přidal také několik smutných historek. „Jeden můj známý potřeboval na heroin vydělat čtyři tisíce korun denně, protože na něm byl závislý. Většinou kradl věci ve značkových buticích nebo antikvariátech. Denně potřeboval nakrást za 30 až 40 tisíc, aby to potom prodal v zastavárně a dostal ty čtyři tisíce na heroin. Znám také případ člověka, který měl pro roce 1989 dvanáct obchodů s elektronikou a autobazar. Za osm let profetoval 30 milionů, než ho ty drogy zabily,“ vzpomíná na smutné příběhy Pavel Gregor.
Jak to vypadalo, když na československou drogovou scénu nastoupily zahraniční gangy? A co Pavla Gregora přimělo drogy opustit a začít se věnovat adiktologii? Podívejte se na celý rozhovor! Všechny díly podcastu 90ky najdete ve svých podcastových aplikacích nebo na webu Blesk.cz i s videem.
