Láďa Čapek ve studiu Blesku promluvil o tom, jak se na věhlasné letenské diskotéce Zámeček, kde DJ Uwa v 16 letech odstartoval svou dýdžejsou kariéru, setkával s vlivnými lidmi z celé Prahy. „Mohli tam chodit jen vyvolení. Galerka, lehčí holky, sportovci, kteří něco znamenali. I herci, například Miloš Kopecký tam přišel za krásnýma ženskýma, to bylo něco nádherného, taková galantnost,“ nechal se slyšet Čapek.

Proč byl Zámeček mezi lidmi tak populární? „Cokoliv se tam dělo, nic se nevyneslo, byli jsme taková komunita, kde nic nebylo zvláštního ani divného. Lidi tam byli mezi svýma. Každý den si člověk dělal nervy, protože třeba někde vydělával peníze načerno, a na Zámeček si přišel odpočinout a uvolnit se,“ popsal Láďa. Ten na Zámečku začínal jako vyhazovač, oficiálně měl ve smlouvě psáno šatnář. „Dostal jsem po nemocenské výpověď a musel jsem někam nastoupit – tenkrát se muselo dělat. Šel jsem za kamarádem, udělala se smlouva s vedoucím, a už jsem tam zůstal,“ uvedl.

Protože vyrůstal v centru Prahy, znal podle svých slov spoustu lidí a měl na ně prý „odhad“ – podle toho vybíral, koho dovnitř pustí a koho ne. „Jeden člověk dokázal udělat chybu, byl třeba drzý, došlo k hrubosti, nepochopil, kde je, o to ostatní lidé nestáli,“ vysvětlil Čapek.

Pořadníky na babety

Právě na Zámečku se seznámil s DJ Uwou. Ten tam zaskakoval jako dýdžej za kamaráda, když mu bylo 16 let, a právě přes lidi ze Zámečku se dostal k tehdy lukrativní „práci“. „Slovo dalo slovo a já jsem se dostal k prodávání pořadníků na babety. Vyrobili jich třeba 100 kusů, na každou z nich byl pořadník a za ty se platilo. Když jsi chtěl být první v řadě, musel jsi vyndat třeba 10 tisíc, což byla tehdy nesmyslná částka,“ řekl DJ Uwa. „Někdo mi vysvětlil, jak to funguje, že já ten pořadník můžu prodat za jednou tolik peněz. Nějaké peníze jsem investoval, co jsem měl vydělané z diskotéky, a zbytek jsem se s tím člověkem dohodl, že mu to doplatím hned, jak to prodám. No a najednou jsem byl u pořadníků na denním provozu. Pak byly pořadníky na favority, to už byl konec osmdesátých let, a to byl vlastně úplně ten samý systém,“ uvedl. V podcastu se ale rozpovídal i o tom, jak kšeftoval s hodinkami Prim a jak se stal poslíčkem veksláků.

Čapek pak promluvil o skořápkářích, kteří obírali lidi před Tuzexem. „Skořápky se jely před Tuzexem, protože tam chodili lidé, o nichž se vědělo, že mají peníze. Nejhorší bylo, když byl někdo nenažraný a člověk obral do koruny, že neměl ani na tramvaj. To jsou ti lidé pak víc zoufalí,“ řekl s tím, že pak často docházelo ke konfliktům.

Láďa Čapek také uvedl, že právě přes komunitu těchto lidí se dostal k vekslování. „Před Tuzex jsem nechodil, ale ty lidi jsem znal. Já jsem veksloval mezi cizinci, mohlo mi být 16 let. Musel jsem se naučit všechny fráze. Tauch německy, chase anglicky,“ vysvětlil s tím, že se tak dalo dobře přivydělat – až 500 za den. „Když už jsem pak nastoupil do zaměstnání jako provozní technik, bral jsem výplatu 1750 Kč hrubého, 500 jsem dával za nájem,“ dodal.

Kdo byli ruličkáři a co byla libuše? Jaké triky veksláci používali? A co se s nimi stalo po sametové revoluci? Podívejte se na video! Všechny díly podcastu 90ky najdete také ve svých oblíbených podcastových aplikacích nebo zde i s videem.

 

Registrujte se na webu Blesk.cz a získejte přístup k celým rozhovorům podcastu 90ky!

Fotogalerie
39 fotografií