Odborníci z Všeobecné fakultní nemocice v Praze v pondělí novinářům představili výsledky průzkumu, který se zabýval sexuálními úchylkami Čechů. „Často se říká, že pacient má nějakou úchylku či odchylku. Moderně mluvíme o parafiliích, což jsou změny sexuálního chování v oblasti preferencí, které takzvaně nejsou normální,“ vysvětlil úvodem tiskové koference MUDr. Libor Zámečník.
Parafilie mohou zahrnovat neobvyklé objekty, situace nebo činnosti. „Nepřinášíme úplně komplexní data o parafilních preferencích v České republice, protože jsme měli omezené množství otázek v této oblasti, nicméně byly vybrány a zjišťovali jsme prevalenci takových parafilií nebo preferencí, které by v případě realizace, tedy že by se člověk podle své preference choval, mohly vést k nějakému nekonsenzuálnímu problematickému sexuálnímu kontaktu,“ upřesnila vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervenci NUDZ Kateřina Klapilová, nač se výzkum zaměřoval.
Alespoň jednu ze zjišťovaných parafilních preferencí uvedlo 8,8 procenta všech respondentů, z toho 11,3 procenta mužů a 6,4 procenta žen. Nejčastěji vyskytující se parafilií z těch, které průzkum zkoumal, se ukázala být tzv. biastofilie. Biastofilie je preference pro znásilnění a znehybnění sexuálního objektu, v průzkumu ji uvedlo 4,5 procenta dotázaných. Tři procenta se přihlásily k tzv. frotérismu, preferenci pro nenápadné dotýkání se a nebo otírání o intimní partie neznámé a nic netušící osoby na veřejných místech (např. ve veřejné dopravě).
Jako třetí nejčastější parafilie z dotazníku vyplynul nekonsensuální sadomasochismus. Ten je definován jako preference pro fyzické či psychické podrobení partnerky či partnera nebo působení bolesti nebo mučení bez jejího či jeho souhlasu. Uvedlo jej 2,7 procenta respondentů. Všechny jmenované parafilie se vyskytují mnohem častěji u mužů než u žen.
Zdaleka ne všichni jsou delikventi!
Hlavní metodička výzkumu a garantka programu Parafilik Mgr. Kateřina Klapilová Ph.D., ale upozorňuje, že přítomnost parafilie nutně neznamená problematické chování: „Potíže, které by vyžadovaly podporu a péči a splňovaly by tak kritéria pro diagnostikovatelnou parafilní poruchu, udává 30 procent osob s parafilní preferencí. Smutnou zprávou zůstává, že pouze 6,9 procenta z nich vyhledalo kvůli svým potížím odbornou pomoc. Důležité je připomenout, že přítomnost parafilní preference neznamená, že se člověk dopouští delikventního chování,“ podotýká Kateřina Klapilová, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence NÚDZ.
Souvislost mezi parafilními preferencemi a pácháním sexuální delikvence je podle ní naopak nízká. „Když jsme se zeptali lidí, jestli se někdy dopustili nějakého problematického sexuálně motivovaného chování, tak 2 procenta osob uvedly, že někdy někoho nutily k sexuálním aktivitám násilím nebo hrozbami. To jsou nízké statisíce lidí. Z toho 31 procent uvedlo, že mají některou ze sledovaných parafilních preferencí. Naopak z těch, co uvedlo, že mají nějakou parafilní preferenci, nutilo nebo se dopustilo sexuálního násilí 7,1 procenta,“ uvedla Kateřina Klapilová.
Terapie pomáhá
Podle Kvapilové je velkým problémem stigmatizace osob s parafilními preferencemi. Odborníci ze Sexuologického ústavu VFN ve spolupráci s dalšími kolegy dali vzniknout programu Parafilik, který těmto osobám poskytuje pomoc. Právě kvůli velké míře stigmatizace se do terapeutického programu začali lidé hlásit až po dvou letech od jeho vzniku, časem se do něj zapojilo více než 150 osob. „U klientů, kteří přichází do té péče, se nám podařilo signifikantně snížit pravděpodobnost, že se v budoucnu dopustí nějakého problematického sexuálního chování,“ podotkla Kateřina Klapilová.
